Baf... překvápko :)

     Ahoj lidi, zdravím po dlouhatánské době, ale je ještě pár z vás, které žádáte o mé už před miliony let slibované příspěvky, tak jsem konečně dosmolila aspoň jeden z nich.
     Ještě než se vrhnu na sepis posledních pár dní před odjezdem na Západní pobřeží, což si myslím stojí docela za to, tak jen v pár větách shrnu, jak se mi vede v ČR.
     Ještě než jsem odjela z USA, tak jsem měla jisté místo jako pokladní na jednom ski areálu. Už jsem tam kdysi pracovala, takže jsem nešla do ničeho neznámého. Do ČR jsem přifrčela 20.12., měla dva dny na aklimatizování a zapojila se do pracovního procesu. Byla to práce s lidmi a s nima to není nikdy jednoduché, ale osobně mi to vyhovuje mnohem víc než se neustále dohadovat s dětmi. Jelikož šlo o sezoní práci, tak jsem přes zimu neměla ani jeden volný den, ale tohle všechno mi dost pomáhalo nemít čas, na to, aby mi USA nějak výrazně chybělo. Každodenní práce "kept me busy" a jak člověk neměl moc času, tak nemá čas přemýšlet coby, kdyby. Jediné co mě zatím docela zasáhlo, taka návštěva drogerie. Při příjezdu do USA jsem docela bojovala najít si, co mi vyhovuje, povedlo se a teď mi zas naskákal mráz po zádech v nabídce českých drogerií. I obyčejná pasta na zuby a ustní voda je k nesehnání. Věděla jsem při odjezdu, že značka Crest se v ČR neprodává, ale našla jsem si obdobnou ústní vodu s funkcemi, co mi vyhovuji od Listerine, jenže mně už nějak nedošlo, že v ČR je i tahle nabídka dost omezená a mají v podstatě jen nějaké tři druhy ustních vod a né 10. Budu si muset chvilku zase zvykat a bude zase vše v pohodě a spokojím se s tím, co nabízí český trh.
    
    No nic, už dost o ČR a vrátila bych se v čase o několik měsíců zpět a napsala pár vět o mém posledním týdnu a půl práce s mými malými satany. Já si v duchu říkala, že to určitě bude stát za to, ale průběh těch posledních pár dní jsem nevěděla, jestli se mám tomu všemu smát nebo začít brečet.
     Všchno to začalo pondělím 26. listopadu. Ráno proběhlo úplně normálně, děti odešly do školy, skypovala jsem si s mamkou a ještě ji říkám, že když má kluk záchvat, že pro něj HM jezdí do školy a v podstatě si to řeší s ním sama. Po tomto skypu netrvalo ani hodinku a měla jsem telefonát od HM, že kluk má ve škole záchvat, ale ona by se tam nedostala dřív než za hodinu a půl a jestli bych ho nemoha vyzvednout. Takže kolem jedenácté raní se muselo vyrazit do školy. Z kanceláře mě dovedli do malé místnosti bez oken, tak 2x 3metry kde u otevřených dveří stali tři lidi a pozorovali ho. Kluk ležel na zemi, brečel a vrčel dohromady. To, že mě viděl a v podstatě věděl, že to je známkla, že půjde domů ho uklidnilo. Nemohu říct, že bych s ním pak doma měla nějake problémy, ale místo 4té odpolední jsem měla dítě nakrku už od pul 12té.
    Už si vážně nevzpomenu, jestli jsem měla na uterý toho týdne nějaké plány nebo ne, ale každopadně jsem byla požádána, jestli bych nemohla být dnes na telefonu, kdyby klukovi zase ruplo v bedně. Takže i kdyby plány byly, tak byly ta tam, páč to pro mě znamená, že se moc nemohu vzdalovat z baráku. Není to, že bych si nmohla jít na kafe nebo něco, ale nějaký dojezd k někomu, víc než 15min není možný, abych popřípadě mohla být do 20min ve škole. To úterý kluk vydržel ve škole celý den, ale i tak se tam muselo něco odehrát, páč právě ve středu, kdy jsem měla naplánováno zajet na film k Pavlovi mě ráno na schedule překvapilo, že kluk nebyl napsaný, že by měl jít do školy, takže už jsem v tom viděla nejhorší, že s ním zas zůstanu celý den doma. Nakonec to ale dopadlo, že si ho bral HF do práce, HM si ho pak měla vyzvedávat a na čtvrtnou s ním přijet domů, páč to chodí k němu psycholog. Takže jsem si říkala, že snad dnes zas budu mít normální den, kdy se nemusím stresovat s tím, že se bude muset kluk jet vyzvedávat. Přijedu k Pájovi, koukáme na film a asi za 3/4 hodinku mi přišla SMS od HM, že se Jax udělalo špatně a jestli ji mohu odvést k doktorovi. Takže mi nezbylo jen skočit do auta a valit si to do školy pro nejstarší dítě. Při cestě jsem měla další telefonát, že holku nemám vozit k doktorovi, ale rovnou  na pohotovost. Nemocnice je asi 20min od Wayne, budova naproti, kde jsem s dětmi už byla milionkrat u rovnátkáře. Na pohotovosti jsem musela podelpsat papíry, co jsem ve vztahu k holce atd, oni si jí převzali a já tam pak dvě hodiny čeklama na HM, která dorazila kolem jedné, předala mi kluka, páč ho musela vyzvednout, aby byl ve 4pm doma kvůli psychologovi. Nasednu do auta a opět si to s ním frčím domů a měla "o zábavu" postaráno. Nemocnice bylo naposledy, co jsem moji nejstarší viděla. Její tělo bylo po te jijí "super" dietě, tak v rozkladu a disbalanci, že ani po tom, co jsem se vrátila z cestování nebyla ještě propuštěna. Čtvrek dopadl nasledovně, že nám kluk nechtěl jíst snídani a právě proto, jak byli mí host rodiče znervoznění holkou, tak začeli do kluka hustit, že to sníst musí a rozčílili ho nakonec tak, že usoudili, že v tomhle stavu nemá pointu ani do školy chodi, páč by měli do půl hodiny telefonát a musel by se opět vyzvedávat. Do nějaké desáté jsem měla volno, páč s ním bojivala host mum, ale ta pak odchazela za Jax a opět to pak bylo na mne. Opět nemohu říct, že bych s ním měla nějaké problémy, ale pro mně to byla 13ti hodinová šichna plné nudy. Oba host rodiče šli večer za holkou do nemocnice a ja pak pracovala asi do půl 9, než normálně do 7mé. Aby to nebylo zas uplně tak černé, tak jestli mě má pamět neklame, tak pátek nakonec byl konečně obyčejný den. Obě děti ráno odešly do školy, vrátily se mi až ve čtyři, chvilku hraní, veřeře, HF udělal po příchodu z práce margaritu, jako každý páteční večer a něco před sednou jsem měla padla.
     Poslední víkend, který jsem v mém US působišti ztrávila nebyl nějak bujarý. V tu dobu jsem si vůbec neuměla představit na jak moc mě cestování výjde a jako už asi měsíc jsem spíš pokračovala v šetřícím režimu, abych si mohla pořádně užít zaslouženou dovolenou, nakoupit vánoční dárky pro rodinu jak v USA, tak v ČR a samozřejmě, když zbude, tak jsem si chtěla dopřát i trochu Vánoc pro sebe a to pěkným prádem z VS (Victorias Secret) a botičkami UGG. Už si přesně nevzpomenu, ale ten víkend byl ve znamení filmů a pravděpodobně zajitím na nějaké jídlo. Hlavně jsem si plánovala, že během mého volného času během dne při mých posldních třech dnech práce si sbalím a dokoupím, co bude potřeba na dovču. Říkala jsem si, že i když bych měla pracovat na telefon, že tohle se bude moci v pohodě stihnout, jenže poslední tři dny se vyvíjeli v podobném tempu, jako předešlý týden.
      Pokud si to dobře vybavuji, tak holka - dvojče od kluka už od pondělka marodila, takže já byla zasej zaseklá doma a nemohla se kamkoli hnout. Práce to nebyla nějak těžká, jen dítěti ohřávat kuřecí vývyr z plechovky a vyndat z krabice krekry, ale žádná zábava, co vám mám povím. Od úterka mi pak zůstal doma i kluk s tím, že se rodina rozhodla, že takhle to dál nepujde a kluk přestoupí na jinou školu. Už jsem tu asi zmiňovala, že pokud rodiče nechtějí a dítě je schopno zvládat nároky školy, tak i kdyby bylo jak koli "speciální" tak ho ze školy nemohou vyhodit. Jenže tady v tom případě mi příjde, že škola dosáhla svého tím, že věděla, jak na kluka zapůsobit, aby se rozčílili a musel se jezdit vyzvednout, což samozřejmě už po tolika absencích rodicě nevydrželi a školu se rozhodli změnit z "vlastní iniciativy". Co k mohu napsat, kluka nakonec přijali do speciální školy, cca 25min jízdy od Wayne, kde je snad 8dětí ve třídě a dva učitelé. Nastupoval tam po vánočních prázdninách a co mám poslední zprávy, tak je to tam lepší než v normální škole, hlavně tím, že když kluk dostane záchvat, tak "teachers know how to deal with him" (nevím, nemohu najít jak to přesně česky vystihnout) a tím pádem se pro něj nemusí i při větším záchvatu jezdit. Po kontaktru z mojí HM ještě vím, že tam bude chodit i na letní camp, takže si myslím, že to bude o mnoho lepší, než loni a HM může být klidá a právě vědět, že si od něj na několik hodin odpočine, aniž by musela pro něj za hodinu jet, jako tomu bylo loni u mě při jeho vojenském letním campu.  Abych se vrátila k příběhu, jelikož už byla středa, já další den odjíždela a neměla vůbec nic nakoupeno k cestování, tak jsem se s HM dohodla a můj posldní den jsem dostala ráno času, kolik jsem potřebovala na vyřízení všeho co bylo nutné a až se vrátím, tak by HM jela za Jax do nemocnice. Takže to podle tohoto scénáře přesně běželo. Ráno jsem si asi na dvě a půl hodinky odskočila, pokoupila...pracovala, večer balila a ráno vyrážela na zaslouženou dovolenou na West Coast. :) 

Ještě sem šoupnu pár foteček právě z toho 15. - 16. měsíce v USA

 Bruslení

Pája, Pavel, Maya, já

    Halloween Party

Villanova Uni Football 

 

Poslední návštěva NYC 

 Poslední návštěva NYC - užívání si červených schodů

Poslední návštěva NYC - takhle je celá sestava, co jsme jeli. Francousky Manon a Camil, Pavel a já

Poslední návštěva NYC- Hard Rock Cafe lunch

Poslední návštěva NYC  - I když je amrická kuchyně jaká je, tak tyhle místa mi chybí

Poslední návštěva NYC - návštěva Madame Tussauds

(Fotek jsem měla vybraných ještě o něco víc, ale nějak to tady stávkuje a nechtějí se nahrát, tak třeba přihodím později)