čtvrtek 27. září 2012

Once upon a time ...

     Zdravím všechny po nějaké té době. Vím sama, že tomu tady moc nedávám, ale věřte mi, že po roce mi přijde, že bych se tu neustále opakovala a byla by to pro vás stejně jen nuda, psát pořád dokolečka o tom samém. Takže jsem tak nějak vyčkávala na nějaké novinky, které se přeci jenom objevily, ale musím přiznat, že jde o novinky převážně neveselé.
    Co je tedy nového? Myslím, že jsem tu vlastně ani nezmiňovala, že se nám změnila sestava lidí pracující s mým klukem. Už někdy od poloviny července k nám přestala chodit Dilith ( ona byla myslím.. něco jako specialista na dětské chování a docházela 1x týdně). Místo ní tu je Lisa. Mně a dětem toho nebylo moc říkáno, jen to, že Dilith je na prázdninách. Každopádně HM mi asi před 14ti dny řekla, že jí jde navštívit a důvodem, proč už u nás nepracuje je, že jí objevili rakovinu prsu. Každopádně Dilith byla Dilith a mě v určitém smyslu chybí. Když jsem přijela, tak ona mi hodně vysvětlovala, jak se ke klukovi v jeho záchvatových situacích chovat. Ona s klukem pracovala už několik let, takže relativně věděla jak na něj...a říkala nám co máme dělat. Vždycky přinášela i nějaké hry a zkoušela je s dětmi hrát, nebo třeba s Marcem a se mnou, s tím, že když děti nejdřív nechtěly, tak pak viděly, že je to fun, tak se přidaly. Lisa, nemám jí to za zlé, ona kluka fakt nezná, takže spíš je to z její strany takové, že se mě pta na můj názor. Nezažila ještě jeho vyloženě velký záchvat, takže do určité míry neví, čeho je schopen. Když vidím, že to s klukem je špatnější a mohlo by to vyvrcholit v něco špatného, tak většinou jsem to já, kdo říká, co dělat. Když tu byla Dilith, tak vyhrocenější situace byly o něco jednodužší a ona vždycky věděla, co dělat a i občas dokázala kluka uklidnit stylem, jakým s ním mluvila, což se nám většinou nedaří. Včera děti neměly školu a vydalo se do Chuck E. Cheeses a překvapivě jsem tam na Dilith narazila. Bylo hrozně milé ji vidět i když šátku na hlavě se nedalo nevšimnou. Doufam, že se z toho dostane.
     Máme tu tedy novou Lisu a s příchodem nového školního roku pak přišel Frank, který tu je místo Marca, který si dodělal potřebné vzdělání a teď je učitelem na speciální škole.
    S Frankem je to vlastně podobné, jak s Lisou. Oba, samozřejmě, mají zkušenosti s ostatními, dost podobnými dětmi, ale přeci jenom, každý z těch autistických dětí je v něčem jiný, takže se zatím s Coltonem tak nějak poznávají. Musím ale uznat, že hlavně kluk měl z Franka prvních 14dní školy respekt. Víte jak, chlap, trošku při těle, 40ti letý černoch, kdo by respekt neměl. Bohužel to vydrželo jen těch prvních pár dní, páč teď už je to na stejné úrovni, co bylo s Marcem...co se týče toho, co si k němu kluk dovolí. Včera se mi stalo, že kluk byl vůči němu hodně ...hodně agresivní..až ho vyhazoval z baráku a Frank se opravdu sbalil a asi na 20min odešel. Je to asi přesně to, co bych já udělala také. On na něj v podstatě Frank nemůže sáhnout. ( zas ale ,,,, Marc, jak s klukem už byl taky nějaké dva a pul roku, tak si k němu třeba i něco dovolil a nenechával si to tak líbit, jak teď Frank. Takhle si Frank akorát vykoleduje to, že u kluka nebude mít nikdy autoritu..tak asi jako já.). Jenže, co v takovéhle situaci dělat?
      Včera večer... měl kluk, už asi 4tý záchvat..bylo to v době, kdy už se o děti starala HM...a právě slyším, jak si to jeho vyšilování ona nenechala líbit. (tohle se ale také změnilo až poslední dobou. Rok dozadu by si ke klukovi také nic nedovolila). Zatáhla kluka do pokoje..nevím, přesně co mu udělala, každopádně pak slyším už jen hrozny brek. (au-pair, si to umí představit. Tady když se děti jen trochu praští (teď myslím když třeba spadne a odře si koleno), tak je to konec světa a jak oni dokáží brečet, to se jinde nezažije). Každopádně mě pak ráno zas kluk chytil menší záchvat...a furt mi jen opakoval, že nesnáší rodiče, hlavně HM a dodal "she hurts me sometimes"  I want her to be in the jail (v češtině to zní divně, tak to necham v AJ)....začal pěstmi bouchat do baru, kde jedl, pak se zvedl a šel kopat do botníku. Jako, já prostě nevím, jak třeba já a Frank se mu máme bránit, když si nemůžeme dovolit na něj sáhnout...nebo právě bych se pak bála, že by někde vyprávěl, že bych mu ubližovala. Ale mohu rozhodně pozorovat, že prostě síla na něj funguje.. jde tedy o to, že jak ví, že hm s ním třeba zatřese a dokáže ho chytnout pod krkem, tak z ní má i respekt a když má záchvat, když je tu ona, tak ona ho dokáže zahnat do svého pokoje, kde si pořve, rozhází věci a ničí si svoje věci. Načeš my... Já, Frank..Lisa...s ním můžeme jen mluvit a to situaci ještě víc zhoršuje, páč on opravdu naslouchat nebude...takže jsme to my, kdo se musí klidit z baráku nebo zamykat v pokojích a jeho nechat házet vše co mu přijde pod ruce v kuchyni nebo právě teď si už dovolí třeba i něco ničit. Jako, že kope do věcí silou..to narazí do stěny a na stěně to zanechá šmouhu nebo díru atd.
    Jak to tak vidím, tak jsem opět skončila, o už asi milionkrát zmiňovaném klukovi. Jak vidíte, tak to mám opravdu furt stejné. S klukem pracuje cca 5 specialistů, ale výsledek je nulový. Co se týče Franka..tak on je v pohodě...bavíme se..jen právě jak není zvyklý, tak je to pro mě trochu na obtíž, páč mi někdy příjde, že se pak starám ještě o něj. Berte to tak, že on nejde do lednice a nenalije si vodu, chodí do baráku hlavním chodem, kde musím jít odemykat a zase zamykat, páč náš obr pes by si ty dveře otevřel a mě to přidělává práci na víc. Marc...už prostě věděl, jaké dveře používat, nalil si pití, když měl hlad, tak si udělal sanwitch atd. Nehledě, Frank mi tvrdí, že tu není od toho dělat s klukem úkoly. On, že ho do nich nemůže nutit, že on mu může jen pomoci, když se ho kluk zeptá. Takže na mě tak trochu přešlo se s klukem rozčilovat kvůli úkolům. Zas na druhou stranu, jak byl kluk zvyklý dělat úkoly s Marcem, tak se Franka většinou ptá, jestli mu půjde pomoc a to pak Frank jde, ale stejně...ten princip, že já ho musím burcovat do úkolů... tím ho většinou rozčílím a Frank se to snaží řešit moc nechápu. Mě bylo právě kdysi řečeno, že Marc tu byl od toho, ho donutit a dělat s ním úkoly a pomáhat mu, abych to právě neschytávala já, jako au-pair.
    No nic, vrhnu se na moji druhou  neveselou novinku, která se týká mé nejstarší holky. Nevím, kolik je tu z vás, kteří čtete můj blog pravidelně, ale už jsem se tu také strašně moc x zmiňovala, jak má nejstarší se rozhodla držet dietu a že to dost přehání, protože vesměs nejí nic. Bylo to hlavně i o tom, že host rodiče jí třeba říkali, že má sníst aspoň jedno vajíčko k snídaní..ona do toho jednou žďoubla a když se nikdo nedíval, tak to končilo v koši. Když už mě to i kolikrát naštvalo, tak jí říkám, že jí ke snídaní udělám klidně něco jiného..že mi přijde nefér, když se jí se snídaní a lunchem dělám 20min...dávám jí tam, co ona chce, tak toho 90% končí v koši. Ona mi na to jen odpoví, že to chtějí rodiče, aby to jedla ..že jí to v podstatě nechutná. Někdy o prázdninách, možná, že to bylo i chvilku před prázdninami, začala chodit i k nějakému dietnímu specialistovi, který jí a rodičům radil, jak jíst, aby jedla co by měla a při tom jedla co by jí chutnalo. Vím, že HM s ní chodila třeba 2x týdně osobně nakupovat a Jax si sama mohla vybírat, co si koupi a co bude posléze jíst. Opět to dopadávalo tak, že toho 3/4končilo v popelnici. Tady na USA je dost debilní, že vám vše dělají ve velkých baleních a ono se to v jedné osobě nestíhá jíst než se to zkazí. Ale furt nechápu torii, nakoupit 100 různých pochutin, jídel, snacku,  atd. a právě do předu by mi bylo jasné, že se to nesní. Vemte si, že jí nakoupí 4 druhy sýra (mozarela, kozí sýr, Brie atd).. ona otevře každý den jeden, ukrojí si asi tak 2cm.. a samozřejmě, ten co se otevřel jako první už je pak 4tý den na vyhození. No a další věc tam byla, že ona ráda experimentovala...takže si vzala tohle a tohle, pak to jednou ochutnala, přišla na to, že to je hnus a už to nadále hnije v lednici nebo zůstáva v regálech nebo mrazáku. Vím, že jí dělali i nějaké testy, jestli může chodit na volejbal, páč právě jak nejí, tak by bylo nebezpečné pro ní dělat nějaký sport, kde by vydávala energii. Každopádně, abych se dostala k jádru věci. Holka měla toto pondělí appointment, HM jí tam jela vyzvedávat a dopadlo to tak, že jí poslali do léčebny pro anorexii. Co vám budu povídat, já to tady i možná zmiňovala, že to tak dopadne a bohužel se nemýlila.Určitě to není tak, že bude za dva dny doma. Rozhodně to tam má na dýl.
     Co k tomu dodat. Jak jsem se zmiňovala nahoře, ono se toho v au-pair životech už tolik neději, když se to dělá delší dobu. Je to do kolečka pořád a pořád to stejné. Což je asi to, co mě na tom tak nebaví.
     Další věc, z jiného soudku, která mě teď napadá, která je na au-pair na jednu stranu také pořád stejná, ale přeci jenom trochu jiná, je potkávání lidí. Byli tu lidé, které jste potkali, kdy jste přijeli ke svým host rodinám, jak největší newbie ... a ti lidé už vesměs všechny odjeli, když tu přežijete celý rok.  Lidé, kteří přijeli stejně, jak vy a právě můžete pozorovat, že někteří jsou už doma a někteří také, jako vy zůstali. V neposlední řadě ti, kteří přijeli delší dobu po vás a vy zas budete pro ně ty, co budou brzy odjíždět. Poznala jsem tu hromady lidí...a ze všech těch výše zmiňovaných skupin mi budou určití lidé hrozně chybět, až zas já budu ta, co bude odjíždět a bude se muset vrátit tam k nám do reality.
     Když jsme u těch nově příchozích lidí, tak se nám v našem okolí rozrostl počet češekých au-pair a i dokonce jeden český au-pairák. Si ještě pamatuji, když jsem přijížděla, tak jsem neznala žadného Čecha ani Slováka, kdo by tu byl. Po třech týdnech jsem poznala Páju (au-pair - studentka) a asi měsíc po mě přijela Monča o které jsem věděla, že bude přijíždět jestě než se do USA vyrazilo a to bylo v podstatě všechno. Asi se au-pair stalo hrozně populární, "možná kvůli nám všem blogařkám (chy..chy)" a i když neřeknu přesné číslo, tak nást tu je kolem cca 10 čechů au-pair + mám pár na černo pracovních Čechů a Slováků, kteří tu jsou deší dobu. Každopádně to číslo skoro každý měsíc stoupá, takže za chvíli budeme možná tak masový au-pair národ jak Němky nebo Brazilky. :D :D

Nějaké fotečky:
Hodím sem pár fotek z Crystal Cave, co jsem o prázdninách byla s dětmi a HF. Tehdá, když jsem psala příspěvek, tak jsem měla nějaké jiné fotky, které jsem chtěla nahrát a hlavně v ten stejný termín jsem byla v Penns Cave, takže by fotky stejně vedle sebe zanikly.


 Tahle fotaka a ta pod tím jsou opravdové krystaly.



 Oni vám takhle ve skalách a různě napovídají různe příběhy. Ale když se zadíváte na fotku, na středu je stín (já vidím stín hlavy nebo netopíra, každý prý vidí něco jiného). Každopádně tenhle stín se tu prý oběvil ani né před rokem, kdy nedaleko někdo umřel a prý je tohle důše toho zemřelého. Jen tak pro ty, kdo mají rádi spooky příběhy :D :D

Tady, pokud se zadíváte, tak je profil hlavy. (na tom osvětleném kamani)
PS: taky tak milujete, když vám onemocní dítě?? Včera děti nešly do školy vůbec (zase ten jejich IN Service den, nebo co), tak jsem to měla 12ku a dnes si dám pěkně 13ku. Nejmladší holka dostala rýmičku.. před HM 2x zakašlala, odplivla si hlen, koukla na ni smutnýma očima a už jí mám doma celý den. Krása..co víc si přát :)

čtvrtek 6. září 2012

Víkendová pohodička .. aneb dožití zbytku prázdnin.

      Netrvalo to dlouho a jsem zpět se slíbeným příspěvkem, kde vezmu na paškál menší víkendová  dobrodružství, která se zvládla během uplynulých prázdnin.
      Jestli si pamatuji dobře, tak jsem minule skončila někde po mé dovče a dobrodrůžu v Bostonu. Při několika následujících víkendech se ještě jednou vyrazilo do Six Flags. Když je ta season ticket, tak se toho musí náležitě využít. Zasej se vyrazilo společně s Klárkou. Hlavní bod naší návštěvy byl tentokrát Hurricane Harbor, což je aquapark, který patří pod Six Flags. S Klárkou jsme to udělaly stejně jak minule a jako první atrakce se vybraly ty, jakožto největší. Přišly jsme relativně s otvírací dobou, takže se potřebovalo využít toho, než z 20-30min čekacích front nebudou hodinové. Tak nějak se braly postupně všechny atrakce a s přestávkou na oběd se zvládly skoro všechny, které v parku byly. Víte jak? Některé se vynechaly úmyslně, na některé se šlo víc krát. Pro mě nejděsivějším zážitekem byla atrakce, ani né z těch nejděsivějších uvedené parkem. Byl to jen prach sprostý úzký tobogán, kde ale jízda byla celá ve tmě. Jízda trvala asi minutku a opravdu jak se nic nevidělo, tak mě přepadla i trochu klaustrofobie. Z parku jsme mohly odcházet kolem 6pm, kdy nám zpáteční autobus jel v 8:30, takže se ještě využilo zajít si do normálního adventure parku.
     Pustilo se do atrakcí, které se nestihly při minulé návštěvě. Objevily jsme i jednu horskou dráhu, která se minule nějakým nedopatřením přehlídla. Sice mě Klárka neukecala na první řadu, ale druhou už jsem dala. Každopádně, tahle objevená horská dráha se u mě stala z celého parku asi nejoblíbeněkší, kterou tam mají. Ještě tomu možná konkuruje El Toro z minula. No nic, stihlo se pár jízd a muselo se vydat na autobus. Ještě se ale furt nestihlo projít úplně všechno, co by mě lákalo, takže doufám, že minimálně jednu zastávku v Six Flags do konce sezony stihneme.
    Následující víkend se ke mě konečně zasej mohla připojit Pája, která se vrátila ze své pěti týdenní dovolené v ČR. Pamatuji si, že se vyrazilo, ješte s libanonskými kámoši do libanonské restaurace. Já hrozně ráda ochutnávám nová jídla a tohle byla rozhodně výzva. Kluci naobjednali pár předkrmů a jako hlavní chod to u mě vyhrálo .." na jméno si určitě nevzpomenu, páč to bylo krkolomné" .. každopadně to byly na hodně slabé a malé plátky krájené hovězí masko, servírované na rýži a zalité něčím, co bych přirovnala k naší UHO. Vše pak bylo ještě doplněno o salát a humus. Nebylo to úplně nejlepší jídlo, které bych kdy v životě jedla, ale rozhodně mi to připomnělo kus české kuchyně, kde se opravdu vyváří a né, že vám všude pod nos cpou hamburgery, sandwiche atd. Ten stejný den se tuším ještě vyrazilo na Marsh Creek, kde se půjčila motorová loďka a jen tak se jezdilo po jezeře, nechalo unášet proudem a maximálně relaxovalo. Po skoro zapomenutí reality se vydalo k jednomu z Libanonců na barák, kde bylo v prvopočátku v plánu kouknout na film a jít pěkně domů do pelechu, ale nakonec se to nějak zvrhlo. Nakoupila se nějaká pivka (dotáhla jsem i Plzničku, která ale u lidí moc neuspěla. Prý je to na ně moc hořké :/ ). každopádně to vyústilo v pořádnou house party, kde se nakonec i přespávalo. Neděle pak byla taková typicky "po partyově" promarněná. Sice jsem opici ani neměla, ale únava se podepisovala celý den. Myslím, že to byla tahle neděle, kdy se jen na večer neodolalo a zajelo na malý shopping.
    Následující víkend byl hodně přírodně poznávací. Naplánoval se výlet do Penn s Cave and Wildlife Park. (něco jako jeskyně v Moravském Krasu + spojené se safari). Místo je od nás dost vzdálené. Zabralo nám to kolem třech hodin jízdy (jedna cesta), kde to ješte nevyšlo s počtem lidí a v zadu se sedělo ve 4 (dopělí), takže to byla docela fuška, ale zvládlo se to. Prohlídka jeskyně pak byla na lodičce a safari v typickém autobusu. Byla to dohromady cca 5hodinová akce, když se započítá čekání na naší loďku, občerstvení, safari, suvenýr shop atd. Opět pak následovala 3hodinová cesta zpět. Musím upřímně říct, že na Moravský Kras to nemělo, ale já ten den brala, za hodně plno hodnotně strávenou sobotu. Opravdu jsem si to užívala. Libanonští kamarádi nám říkali, že to rozhodně nestálo za 6ti hodinové cestování v autě, ale u nich už jsem si všimla, že do přírodních a sportovních typů mají tyhle národy hodně daleko.
    Trochu paradoxem se stalo, že v jeskyních jsem byla naposledy asi před 10ti lety a v pondělí na to se vyrazilo do trochu bližších jeskyň (Crystal Cave) s hf a dětmi. Takže jsem pak měla dvoje jeskyně během tří dnů :).
     Poslední, pro mě, prodloužený prázdninový víkend měl být opět ve znamení nějakého toho sportu (půjčení surf prkna, jak na tom stojíte a máte pádlo) + bylo ještě naplánované navštívit malé PA Niagáry ( nějaké vodopády) + další nějakou přírodní pozoruhodností. Počasí nám veškeré plány překazilo, takže se muselo improvizovat. Počasí by v tomto případě nebyla poslední překážka. Libanonec Georgina, který nám slíbil auto nám stejně večer před plánovaným odjezdem oznámil, že se mu vlastně nikam nechce, takže i kdyby bylo hezky, tak by se stejně nemělo jak na plánovaná místa dostat. Tenhle přístup chování mě maximálně vytáčí. Takže od té doby jsem na něj pěkně hnusná. PS... je to ten Georgina, který mě neustále bombarduje různýma nabídkami. Jenže, on to vždycky zkouší na každou nově příchozí au-pair. Takže teď je pro něj o něco víc v kurzu Klárka. Chudák holka, ale já zase na druhou stranu mám pokoj :D.
   Vůbec nás nějak nenapadalo, co dělat, páč jsme byli kvůli počasí omezení na indoor aktivity a nechtělo se nám dělat něco, už se dělalo. Hodně se přemýšlelo o střelnici, že by se šlo zastřílet. Tady nastal problém ten, že nikdo nemá zkušenosti a většina klubů nemá na nezkušené o víkendu čas, jen prý o všedních dnech. Sice se jeden klub pak objevil, ale bylo to vše dražší než u těch předchozích. Ten jak se objevil, tak by to vše stálo 50US zaškolení, 20US půjčení zbraně + pak dokupování kulek, což by vyšlo na cca další dvacku. V tu dobu se ještě furt počítalo, že by se další den vyrazilo na ten výlet (Georgina nám své stanovisko ještě neoznámil), kde se počítalo s dalšími 50US (za benzín, vstupy a jídlo), takže to se nám chudým au-pair rozhodně za jeden víkend dávat nechtělo. Další co se nám zalíbilo, byla lukostřelba. Jenže volalo se do jednoho klubu a tam zas musela být vlastní výzbroj, takže bohužel. Nakonec se po tří hodinovém hledání internetu dopracovalo k old-school kolečkovým bruslím. Kolečkové brusle byl jeden z mála tréninků, při mé lyžařské kariéře, který mě nevadil a dokonce i bavil. Vše ještě ke všemu bylo uvnitř, na rovném ovále, takže já bych tam vydržela snad i celý den. Tady vlastně se k nám ještě připojil i Pavel. Klučina au-pair, který dorazil nedávno do naší oblasti. Jako poslední se pak skončilo u Maria a koukalo na Dictatora. Ten film je tak blbý, až je strašně vtipný :).
    Domů se dorazilo relativně pozdě, takže nikomu se už nějak nechtělo hledat co by se mohlo podniknout další den... ponděli .. tzv. Labor Day. Nakonec se jen zaskočilo s Pájou, Klárkou a Mayou na snídani do Ihoop a pak u Páji strávil prach sprostý movie day, protože k nám zrovna dorazil hurikánový déšť a trochu větru, ze slábnoucího hurikánu, který už chvíli zužoval Východní Pobřeží. Nic jiného se opravdu dělat nemohlo. Sice to nebyl prodloužený víkend, jak jsem si ho přestavovala. Původní plány byly opravdu skvostné, ale i tak mohu říct, že ty tři dny utekly jak voda a děti pak od úterka pěkně šupajdí do školy.

Nášup Fotek: 
Návštěva Water Parku:













Zakončení v Six Flags - Great Adventure:



-----------------------------
Oběd v libanonské restauraci + relax na jezeře:

 Naše skupinka v libanonské restauraci
 předkrmový talíř

 Toto byl můj hlavní chod.

Marsh Creek:
 Loďka, relax, pohoda ,,,nohy nahoře :)
  Loďka, relax, pohoda ,,,nohy nahoře :)
Tady toto jsme měli v plánu zkusit v tu neděli, ale bohužel počasí nedovolilo :(
Nákupy:
zase po čase toho do skříně docela dost přibylo :)
Vím, že si budete myslet, že jsem blázen, ale z tohohle úlovku mám největší radost. Tohle tričko jsem si chtěla koupit už hrozně dávno, protože The Big bang Theory miliju, ale vždycky měli jen střihy pro chlapi, začínající většinou velikostí M, což bych mohla mít maximálně jak pyžamo. 
Doufám, že něčeho podobného se dožiji jednou v ČR.
-------------------
Návštěva Penn s Cave and Wildlife Park





Wildlife Safari









------------------
Labor Weekend:
 Tuto fotku já osobně nazývám Barbie s Skate Ring. Jak můj ipod nedokáže v tmavu dělat pořádnější fotky, tak to hlavně tu první osobu dost zmutovalo na panenku Barbie :).

Old-school.