Skoro rok po návratu ....

     Zdravím všechny, kdo ještě občas zavítají na tento blog a po trochu hecu na FB jsem se rozhodla dát o sobě trochu vědět.
      Kde začít?? Od té doby, co jsem se přinutila něco napsat uplynula hromada času ... nechci psát dlouhý, nudný příspěvek, ale také doufám, že toho moc nevinechám. Událo se toho docela hafec.
      Asi to všechno začalo takto.. uspěšně jsem dokončila zimní sezonu na ski areálu, kde jsem prožila hodně pracovně vytíženou sezonu, ale byla to sranda a přesně neměla jsem vůbec čas přemýšlet o tom, že už vlastně nejsem na americké půdě. Po zimě jsem si dopřála dvě dovolené, jednu lyžování v Itálii a druhou válení se u moře na Kapverdách. Obě dovči byly úžasné.
     Pak to ale začalo .. neměla jsem pořádně do čeho píchnou a USA mi začínalo čím dál víc chybět. Ani si neumíte představit, jak často jsem hledala nejakou levnou akci na letenky do USA. Pořád jsem tak nějak nevěděla, co chci. Najít si nějakou práci v ČR (ale ne nic stálého, pač na zimu jsme chtěla opět na ski areál) nebo zkusit štěstí po několika letech opět v UK nebo úplně něco jiného.
     Jednou jsem se vydala navšívut naší matičku Prahu (konečně se v ČR objevily normálnější banky, kde nemusíte platit poplatek jen za to, že otevřete dveře u pobočky a hlavní důvod byl konečně si zařítit bankovní učet. ). Prahu mám ráda, ale jak jsem to tam tak pozorovala nějak se ve mne utvrdilo, že ČR ještě na nějakou dobu opravdu NE. Nevím, ač mám Českou Republiku sebe víc ráda, pořád mě tam dokáže vytočit, jak se tam furt hadají na politické scéně a v podstatě jen slyšíme, kde kdo zas něco ukradl a po takovémhle vzoru se ani nemohu divit, že lidé si závidí a škodí navzájem. To opravdu na ČR nedávám.
    Přivalila jsem domů a nastalo rychlé rozhodnuti ... bookla jsem si letenku nazpět do UK do Londýna. Takže bylo jasno..zase na chvili jsem opouštěla tu naší milou, ale do morku kostí zkorumpovanou zemi. Moc jsem nevěděla, co a jak .. měla jsem v UK ještě pár kamarádů z dob co jsem tam pobývala, psala jsem a odpovídla na inzeráty ohledně práce a nakonec z toho koukaly dna pracovní pohovory ještě dřív než jsem se odlepila z letiště v Ruzyni .. jeden pohovor byl v kaféčku, kde jsem pracovala před několika lety, majitel zůstal stejný, dva kluci v kuchynu zůstali, ale managment se kompletně změnil. Pak ještě jeden pohovor v jedné restauraci v centru Londýna.
Nakonec to dopadlo, že jsem měla třetí den pobytu v UK training shift v tom mém starém Cafečku v parku v londýnské oblasti Highgate a v podstatě tam už zůstala.
    Co vám mám povídát, dělat v Cafečku rozhodně není můj snový job, ale rozhodně bych řekla, že na rozkoukaní v LND, kde jsme nebyla už nějaké 4roky to bylo rozhodně v pohodě a rozhodně se snad nemusím stydět za mé cappuccino, kteých dělám denně nespočetně. 
     Abych řekla pravdu, tahle práce mě vyhovuje mnohem víc než au-pair. Není to jednoduché, "angličtí" (kdo někdy strávil nějaký čas v Lonýně, tak asi moc dobře ví, co tím "angličtí" myslím .. tolik přistěhovalců a tak multikultirní město jak Londýn asi nikde jinde neexistuje.) ,,každopádně, zákazníci jsou někdy horší než osina v prďce a co si dokáží navymýšlet mi hlava prostě nebere, ale to by bylo na samostatný článek. Každopádlo pořád lepší než práce s dětmi. Sice jich za den vidím a slyším jejich řev nespočetně, ale užívám si ten pohled, že já nejsem ta zodpovědná osoba za ty zvířátka a právě třeba dělají peklo na zemi jiné au-pair  :D. (Já vím, tohle bylo trochu sobecké :D )
    Před příjezde bylo ještě na řadě vyřešit ubytování, které nakonec dopadlo docela dobře, aspoň pro začátek. Po příjezdu jsem zakotvila v bytě našeho jednoho kuchaře a jeho přítelkyně, kde měli "spare room". Pokoj sice malý, ale hodně světla a mě maximálně vyhovoval. Na Londýn jsem bydlela relativně levně a do prace jsem to měla v dobrém případě něco přes půl hodiny, někdy, když byla traffic to mohlo trvat i hodinku, ale člověk si zvykl.
     CO se mi ale nepřihodilo???...., hned na začátku mého pobytu jsem vyrazila právě se spolubydlícími na koncert jejich kamaráda, který hraje v začínající londýnske kapele PULSE na bicí a nějak jsem se víc a víc začala vídat právě s kamarádem-bubebíkem  :) a v podstatě už spolu nějaké při a půl měsíce chodíme.
     Aby to ale nebylo úplně tak jednoduché, tak zase na druhou stranu spolubydlící se rozešli a pro mě a kolegu z práce začal být byt moc drahý, takže ja musela začít vymýšlet nové ubytování. Tento moment bylo září a mi mohli zůstat v bytě do října. Jenže já se musím vracet na zimu pracovat opět na areál, páč mi tam držejí už od minulého roku práci a nechci o ní přijít. Takže s tím, že budu za nějaký měsíc a půl odjíždět se v Londýně moc dobře ubytování neshání. Vyřešilo se to relativně jednoduše a nastěhovala jsem se k přítelovi. Ubytování, spolužítí je perfektní, jen to má pro mě osobně malinkatý háček ... práce a veškeří mí kamarádi bydlí na severu Londýna a já jsem teď na jihu. Samotná oblast je v pohodě.. hned vedle baráku mam obrovske Tesco, které je kromě neděle otevřeno 24hod/denně..hned vedle jsou vlaky do centra/práce a tramvaj do Crydon, kde seženu úplně vše co potřebuji. V Croydon jsem ani né za 10min tramvají. V centu kolem 25min vlakem a v práci kolem hodiny. Jen mi trochu chybí kamoši, se kterýma jsem se výdala docela často. Jak bydlým na jihu, tak jsou všichni kolem hodinky daleko, ale hlavně MHD je tu dost drahá a už takhle platím skoro 200liber měsíčně za cestování do práce.   
    Na závěr musím napsat, že se v LND mám dobře, nenudím se a rozhodně nemám takový homesick po USA, jako jsem měla v ČR. Za nějaké tři týdny nám s přítelem začně zkouška našeho vztahu, protože na nějaké čtyři měsíce budu odjíždět, tak doufám, že se to nějak zvládne.
     CO bych chtěla ješte zmínit, tak mi bylo od majitele kaféčka nabidnuto, jestli se k němu po zimě vrátím, že mi nabídne pozici supervisor a konečně se snad dokčám práce za víc než minimální UK mzdu :).
Doufám, že jsem vás neunudila k smrti a snad aspoň pár lidí bude zajímat, jak si se mnou život hraje.

                                                                           Fota:

Dovolená Itálie:

                                                                   Dovolená Kapverdy:

 

Další:

Majáles v Hradci Kralové byl super.
Rozhodně jeden z hodně moc dobrých momentů v ČR po návratu.

 Odehrála jsem i pár zápasů za fobalový klub, kde jsem registrovaná :)

 UK:

Camden Town - B-day kolegyně z práce

Výhled na Londýn z Alexandra Palace

Druhý koncert kapely Pulse

 Návštěva London Eye:

Navšívila jsem T.G.I. Fridays a
nechutnalo mi!

 Mají tu i Five Guys, ale neochutnala jsem

 Centrum Londýna:
Love Sign Sculpture :)

Baf... překvápko :)

     Ahoj lidi, zdravím po dlouhatánské době, ale je ještě pár z vás, které žádáte o mé už před miliony let slibované příspěvky, tak jsem konečně dosmolila aspoň jeden z nich.
     Ještě než se vrhnu na sepis posledních pár dní před odjezdem na Západní pobřeží, což si myslím stojí docela za to, tak jen v pár větách shrnu, jak se mi vede v ČR.
     Ještě než jsem odjela z USA, tak jsem měla jisté místo jako pokladní na jednom ski areálu. Už jsem tam kdysi pracovala, takže jsem nešla do ničeho neznámého. Do ČR jsem přifrčela 20.12., měla dva dny na aklimatizování a zapojila se do pracovního procesu. Byla to práce s lidmi a s nima to není nikdy jednoduché, ale osobně mi to vyhovuje mnohem víc než se neustále dohadovat s dětmi. Jelikož šlo o sezoní práci, tak jsem přes zimu neměla ani jeden volný den, ale tohle všechno mi dost pomáhalo nemít čas, na to, aby mi USA nějak výrazně chybělo. Každodenní práce "kept me busy" a jak člověk neměl moc času, tak nemá čas přemýšlet coby, kdyby. Jediné co mě zatím docela zasáhlo, taka návštěva drogerie. Při příjezdu do USA jsem docela bojovala najít si, co mi vyhovuje, povedlo se a teď mi zas naskákal mráz po zádech v nabídce českých drogerií. I obyčejná pasta na zuby a ustní voda je k nesehnání. Věděla jsem při odjezdu, že značka Crest se v ČR neprodává, ale našla jsem si obdobnou ústní vodu s funkcemi, co mi vyhovuji od Listerine, jenže mně už nějak nedošlo, že v ČR je i tahle nabídka dost omezená a mají v podstatě jen nějaké tři druhy ustních vod a né 10. Budu si muset chvilku zase zvykat a bude zase vše v pohodě a spokojím se s tím, co nabízí český trh.
    
    No nic, už dost o ČR a vrátila bych se v čase o několik měsíců zpět a napsala pár vět o mém posledním týdnu a půl práce s mými malými satany. Já si v duchu říkala, že to určitě bude stát za to, ale průběh těch posledních pár dní jsem nevěděla, jestli se mám tomu všemu smát nebo začít brečet.
     Všchno to začalo pondělím 26. listopadu. Ráno proběhlo úplně normálně, děti odešly do školy, skypovala jsem si s mamkou a ještě ji říkám, že když má kluk záchvat, že pro něj HM jezdí do školy a v podstatě si to řeší s ním sama. Po tomto skypu netrvalo ani hodinku a měla jsem telefonát od HM, že kluk má ve škole záchvat, ale ona by se tam nedostala dřív než za hodinu a půl a jestli bych ho nemoha vyzvednout. Takže kolem jedenácté raní se muselo vyrazit do školy. Z kanceláře mě dovedli do malé místnosti bez oken, tak 2x 3metry kde u otevřených dveří stali tři lidi a pozorovali ho. Kluk ležel na zemi, brečel a vrčel dohromady. To, že mě viděl a v podstatě věděl, že to je známkla, že půjde domů ho uklidnilo. Nemohu říct, že bych s ním pak doma měla nějake problémy, ale místo 4té odpolední jsem měla dítě nakrku už od pul 12té.
    Už si vážně nevzpomenu, jestli jsem měla na uterý toho týdne nějaké plány nebo ne, ale každopadně jsem byla požádána, jestli bych nemohla být dnes na telefonu, kdyby klukovi zase ruplo v bedně. Takže i kdyby plány byly, tak byly ta tam, páč to pro mě znamená, že se moc nemohu vzdalovat z baráku. Není to, že bych si nmohla jít na kafe nebo něco, ale nějaký dojezd k někomu, víc než 15min není možný, abych popřípadě mohla být do 20min ve škole. To úterý kluk vydržel ve škole celý den, ale i tak se tam muselo něco odehrát, páč právě ve středu, kdy jsem měla naplánováno zajet na film k Pavlovi mě ráno na schedule překvapilo, že kluk nebyl napsaný, že by měl jít do školy, takže už jsem v tom viděla nejhorší, že s ním zas zůstanu celý den doma. Nakonec to ale dopadlo, že si ho bral HF do práce, HM si ho pak měla vyzvedávat a na čtvrtnou s ním přijet domů, páč to chodí k němu psycholog. Takže jsem si říkala, že snad dnes zas budu mít normální den, kdy se nemusím stresovat s tím, že se bude muset kluk jet vyzvedávat. Přijedu k Pájovi, koukáme na film a asi za 3/4 hodinku mi přišla SMS od HM, že se Jax udělalo špatně a jestli ji mohu odvést k doktorovi. Takže mi nezbylo jen skočit do auta a valit si to do školy pro nejstarší dítě. Při cestě jsem měla další telefonát, že holku nemám vozit k doktorovi, ale rovnou  na pohotovost. Nemocnice je asi 20min od Wayne, budova naproti, kde jsem s dětmi už byla milionkrat u rovnátkáře. Na pohotovosti jsem musela podelpsat papíry, co jsem ve vztahu k holce atd, oni si jí převzali a já tam pak dvě hodiny čeklama na HM, která dorazila kolem jedné, předala mi kluka, páč ho musela vyzvednout, aby byl ve 4pm doma kvůli psychologovi. Nasednu do auta a opět si to s ním frčím domů a měla "o zábavu" postaráno. Nemocnice bylo naposledy, co jsem moji nejstarší viděla. Její tělo bylo po te jijí "super" dietě, tak v rozkladu a disbalanci, že ani po tom, co jsem se vrátila z cestování nebyla ještě propuštěna. Čtvrek dopadl nasledovně, že nám kluk nechtěl jíst snídani a právě proto, jak byli mí host rodiče znervoznění holkou, tak začeli do kluka hustit, že to sníst musí a rozčílili ho nakonec tak, že usoudili, že v tomhle stavu nemá pointu ani do školy chodi, páč by měli do půl hodiny telefonát a musel by se opět vyzvedávat. Do nějaké desáté jsem měla volno, páč s ním bojivala host mum, ale ta pak odchazela za Jax a opět to pak bylo na mne. Opět nemohu říct, že bych s ním měla nějaké problémy, ale pro mně to byla 13ti hodinová šichna plné nudy. Oba host rodiče šli večer za holkou do nemocnice a ja pak pracovala asi do půl 9, než normálně do 7mé. Aby to nebylo zas uplně tak černé, tak jestli mě má pamět neklame, tak pátek nakonec byl konečně obyčejný den. Obě děti ráno odešly do školy, vrátily se mi až ve čtyři, chvilku hraní, veřeře, HF udělal po příchodu z práce margaritu, jako každý páteční večer a něco před sednou jsem měla padla.
     Poslední víkend, který jsem v mém US působišti ztrávila nebyl nějak bujarý. V tu dobu jsem si vůbec neuměla představit na jak moc mě cestování výjde a jako už asi měsíc jsem spíš pokračovala v šetřícím režimu, abych si mohla pořádně užít zaslouženou dovolenou, nakoupit vánoční dárky pro rodinu jak v USA, tak v ČR a samozřejmě, když zbude, tak jsem si chtěla dopřát i trochu Vánoc pro sebe a to pěkným prádem z VS (Victorias Secret) a botičkami UGG. Už si přesně nevzpomenu, ale ten víkend byl ve znamení filmů a pravděpodobně zajitím na nějaké jídlo. Hlavně jsem si plánovala, že během mého volného času během dne při mých posldních třech dnech práce si sbalím a dokoupím, co bude potřeba na dovču. Říkala jsem si, že i když bych měla pracovat na telefon, že tohle se bude moci v pohodě stihnout, jenže poslední tři dny se vyvíjeli v podobném tempu, jako předešlý týden.
      Pokud si to dobře vybavuji, tak holka - dvojče od kluka už od pondělka marodila, takže já byla zasej zaseklá doma a nemohla se kamkoli hnout. Práce to nebyla nějak těžká, jen dítěti ohřávat kuřecí vývyr z plechovky a vyndat z krabice krekry, ale žádná zábava, co vám mám povím. Od úterka mi pak zůstal doma i kluk s tím, že se rodina rozhodla, že takhle to dál nepujde a kluk přestoupí na jinou školu. Už jsem tu asi zmiňovala, že pokud rodiče nechtějí a dítě je schopno zvládat nároky školy, tak i kdyby bylo jak koli "speciální" tak ho ze školy nemohou vyhodit. Jenže tady v tom případě mi příjde, že škola dosáhla svého tím, že věděla, jak na kluka zapůsobit, aby se rozčílili a musel se jezdit vyzvednout, což samozřejmě už po tolika absencích rodicě nevydrželi a školu se rozhodli změnit z "vlastní iniciativy". Co k mohu napsat, kluka nakonec přijali do speciální školy, cca 25min jízdy od Wayne, kde je snad 8dětí ve třídě a dva učitelé. Nastupoval tam po vánočních prázdninách a co mám poslední zprávy, tak je to tam lepší než v normální škole, hlavně tím, že když kluk dostane záchvat, tak "teachers know how to deal with him" (nevím, nemohu najít jak to přesně česky vystihnout) a tím pádem se pro něj nemusí i při větším záchvatu jezdit. Po kontaktru z mojí HM ještě vím, že tam bude chodit i na letní camp, takže si myslím, že to bude o mnoho lepší, než loni a HM může být klidá a právě vědět, že si od něj na několik hodin odpočine, aniž by musela pro něj za hodinu jet, jako tomu bylo loni u mě při jeho vojenském letním campu.  Abych se vrátila k příběhu, jelikož už byla středa, já další den odjíždela a neměla vůbec nic nakoupeno k cestování, tak jsem se s HM dohodla a můj posldní den jsem dostala ráno času, kolik jsem potřebovala na vyřízení všeho co bylo nutné a až se vrátím, tak by HM jela za Jax do nemocnice. Takže to podle tohoto scénáře přesně běželo. Ráno jsem si asi na dvě a půl hodinky odskočila, pokoupila...pracovala, večer balila a ráno vyrážela na zaslouženou dovolenou na West Coast. :) 

Ještě sem šoupnu pár foteček právě z toho 15. - 16. měsíce v USA

 Bruslení

Pája, Pavel, Maya, já

    Halloween Party

Villanova Uni Football 

 

Poslední návštěva NYC 

 Poslední návštěva NYC - užívání si červených schodů

Poslední návštěva NYC - takhle je celá sestava, co jsme jeli. Francousky Manon a Camil, Pavel a já

Poslední návštěva NYC- Hard Rock Cafe lunch

Poslední návštěva NYC  - I když je amrická kuchyně jaká je, tak tyhle místa mi chybí

Poslední návštěva NYC - návštěva Madame Tussauds

(Fotek jsem měla vybraných ještě o něco víc, ale nějak to tady stávkuje a nechtějí se nahrát, tak třeba přihodím později)