Víkend 14.4. - 15.4. - Minigolf na Franklin Square a posezení v hospůdce na Flyers Game

     Než začnu o samotném víkendu, tak jen v krátkosti hodím krátký odstaveček k pátku. Začnu asi tím, že jsem měla s HF deal, ohledně Flyers Game. Já + další tři lidi jsme chtěli jít na hru, ale jelikož jsme si chtěli bookovat lístky až někdy v lednu, tak prostě ač jsme se mohli rozkrájet, tak čtyři sedadla vedle sebe, za normálnější cenu (rozemějte do 100USD) nebylo možné sehnat. HF mi tedy nabídl, že se pokusí nějaké lístky dát do kupy, páč má kamaráda, který má season pass a ten by eventuálně mohl nějaké lístky sehnat. Nebudu chodit kolem horké kaše - nevyšlo to. Jednou mi sice HF volá, ve středu ve dvě hodiny, že by mohl sehnat lístky na ten stejný den, ale asi si umíte představit, že prostě čtyři au-pair a to ještě jedna z Atlantic City se nemohou dostavit na hru, která začínala za 4hodiny. Teď už máme play off a nejlevnější lístek někde u stropu haly stojí přes 200USD. Přesto jsem HF poděkovala, páč jsem věděla, že se hodně snažil.
     V pátek 13. jsem pak byla od rodinky požádána, jestli bych pro ně nechtěla babysittovat, že oni si se sousedy zajdou na Phillies (pro změnu baseball). Oni chodí ven, jednou za uherák a rozhodně mi nevadí, jednou za čtvrt roku děti pohlídat o něco déle, zvlášť když je to extra placené.
     V poště jsme měli měli balíček, ale já tomu nějak nevěnovala pozornost. Sice teď už nám nechodí 20balíků denně, jak tomu bude před Vánoci, ale i tak jednou za čas nějaký příjde, tak asi jako všude. Colton pak byl na telefonu s HF a po jeho dokončení mi řekl, že ten balíček je pro mě. Já ho otevřu a vykoukne na mě Philadelphia Flyers drez s číslem 68. (Kdo neví, tak je to náš Jarda Jágr). Byla jsem v sedmém nebi, co vám mám vyprávět.
     Rodiče dorazili z baseballu chvilku po desáté a já děkovala jak ještě asi nikdy v životě. Hf mi řekl, že je to satisfakce za ty nesehnané lístky a že je to opožděný "Easter basket", tak že si to mám užít. Ještě mi dal 45USD za hlídání, které jsem opravdu nechtěla, ale oni na mne, že mi za hlídání peníze slíbili, tak ať to neřeším. Já už delší dobu mám pátek 13 ráda, kvuli jisté události, kerá se odehrála asi před deseti lety, právě na tohle datum, ale tenhle si to tedy vybral.
     Teď se konečně prokouši k víkendu, který byl počasově excelentní. Jasno, asi 25 stupňů, takže nejvíc pohoda. Konečně se mi podařilo někoho umluvit a s Gabčou jsme se vydaly na minigolf na Franklin Square do Philly. Zaplatily jsme si lístek se vstupem právě na hřiště minigolfu + jednu jízdu na takovém to typickém americkém kolotoči s koňíky, kteří se hýbou nahoru a dolů. Minigolf byl super, určitě to nebylo naposledy co jsem tam byla. Trochu mě jen vytáčela skupina dětí, která nám furt šlapala na paty. Děti zrovna trpělivostí nehýřily a prostě nás tam předbíhaly, takže jsme je nakonec pustily před nás, aby jsme nemusely hrát jak o život a normálně si v klidu postupovat. Kolotoč byl takový normální. Chyběla tomu taková ta autentické hudba, která je většinou pouštěna, takže mi to přišlo takové nemasné, neslané. Oběd podběhl také tam a při cestě na zpět Gabče zavolal její kámoš, Slovák-kamioňák, že má dnes volno a že je poblíž a jestli nechceme někam na jídlo. Vlakem se vydalo na Strafford a tam nás kámoš vyzvedl. Na chvíli se zajelo do King Of Prussia Mallu a zakončilo se to výbornou večeří v Ruby Tuesday. 
    Start neděle byl ve znamení snídaně v Minelas Diner, opět s Gabčou. Já tady ty americké dinery fakt zbožňuji. Hlavně ty jejich snídaňové menu, kde to u mě převážně vyhrávají lívance + třeba plátek slaninky :). Najedlo se, div se neprasklo a zašlo se ke mně na filmek. Zbývaly mán ještě asi tři hodinky do začátku zápasu Flyers, kde jsme se chtěly jít koukat do naší už oblíbené hospůdky Great American Pub. Já na sebe navlékla nový drez a mohlo se vyrazit. Pár fandů už v hospůdce posedávalo a mi vyrazily na bar, kde se sedělo minule. Paní barmanka už nás dokonce i rozeznává, takže se nemuselo ukazovat ani ID a dokonce se zeptala, jestli to bude Corona, jak minule :). Zápas, plný bitek trval asi tři a půl hodiny, ale hlavní je, že Flyers vyhrály. Pivek padlo ještě pár, taky jenda pizza, vesele se fandilo a rozhodně, pokud bude další hra někdy v pa večere, so nebo ne, tak nás tam s Gabčou určitě zase potkají. 
     
     Nevím, jestli vás to při čtení mých příspěvků už napadlo, ale možná si můžete myslet, že se vyhýbám vyrážení ven s někým jiným než s Češkami nebo Slovenkami. Není tomu tak, ale bohužel tu teď nemám moc na výběr. Nemyslím to to vůbec tak, že s holkami nerada někam chdím, to vůbec, mám je moc moc ráda, ale trochu mi chybí anglické pokecání né - jen s rodinkou. S holkami se přece jenom mohou rozebírat zajímavější témata a člověk si aspoň obohatí slovní zásobu.
     Jediný, kdo se z au-pair tady chtěl nějak družit byla Veronica - SWE a Lisa - AUT, které už bohužel odjely :/. Opravdu tady ve Wayne nebo blízkém okolí jsou pak už jenom Němky nebo portugalsky a španělsky mluvící au-pair, které se druži po spolu. Sice vás klidně někam i pozvou, ale když si pak začnou mluvit svým jakykem, tak je to prostě nuda a já tedy nadále jejich společnost nevyhledávám. Ani si neumíte představit, jak vždycky jsem v očekávání, když nám naše koordinátora pošle nový cluster list, s novými potencionálními  au-pair. Fakt si přeji, aby mi sem dorazil někdo, jiný než německy, portugalsky nebo španělsky mluvící holky. Bohužel, když tomu tak je, tak je to třeba 20mil od tud a to prostě není na to se vídat. To se potkáváme jen na cluster meetinzích, když se tam náhodou objevím.
     Proč se poslední dobou neobjevuji na cluster meetinzích je trochu můj malý protest. Práce mé koordinátory mi přijde dost ne-práce. V podstatě mi přijde, že se o nás au-pair vůbec nestará. Opravdu jsem o ní za celou tu dobu, co tu jsem neslyšela. Organizuje tedy ty cluster meetingy, ale hodně často se stává, že vám řekne, pokud něco potřebujete, že za ní máte přijít prvních 10min schůzky, že pak musí většinou odejít. Posledním cluster meetingem si u mě zarazila poslední hřebíček do rakve. Napsala nám email, že budoucí cluster meeting bude za 4dny. Že se hluboce omlouvá, ale že jindy to nepůjde, protože...a začala vypisovat asi deset rodinných důvodů, které mě fakt vůbec nezajímaly. Je to její práce se tu o nás trochu starat a zajímat se. Nehledě na to, že je furt někde na dovolené. To už bereme s mojí HM jako vtip. Vždycky, když přijde email, že nám koo zas někam jede na dovolenou, tak si řekneme, že by jsme chtěly taky takovou práci, kde má člověk volno snad každé dva měsíce.
     Další vtipná věc mi příjde cluster meeting na letošní červen. Jde o baseball hru, kam já určitě půjdu, jen né v termínu, který vybrala ona. Chápete někdo, proč je cluster meeting v úterý v 7pm večer. Je btw možnost přijít i s rodinou. Ale jako.. nechápu, jak ona nechápe, že v 7pm ještě musí hodně holek (včetně mě) pracovat a další věc.... možnost rodin??  Umíte si představit rodiny s buď malými dětmi nebo se školními dětmi v 7pm na tříhodinovém baseballovém zapase. ???. Hlava mi to nebere. Koukala jsem na schedule a nevím, proč nevybrala neděli, kdy je tam hra skoro každý týden a od půl jedné odpoledne. Ona tedy říká, že budou sale tickets, za 17USD. ALe v tu neděli by se daly sehnat lístky za 25USD a už né ani ty nejhorší, takže to už mi zas takový rozdíl nepřijde a určitě by se sešlo víc holek a rodin než v úterý v 7pm.
     Já tu nehlásám, ať mě jezdí navštěvovat každý týden a přeptávat se jak se mi vede. Úplně by stačil jednou měsíčně universální email poslaný všem holkám s otázkou, jak se nám vede, aby měla aspoň trochu představu, jak se nám tu žije.

Fotky:

Minigolf

 Na kolotoči

Obídek

-----------------------------

Philadelphia Flyers Jágr drez :)
radost největší :)

Pracovná týden - 9.4. - 13.4. / 16.4. - 20. 4.

    Vím, že to tu poslední dobou docela flákám, věřte mi, že mně je to osobně líto asi víc než vám, kdo sem jednou za čas nakouknete. Ale potvora lenost je vždycky nějak silnější než já. :)
     Co se týče mých "sladkých" svěřenců, tak tentokrát nemám nějaké hororové story, kterými bych vás obohatila. Já vím...NUDÁÁÁÁÁ :). Kluk se mi teď docela uklidnil a relativně to s ním jde. Chvilku možná bude fungovat to, že má od host rodičů slíbené, že když bude mít výborný nebo dobrý den ve škole, tak vždycky něco dostane. (On má ve své tašce desky, kde mu asistentka, která s ním je po celý den píše body a podle toho kolik získá tak může mít něco jako výborný, dobrý, špatný nebo hrozný den). Musím, říct, že za těch 14 dní mohl mít jen asi dva špatné dny, takže tato technika zatím zabírá. Jenže...jako osobně mi tohle přijde strašně na hlavu. Je pravda, že rodiče mu kupují blbůstky, za pár dolarů, ale "kupovat si dítě" aby se chovalo normálně mi přijde už trochu moc a hlavně to znamená, že to dítě vyhrává a "my všichni" kolem mu jen ustupujeme. Což je krutá realita. Včichni kolem něj se snažíme hrát určitou roly, která s sebou nese nemalé přetvářky, aby se zabránilo záchvatům. Nehledě na to, tohle rozhodně nebude fungovat v jeho budoucnosti. Asi těžko mu bude jeho budoucí šéf dávat autíčko, za dobře odvedenou práci nebo za to, že nebyl žádný incident s kolegy. No nic, není to mé dítě, já jim do toho kecat nebudu. Pro mě to nese tu výhodu, že se chová i relativně v pohodě doma. Někdy sice dělá problémy při dělání úkolů, ale já i Mr Mark jsme tak trochu rezignovali a když prostě ten úkol dělat nechce, tak mu to jen připomínáme, ale nějak výrazně ho do něj nenutíme. Fakt nemáme za potřební se s ním hádat a právě nechat to přerůst do něčeho vážnějšího. Když úkol neudělá s námi, tak hold musí večer s HF třeba i v devět večer, na kterého si úplně tak nedovolí a i když si pořve, tak nakonec si sedne a s ním ten úkol vždycky udělá.
    Takže asi tak, s klukem to teď mám trochu jednodužší, ale zas mi přijde, že u mých dětí nemůže být "single day", kde by se něco neřešilo. Když už je v pohodě kluk, tak začne být nějaký problém s holkou a ona je ta, co si nechce dělat úkoly, pak se do toho přidá i ta třetí ..ta hlavně začne stávkovat s jídlem a já zase nevím, co dřív a zase je na pořadě milionkrát jim něco opakovat :). Člověk se tu opravdu nezastaví a je furt něco, co se musí řešit, co se musí dětem připomínat.
     Co se týče mého au-pair života v mém čase volna, při pracovních dnech. Někdy se přinutím se sebou něco dělat a vypotím trochu toho "tuku", co se mi pomalu ale jistě začíná ukládat hlavně do břišních partií. :). Někdy přijede Pája ke mně a kecáme, někdy já vyrazím za ní a kecáme nebo se někdy něco malého podnikneme tady u nás, kde se toho až zas tak moc dělat nedá :). Bylo to právě asi 14dní nazpět, kdy jsem jí pomáhala posílat balík do ČR přes polskou společnost. Pokud mi někdo neporadí něco lepšího, tak mi přijde, že tohle je nejlepší a nejlevnější způsob, jak dostat domů hromadu věcí. Vím, že platila nějakých 65USD za 42LBS. Přijde mi, že levnější cestu jak poslat věci domů asi nenajdete. Nehledě na to, že se vyhnete českým celníkům, kteří by vám pravdě podobně ještě naúčtovali CLO za už vámi onošené, třicetkrát prané ponožky a kalhotky.
      Tohle fakt nikdy nepochopím. Český obchodníci si v ČR z úplně obyčejných značek udělají něco extra, kdy to pro normálního člověka je finančně nedostupné a když si tedy český zákazník najde cestu, že by si to mohl nechat poslat ze zahraničí asi tak za 20% ceny i s poštovným, tak je to zas český stát, kdo ho začne škubat. Oni by si ti čeští politici měli pohlídat nejdřív to, proč jeden metr silnice je u nás nejdražší na světě, když jim korupce přerůstá přes hlavu, než mámit těžce vydřené penízky na někom, kdo si chce domů dovést své již nošené podprsenky, za které už btw. jednou taxy zaplatil.
      No nic, trochu jsem odbočila...takže asi tak, polská společnost je v posílání věcí asi nejlepší řešení, které v tuto chvíli znám. (Pokud víte někdo o něčem jiném, prosím raďte). Funguje to tak, že to dojde do Polska a oni vám to pak přivezou domů před barák jejích autem. Takže nikde se to nedostane do spárů českých úřadů, který by vás chtěly nadále škubat. Jedinou nevýhodu této služby je to, že si na balík chvilku počkáte. Mělo by vám to dojít do 4-8týdnů od poslání. Pamatuji si, že Pája, co posílala zásilku naposledy tak to trvalo o něco déle. (Dobře bylo to v období Vánoc...tedy ona to posílala někdy na začátku listopadu a domů to doputovalo až někdy v polovině ledna.)

     V minulém příspěvku jsem psala, že si to tu o chvilinku prodloužím, takže došlo na nevyhnutelné a i já se budu muset dát do dělání řidičáku. Tady v PA máme zákon, že až rok můžeme jezdit na mezinárodní řidičák, ale pak tedy hupky-dupky do "autoškoly". Tedy autoškoly... musíte si tu nejdřív vyzvednout tzv. Penssylvánský řidičský manuál, ten se naučit, jít na testy a potom si domluvit jízdy. Trochu mě štve, že třeba jsem se dozvěděla, že v NJ státu si lidé, kteří už mají řidičák z jiného státu, tak si musí udělat jenom testy a žádné jízdy jak tomu je tady u nás v PA. Né, že bych si nevěřila, ale v paralelním parkování hodně zaostávám a ještě s tou krávou, kterou řídím fakt nemám šanci :D :D. Chce nechce, paralelní parkování je nedílnou součástí zkoušky :/. No nic, musím se modlit v dobrou konstelaci hvězd :). Ještě tedy k těm samotným testům..asi to je tím, že už nějakou dobu řídím, ale kdyby člověk hodně chtěl, tak se to naučí do týdne s tím, že si fakt je jistý s každou odpovědí. (otázky a odpovědi jsou součástí knihy). Já si tedy řekla, že to nebudu tak hrotit a prostě si na to denně vyhradím hodinku, hodinku a půl, takže já s tím budu hotová tento týden a strávím nad tím přesně 8 dní po hodince, hodince a půl.

   Takže asi tak, nic extra zásadního se v mém au-pair životě nestalo. Až se prokoušu příspěvkem k předminulému víkendu, tak něco trochu sepíši k Au-pair meetingu Češek a Slovenek v NYC. Jen tedy trochu trpělivosti a slitování.  Kdo si počká, ten se dočká. :)
Zdař na holou... Miška ... bubice X X X

Nějaké obrázky:

Tady jsem byla s Pájou zabít čas v Kmart. Úplně mě tu fascinuje, jak vyrábějí podprsenky i pro holčičky, které to ještě vůbec nepotřebují. Mnohé z nich, jsou i s vycpávkami. Takže tady je běžné, že i desetiletá holčička bude mít větší popředí než já, když si vezme jedu z těch vycpaných a já podprdu na sport :D.
Nejsmutnější třeba v Kmart pro mě je to, že já právě seženu moji velikost tady v dětském (34A) -podprda s obrázkem kachničky, ale pak v dospělém mají hodně podprdy od košíčků B, takže utřu frňák. :D. Skoro bych se z toho až rozplakala. :).

Tady je sportovní podprda fakt tak pro 6ti leté dítě. Potřebují to???

Tady jsem nafotila záznam ze školy mého kluka z 17.4. Jeden z těch špatnějších dní. Ale furt to byl jen špatný den, mohl být u "hrozný"

Velikonoce v USA - víkend 7.3 - 8.3.

     Já vím, jsem lehce opožděná, ale jestli si chci udržet příspěvky chronologicky za sebou, tak hold musím psát trochu se zpožděním.
     Napíší trochu něco o víkendu, kdy se tu slavili Velikonoce. Ty se tu slaví v neděli, né jako u nás v pondělí. Pondělí je normální jak pracovní tak pro nás au-pair jen lépe i školní den.
      Než se vrhnu na samotnou neděli, tak jen malou vsuvkou písnu pár řádek o sobotě, kdy bylo po strašné době naplánováno scuknout se s Mončou z Philly. Osobně jsme se viděly někdy před Vánoci. Sice si jednou za čas zavoláme a trochu pokecáme, ale osobní setkání je přeci o něco lepší. Chudák holka to nemá lehké...sama mi řekla, že je člověk který nevydrží moc sám, páč pak propadá panice, že zůstane na ocet do konce života, takže tu měla trable s chlapy no a neméně valné to má se svojí host rodinkou. Z vyprávění mi připadá, že si z ní udělaly poskoka na všechno a opravdu její vztah s host rodinou by se dal charakterizovat jako zaměstnanec vs. šéf. Nehledě na to, že i děti se k ní chovají vyloženě s ne respektem. Doufám, že ať se rozhodne jakkoli o své budoucnosti, bude už jenom šťastná, páč po tom co tady prožívá by si to už zasloužila.
    Sraz se mohl uskutečnit až v odpoledních hodinách, tak já se vydala do Philly o trochu dřív, že se kouknu po nějakých šátkách, protože jsem si z ČR žádné nedovezla. Zase na mě tak smutně koukaly ve slevě jedny boty..takže mi už říkají pane :). V Claire's byly slevy také a tam jsem pak ukořistila dva šátky za rozumných $7 a $8.
     Pak už jsem si jen lehla do parčíku na trávu, otevřela knížku a čekala až Monča dovalí.  Zašlo se do Ruby Tuesday na jídlo. Je to restaurace s table servisem, kterých je tu po okolí rozeseto víc. Něco jako TGI Friday's nebo Applebee's. Ruby jsem si poslední dobou hodně oblíbila....za prvé z důvodu, že tam mají refill (zadarmo doplňování) nealko koktejlů, která stojí tak $2,50 - $3,00 a jsou strašlivě dobré a hodně mají k hlavnímu jídlu nabídku i zadarmo udělat si svůj talíř na "salad baru", kde je většinou výběr hromady zeleniny, už hotových salátu a dresingů. (V té Phille ten "salad bar" nějak nabitý nebyl, ale tady u nás v blízkosti Wayne je tam toho na výběr vždycky hafec). Nehladě na to, že mě tam samotné jídlo chutná. S Mončou se prostě povídalo a povídalo a stejně se ještě určitě neprobralo vše, co se stalo za tu dobu, co jsme se neviděli. Já pak kolem 8mé vyrazila na zpět a udělala si move night ve formě muzikálu Hairspray.
     V neděli byly ty slavné Velikonoce...má rodinka mi nabízela, jestli s nimi nechci do kostela a že pak děti pojedou do Vally Forge Parku na egg hunt. Myšlenka kostela mě moc nenadchla, takže jsem se z toho tak nějak vymluvila a tak pak další akce s rodninou které jsem se účastnila byla brzká večeře nebo možná pozdní velikonoční oběd ve 4pm. V mezi čase jsem se dohodla s Gabčou, že si vezmeme deku, knížku, koupíme nějaký drink a něco na zub ve Wawa  a jen tak vyrazíme do Parku. Gabča mi pak nabídla, jestli nechci zajít na místo, kde ona ráda chodí. Byl to krásný rybník, sice jednou stranou obklopený flat housy, ale mi tam za celé ty 4hod, co tam byly potkaly jen jedny lidi a to ještě dost v dálce. Vůbec jsem nevěděla, že tady nějaké takové podobné místo je a přitom to mohlo být asi 3min pěšky vzdáleno od mé bývalé Gym, kterou mi host rodinka platila, ale já tam moc nechodila, takže jsme jí po domluvě zrušili. Knižky jsme ani nevytáhly a celou dobu se nám pusa nezastavila. Shodly jsme se na tom, že si asi koupíme celoroční pass do Six Flags (zábavní park..asi hodinu od nás)..páč už by jsme na tom ušetřily, jen kdyby jsme se tam vydaly  2x a to tam je u toho možnost zábavného parku + safari a v létě pak ještě do toho aquapark.
    Ještě, jak tak kecáme a opalujeme se, tak najednou vidíme v rybníku něco, co se moc nedalo popsat. Začaly jsme to nazývat malá Lochneska, ale pak se z toho vyklubala želva. Ale jako žádný pidižvík. Krunýř mohla mít dobrých 40cm v průměru. U nás v ČR máme na rybníčkách kachny tady v USA mají želvy :D :D.  
      No nic, já to pak musela zabalit a vracela jsem se na tu naší rodinou večeři. Přijde mi, že je to tady nějaká tradice, ale skoro všechny rodinky takhle na velikonoce dělají pečenou šunku a mi nebyli vyjímkou. K šunce se pak servírovaly různé přílohy. U nás to byly pečené brambory, rozpečené bulky, chřest, salát, kompotované broskve a ananas. Byla to fakt mňamka a já hlavně zas asi po sto letech měla normální homemade food. Další výhodu to mělo, že tohle je asi jediné homemade jídlo, který jí i můj kluk a jelikož toho hafec zbylo, tak jsem pak ještě další tři dny nemusela pro dětska nic vařit, páč se právě spokojily s dojídáním šunky k večeři, Jediný, kdo samozřejmě dělal ofrky byla ta nejstarší Jax, protože furt drží tu svojí dietu a šunku jedla jen v tu neděli a pak po mě chtěla vždycky jen salát. Každopádně musím říct, že už i rodiče si všimli, že to dítě je dost lenivé, takže jí v tu neděli nechali připravit celou tabuli + ona všechno pak musela omývat s tím, že mi vyložene zakázali jí jakkoli pomáhat. Prý se to musí naučit. Takže to měli moji host rodičové ode me velké +.
     K večeru, když všechny děti s HF byli venku na zahradě, tak si se mnou chtěla moje HM promluvit. Tak nějak mi bylo jasné, že se to bude týkat mého odjezdu. Nejdřív mě nabídla, jestli bych pro ně nechtěla pracovat 14dní v době mého nároku na cestování, s tím, že by mě zaplatili dvojnásobek platu. Což by znamenalo $800 za 10dní práce. Prý by jim to moc pomohlo do doby než by začala škola a pak, že si budou muset najít asi nějakou nanny, protože HM budou pravděpodobně někdy v listopadu rušit pracovní post, respektyvě přesouvat do DC, kde ona nehodlá denně dojíždět. Takže mi řekla, jak zruší místo, že se rozhodla, že by chtěla aspoň rok zůstat doma s dětmi. Takže v podstatě už další au-pair po mne na nějaký čas nebudou potřebovat. Nehledě na to, že má HM, až jí je 53, tak mi říkala, že už jí zbývá jen chvilka do důchodu a tak možná au-pair už nebudou potřebovat vůbec. Nakonec jsme tedy mluvily a mluvily a já jim řekla, že pokud by to nějak šlo, že by mě nevadilo zůstat o trochu déle, že prostě já určitě nechtěla zůstat navíc další celý rok. Takže konečná domluva je asi taková, že oficiálně prodlužuji o půl roku, páč na méňe to nejde, ale jak HM bude bez práce, tak já si tu trochu pocestuji a pojedu domů. Mám s nima domluvu, ať se děje cokoli, tak budu končit koncem listopadu, s tím, že bych pak cestovala a určitě slavila Vánoce doma. Tak nějak jsem si to spočítala, že bych kolem 21.12 - 22.12 mohla letět domů, což by byl i super dárek hlavně pro moji nejmladší ségru (12let) doma v ČR. Ona je ta, co mým odletem prý doma trpí nejvíc. Mám i dohodnuté, že když bude dělat APIA problémy s koupí letenky, protože se nedodrží ten půl rok, tam mi ji prý rodinka zaplatí. Takže snad to všechno klapne. Teď už mi zbývá jen vyplnit potřebné papíry k prodloužení a nakonec si to tu o chvilku prodloužím.
     Musím se vám přiznat, že jsem se na jednu stranu těšila hodně domů, když to vycházelo na tu polovinu září, ale na druhou se to začalo ohromně blížit a já trochu ve skrytu duše začala panikařit, že je to přece jenom o trochu blíž, než bych si tak úplně přála. Tenhle kompromis ..zůstání o nějaké 4 měsíce déle ( i s cestováním), ale návrat na Vánoce k mé reálné rodině je asi to nejlepší, co mě mohlo potkat. Nehledě na to, teď tomu hraje do karet i to, že se mi kluk hodně uklidnil. Musím říct, že se jeho agrese poslední 3týdny hodně zlepšila a už ani tolik neřve, jak tomu bývalo. Samozřejmě, asi to je otázka času, ale teď mohu říct, že si procházíme docela klidným obdobím, kdy si občas zavrčí..minutku si pořve ..dokonce si jde třeba i sám na chvíli do svého pokoje uklidnit se pak přijde a je klid. Neříkám, že je teď moje práce nic nedělání..to vůbec..pořát je to o tom, všechno dětem milionkrát opakovat a připomínat...jednou je v špatné náladě jedno dětsko, pak zas druhé, takže se furt něco řeší, ale už jsem dlouho neměla ani headache, který mě chytával, jak kluk celé dny jen na všechny řval.
    Poslední, co bych řekla, že má tenhle pozdější odjezd za pozitivum je to, že jak přijedu domů, tak tam bude zrovna začínat nová lyžařská sezona a já budu hned moci začít pracovat v lyžařském areálu na kase, kde jsem už dobu pracovala na plný úvazek, když jsem se vrátila z UK, nebo když pak byla ve škole, tak chodila na brigády. Do začátku dubna 2013, což je teď ještě skoro rok nebudu muset řešit práci a nedostatek peněz. Hou....hou jipí.
     Tím tedy skončil můj prodloužený Velikonoční víkend. Mějste se krásně, já mám chuť na něco dobrého tak si zajedu do Wawa na kafíčko a právě něco koupit. Jj, Wawa, to je věc, která mě bude v ČR hodně, hodně chybět....kam se na to hrabe celý Starbucks.

Fotky:

moc jich tentokrát není

Fotky z pátka, z Franklin Square o kterém se zminuji v předešlém příspěvku

Jeden z kostelů ve Wayne. ...unikla jsem :)

Tohle je velikonoční nákup z pátka, aby mě nepokálel beránek. Jde především o sportovní věci na mé slavné sportování, které ani tak slavné není. Ale jednou za čas se donutím a jdu si zaběhat nebo si něco zacvičím. 

nové šátky a botky ...ty šátky byly potřeba fakt, žádné nemám, ale ty botky...nj..balení bude na draka :)

NYC víken s Kájou - 31.3. - 1.4.

     Bez toho, abych si dnes přečetla jakýkoliv blog začnu sepisovat trochu něco na ten můj. Čtení blogů jsem si dala jako reward, když sesmolím nějaký ten příspěvek tady.
      Budu se teď vracet k víkendu na přelomu března a dubna. Byl to víkend, kdy jsem vyrazila do NYC navštívit dlouholetou kámošku (Karolínu) se kterou jsme kdysi, asi čtyři roky, lyžovaly za stejný team. Ona svoji lyžařskou kariéru zakončila ještě v žákovské kategorii, páč byla typ člověka, kterému to více myslelo než sportovalo a lyžovalo. Také to tedy dotáhla až sem do NYC, kde má možnost strávit jeden semestr na Columbia University. (což je btw asi 4-tá nejtěžší Uni na světě). Každopádně, od té doby, co ona skončila se závodním lyžováním, tak jsme se jen jednou za čas potkaly právě na sjezdovce, nebo někde na nějaké kalbě a prohodily pár vět. Tohle tedy bylo pořádné setkání asi tak po osmi letech.
      Já dorazila kolem jedenácté do NYC a nejdřív jsme se vydaly na procházku po "financial district". Procházka se započala na Brooklyn Bridge, pak jsme se odebraly na Wall Street, do Battery Park, kde jsme z dálky okoukly Sochu Svobody, pak jen přes plot mrkly na Ground Zero a spíš víc času strávily v gift store právě pro Memoriál 9/11.
      Počasí nám rozhodně nepřálo a do naší procházky nám občas trochu sprchlo, ale hlavně neustále foukalo, takže, jak jsme měly projité, co bylo naplánované, tak se honem rychle zalezlo do nejbližšího Mekáče, aby se rozmrzlo.  Byl to Mekáč někde na rohu Wall Street a Broadway a měli tam dokonce i piáno a pána, co nám do toho notoval. Přišlo mi to až trochu úsměvné, na to, že to byl MC Donald :). Já si mimo jiného musela dát čajíček, jinak bych asi nerozmrzla.
     Kája si chtěla pořídit nové balerýny, tak jsme se nejdřív vydaly do Century 21 Mall, který byl jen pár kroků. V NYC se na to všude vidí prospekty, že by to měl být jeden z nejlepších outletových mallů, ale osobně jsem z toho nějak k vytržení nebyla. Prostě jen o něco lépe přehledný TJ Maxx nebo Ross. Ty mám ráda, ale když každý to Century 21 vychvaloval, tak jsem od toho čekala něco víc. Kájá si nakonec pořídila botky v Payless :) a mohlo se to pomalu nasměrovat na studentský byteček. Metrem jsme se přesunuly už blíže k ní a zastávkou měla být hospůdka, která by měla mít něco společného se seriálem HIMYM (How I Met Your Mother, kdyby někdo neměl potuchy o čem mluvím). Kája si původně myslela, že to tam je točené. Já ale věděla, tedy našla na internetu, že se seriál vůbec v NYC nenatáčí. Jak asi skoro vše, tak jsou to ateliéry v LA. Byla to Irská hospůdka seriálem inspirovaná. Na zdech byly hodně fotky seriálových hrdinů a každé pondělí, když tu na CBS běží díl, tak ho tam pouští na televizích. My zasedly na bar, daly si jedno a udělaly pár fotek.
     Než se vydalo na byt, tak se ještě zaskočilo na menší nákup potravin. Kája mi ukázala 24/7 market, kam občas zajde a to bylo něco úžasného. Byla to mini zmenšenina Whole Food, co znám tady od nás, ale jak to bylo "malinké", všechno měli tak nádherně srovnané, tak to byla pastva pro oči. Oni fakt měly i brambory srovnané podle velikostí ve sloupcích. Byla tam ochutnávka sýrů, různých dipů a Kája se mi přiznala, že občas si tam zajde jen něco takhle zobnout. Já se jí nedivím, já bych tam zobala každý den.
     Pak už se šlo k ní...bydlí ve studentském domě, kde jsem se musela nahlásit jako její návštěva, prokázat se ID (česká občanka prošla).. a šlo se k ní na byt, který je něco podobného, co jste mohli vidět v Gilmorových Děvčatech. Všechno krásně, moderně zařízené...byly to 3pokoje po dvou postelích. Dvě koupelny a jednu pěkně zařízenou kuchyň, kde byla možnost si sednout. Pokoje těch holek byly zařízené fakt jak pokojíčky doma. Všude fotografie rodinných příslušníků a kamarádů a prostě nádneha. Všude nový nábytek, né jak já měla loni asi 20let starý .... komunistický, když jsem bývala na privátu. Na druhou stranu, oni za to platí obrovské sumy. To se pak člověk ani nediví, že je školné tak vysoké, protože to zázemí, co tam mají, to člověk neuvěří, do kuď to neuvidí.  Tohle nemají k dispozici ani některé vesničky u nás v ČR. Byla jsem seznámena se spolu bydlícími a ještě se vyrazilo na malou procházku a Kája mi ukázala okolí a právě spíš popisovala, co tam mají za možnosti. Jako bazén, dvou patrová posilovnu, kde mají uvnitř i třeba ovál na běhání, studovny a jako bonus mi půjčila její studentskou kartu, abych se podívala do školní knihovny, páč to prý stojí za vidění. A taky že jo. Schody z mramoru, uvnitř té budovy to vypadalo, jak v nějakém muzeu, knihy ve starých vazbách, všude krásný, zachovalý, mohutný, dřevěný nábytek..stoly, s takovovými těmi typickými lampami se zeleným stínítkem. Studenti tam fakt studovali, někteří sami, někteří ve skupinkách..někteří na počítačích a bylo tam docela plno i takhle v 10pm v sobotu večer....já byla fakt jak Alenka z říše divů.
    Poslední zastávka před návratem na byt byla večeře ve 24/7 studentském Cafe..kde to u mě vyhrála pizza a Kája měla salát. Skočilo se ještě pro lahvinku vína, protože na bytě dnes byla naplánovaná studentská párty. My dorazily kolem jedenácté, takže už tam dobrých 15lidí mohlo být, a i když mně byli skoro všichni představeni, tak samozřejmě, že jména jsem nadávala. Opravdu to tam bylo na tom principu, že se nechali otevřené dveře na chodbu a mohl se připojit, kdo chtěl.
     Upřímně, trochu jsem se tam cítila nesvá, mezi těmi všemi kapacitami. Kolem mě se to hemžilo IQ 130 a víc, tak si to představte. Byla tam devatenácti letá holka, která přeskočila několik grade, studuje inženýrství a už teď ví, že jednou v životě bude stavět přehrady, další bude pravděpodobně budoucí prezidentkou USA a pak tedy já - kdy ve svých dvaceti sedmi letech nevím co bude za pár měsíců dál. Asi jsem pro ně byla docela odstrašující případ :). Ne, neberte to tak, že by mi dávali na jevo, že mezi ně napatřím.... to vůbec..prostě usměvaví Američané, kteří se vyptávají, od kud sem, co tu dělám..ale já se zrovna nechtěla chlubit tím, že jsem au-pair, to asi chápete :D. Takže jsem se spíš držela v postraní a občas něco prohodila, když mi byl představen nějaký další mezinárodní student. Tam jsme měli aspoň nějaké společné téma, jako život v USA :).
    Noc se začala vyvíjet tak, že se kolem jedné rozhodlo, že se půjde ještě do studentského baru. Na párty bylo i pár kluků a dva z nich právě vyrazili s námi. Jeden, docela podstatná podstava byl Peter ... klučina který bude asi dost chytrý, trochu při těle, za krasavce bych ho rozhodně nepovažovala, ale z Kajiného vyprávění mi bylo zděleno, že on je hrozně prachatý a právě proto, že v baru vědí, že on tam hodně utrácí a každému kupuje drinky, tak nás, skupinku asi 8mi lidí pustili vyhazovači před řadou už asi 30ti  čekajících lidí. Bylo to asi takhle..."Peter...ukaž nám, kdo je všechno s tebou?" ...on ukázal..... a na ty co ukázal, tak šli prostě dovnitř. Bar byl maximálně v pohodě...né nic přehnaně fancy..muzika tam hrála jako background, takže člověk mohl slyšet lidi vedle sebe a hlavně, jak to regulovali, tak tam nebylo "přeplněno" když to porovnám s Phillou. Peter nás pozval na pivo..a já se tam dala  do řeči s tím druhým klučinou, co tam s námi šel už z bytu. Věděla jsem z vyprávění Kaji, že se jí ten klučina tak trochu libí a musím říct, že měla důvod. Musím se vám přiznat, že i když to bylo mládě (21 let), tak to byl fakt super, zábavný, pěkný klučina, který ale na druhou stranu, to že byl pěkný uměl řádně využít. Takže, potkat ho za 4roky, až by se vyblbnou by stálo i za přemýšlení :). No co vám budu povidát...Nakonec jsme skončili čtyřka..já, Kája, Peter a právě Blake a přešlo se ještě do jednoho dalšího baru. Ten se mi líbil o něco méně. Trochu mě to začalo připomínat naše české non-stopy, jen bez hracích automatů. Nakonec se i Peter odpojil a mi zůstali  ve třech. Trochu mě to začalo připomínat ČR, tady nás nikdo nevyhazovali ve 2am, jako tomu je podle zákona u nás v PA. Prostě never ending party.
     Ještě jen v rychlosti napíši, že Blake po mě i vyjel, jenže moje svědomí mi nedovolilo si s ním cokoli začít. Věděla jsem, že se líbí Káje, a prostě nejsem "kravá" abych si takhle jedením večerem zahodila roky kamarádství pro kluka, který byl fakt kořen, ale byla bych pro něj jen dalším bodem v tabulce skalpů. (i když on by za to snad i stál..nebýt jí, tak nevím, nevím) :).
    Po čtvrté raní jsme se mohli odebrat do postelí. Docela se popilo a ráno mně do zpěvu zrovna nebylo :). Kája mi udělala snídani, šly jsme se ještě trochu projít do Central Parku, který právě nedaleko Columbia University začíná a musely jsme se rozloučit, páč ona se musela vrátit ke studiu. To co mi vyprávěla o samotném studiu tady na Columbii, tak to rozhodně nebude procházka růžovou zahradou. Samozřejmě, že musí neustále vypracovávat nějaké seminárky, projekty a učit se na testy, jenže ona prý ještě na každou hodinu musí chodit připravená, což obnáší přečíst třeba i 600ti stránkový text + ještě má v červnu státnicovat a smolit bakalářku. Já vím jistě, že bych byla po prvním dnu z takového institutu vyhozena :).
     Můj druhý den v NYC byl takový dost promarněný a dost na odpis. Měla jsem jisté plány, ale kocovina dělala své a já chodila ulicemi jak zombie, sedla si hodinku na schody na Time Square a přemlouvala sama sebe, ať se tam nepoblinkám :D, ale nakonec se mi udělalo i trochu lépe a já šla aspoň ještě okouknout 5th Ave než jsem musela na autobus. Kvůli mé zkušenosti z Orlanda a ještě jsem věděla, že oni od minula, kdy jsem jela naposledy autobusem (prosinec) úplně přesunuly nástupiště pro Philadelphii, tak jsem byla jedna z prvních na zastávce. Dostala se mi příležitost sednout si do double deckeru nahoru úplně dopředu, což miluji z Londýna. Hezké to asi i bylo, ale jak mi ještě nebylo úplně tak hej, tak jsem se snažila spíš spát, než se kochat krajinou. :). Ve Phille, jsem měla ještě chvíli čas a konečně se mi začala vracet chuť k jídlu a já v nějakých 7pm konečně dostala něco teplého do žaludku. Před tím jsem si to fakt netroufla :). Snědla jsem do té doby asi jen dva cookies a pila vodu :).
   Takže jo.. jako NYC byla určitě vydařená akce, jen ta neděle, pak byla taková dost kostrbatá. Poprvé jsem narazila na někoho, kdo by o mě "jakože" stál (i když vím jen na jednu noc).. ale poprvé někdo, kdo se mi fakt i líbil. Nemohu tvrdit, že se mi tu nikdo nenabízí, ale vesměs to nejsou Američané, ale nějaká jiná národnost od Libanonců, přes ty ze Střední nebo Jižní Ameriky nebo černoši na které zas nejsem já a pokud by to byl Amík, tak to byl jednou rozvedený čtyřicátník s dvěmi dětmi :D :D. Takže asi tak.
The End

Fotečky:
Procházka Financial District

Takhle jsme chodily podle jednoho českého průvodce :).

 Subway ...ja tomu ale furt říkam podle Lonýna TUBE a nemohu si pomoci :).

 Na Brooklyn Bridge - jen počasí dělalo trochu ofrky :).

 S New Yorskými pány hasiči.

Hřbitov u St. Pauls Chapel

Křížení ulic Wall Street a Broadway

 Na Wall Street

 To mě docela rozesmálo... všimněte si, že někdo tam vlepil písmeno G a z ulice Hanover je rázem Hangover.
což tedy byl můj stáv v neděli :).

 Wall Street ...myslím, že tohle je ten slavný Pán Washington.

 Se Sochou...a tou asi nejznámnější na světě -- Svobody :).

Tohle je pohled z jednohu obchoďáku.. očimi šlo Ground Zero i rozpoznat...foťák si s tím moc neporadil. :/

 Nová věž

Memorial 9/11 -  Gift Store

Memorial 9/11 -  Gift Store


Memorial 9/11 -  Gift Store

 Memorial 9/11 -  Gift Store

 MC Donalds s piánem.

 V Century 21 .. boty, které by jsme si fakt nekoupily! :)

 Hospůdka inspirovaná HIMYM seriálem.

všude tam visely obrázky seriálových hrdinů na zdi.

Prohlídka Columbia Uni campusu

Tady obrázek mě a Blake..jen jsme tedy oba už dost porouchaní, no :) ..tak jen trochu pro představu :)

Snídaně a čajík z Columbia Uni hrníčku :)

Pracovní týden 26.3. - 30. 3. + Spring Break

     Nedá se nic dělat, ale spojím dva předchozí pracovní týdny dohromady...páč si toho opravdu z toho před minulého moc nepamatuji. Mám jen takové matné vzpomínky,...... pamatuji si, že s klukem to bylo jak na houpačce..jeden den dobrý a myslím, že to byla středa a to zas dostal asi 20ti minutový záchvat. Upřímně si myslím, že Mr. Mark taky nebyl v náladě, takže se ty dva do sebe pustili. Tedy jak bych to řekla "nebyl v náladě", prostě se nepřetvařoval, choval se ke Coltonovi jak k normálnímu dítěti..takže nechtěl slevit ze svých požadavků...jako, že teď je čas dělat úkol a potom je čas na čtení..a to kluk nechtěl respektovat, takže to trochu vyhrotilo situaci. Doma jsme byli jen Jax, která koukala na Tv, já jsem se zavřela u sebe v pokoji a Mr Mark řešil situaci s Coltnem v druhém patře. Po dvaceti minutách byl konec a Colton byl zas normální a šel si udělat jak úkol a pak hned na to číst. Ale toho řevu, co to stálo ://
     Pak co si ještě tak namátkou vzpomenu, tak mě zasej Jax vytočila s jídlem. Ke snídani po mně chtěla omeletu se sýrem. Kdyby nemusela, tak nic pořádného nejí, protože se ve svých dvanácti letech rozhodla držet jakousi dietu. Každopádně jsem si už asi po třetí všimla, že skoro celá omeleta, která ji byla přichystána k snídani končí v koši. Když už to tedy bylo takhle pár dní za sebou, tak jí říkám, že jako proč to vyhazuje, že já to pak nemusím vůbec dělat. Na to mi řekla, že omeleta nebyla dodělaná a že ona nesnáší, když je uvnitř "runny". Na to jsem jí řekla, že vím, že chce omeletu "dry", ale že do toho chce také sýr a to je to, co je v vevnitř rozteklé. Na to mi řekla, že to tedy nevěděla, že je to sýr, ale že ona vejce stejně nemá ráda, že jí vaječnou snídani jen z důvodu, že to po ní chce HF. Takže takhle se tu u nás krásně plácá s jídlem. Já něco udělám, aby to vypadalo, že má vaječnou snídani a ona toho pak 9/10 vyhodí.
    Na jednu milou věc si přece také vzpomenu. Vůbec nevím, jak se k nám do lednice dostala, ale prostě se tam objevila jedna lahvinka Pilsner Urquel. Tak se ptám HF..jestli si to koupil nebo co. On tedy, že vůbec neví, ale on to nekupoval, páč Plzeň moc nemusí. ...Na to mu říkám, že je to české pivo a pak když jeli nakupovat, tak mi pro jistotu přivezl celých šest láhví, jako, že ty jsou pro mě.  Tak to bylo takové milé :).

.........................

      Teď už se vrhnu na minulý týden a dětské prázdniny. Upřímně jsem se toho děsila jak čert kříže, páč kluk byl někdy hodně nesnesitelný a teď to pro mě znamenalo, že spolu budeme trávit 12hod denně. Naštěstí mohu říct, že mi to uteklo ani nevím jak, bez žádných incidentů a přišlo mi to snad lehčí, jak o normálních školních dnech, kdy pracuji ani né 6hod denně. Tedy, po té dvanáctce jsem byla utahaná jak pes, že mě Pája ani nevytáhla na pivko, když mi volala, ale celkově jak kluk byl v pohodě, tak dny v pohodě plynuly. S čím je trochu s klukem problém, tak on se v podstatě nedokáže sám zabavit a vyžaduje u svých činností společnost. Jenže u každé činnosti vydrží 5 až 10min a pak ho to nebaví a chce dělat něco jiného. Takže to s ním je asi takto: zeptá se, jestli s ním půjdu hrát basketbal..tak já tedy, že jo...jde se..on vydrží 10min a že je "done" a jde do vnitř. Tam je dvě minuty a jestli nepůjdeme hrát fotbal..a opět u toho vydrží 5min a takto to šlo furt dokola. Takže tohle je proč jsem byla strhaná jak pes. Člověk se moc nezastavil.
     Ale samozřejmě, tohle by nešlo dělat 12hod v kuse, takže jsme měli naplánované i nějaké aktivity. Jeden den jsme dostali penízky a vyrazilo se na oběd do Five Guys a potom do knihovny, kde měl kluk dovoleno od host otce hrát na počítači. No, a jak teďka nesmí hrát doma, tak se právě zabavil dvě a půl hodiny hraním, my ostatní jsme si v klidu četli a tak to všechno krásně utíkalo. Pak už jsem musela chce-nechce zavelit, a šlo se ven.  Bylo nádherně a prosedět úplně celé odpoledne uvnitř by byl hřích. Dojeli jsme domů a šlo se k potoku, kde dětska vydržela hrát si předešlý den nějaké dvě hodinky. Musím se vám přiznat, jak bylo krásně, byli jsme v přírodě, slyšíte jen zpívat ptáčky a šumět potok, tak jsem to tam asi na 10min i zalomila a prach sprostě usnula :). Děti si v klidu hrály a ani si toho nevšimly :).
   Ve středu bylo naplánováno kino The Lorax....Kluk ráno dělat trochu ofrky, že nikam nepůjde, ale když přišlo na věc, tak už ani neremcal. Z filmu byly děti unešené a já mohu říct, že mě to také bavilo. Pak jsme se ještě při zpáteční cestě stavili na Water Ice (ten stejný malý krámek, jak jsem se zmiňovala v předešlém článku) a opět se odpoledne chvilku šlo k potoku. Tam už ale děti vydržely jen nějakou půl hodinku, takže pak doma zas nastala situace s činnostmi u kterých se vydřelo jen pár minut, ale nějak se to přežilo. Tedy teď si ještě vzpomenu, že jsme se mohli asi na půl hodinky zabavit tím, že jsme kreslily na zem vlajky států křídami. Řekla bych, že by se u této činnosti vydrželo i dýl, ale Jax tam mezi námi hrála volejbal a kluk to 2x schytal míčem do hlavy, to ho naštvalo, tak tam po sobě chvíli řvali, ale nevyustilo to do ničeho hrozného, takže pak on už dál kreslit nechtěl a sám si šel házet na koš. To mě i dost překvapilo.
    Na čtverek rodiče nakoupili dětem nějaké aktivity...pro holku asi 30ks omalovánek ve formátu něco mezi A2 a A3 ..takže veliké a kluk dostal sopku, která se musela jakože postavit, pak se do toho dala "baking soda" a ocet a ono to jakože vybouchlo. Colton s Mr Markem pracovali na té sopce..tedy hodně jen Mr Mark, takže jsem mu pak šla pomoc, když jsem viděla, že se s tím dost trápí a nakonec se muselo zajet do Acme (potraviny) pro sodu, páč ta doma nebyla a mohl se dělat pokus. No nějaké heroické to nebylo, ale tak děti z toho byly nadšené.
      Pátek byl nejlepší a víte proč? Ve středu mi bylo oznámeno, že si host rodiče takhle před Velikonoci berou jeden den dovolenou a že já si mohu naplánovat co chci, páč budu off. Sice jsem si za ty 4dny oddělala skoro 50hod, ale fakt jsem nepočítala, že bych mohla mít celý den off. Moje hm mi ještě dala  20dol navíc, že to byl jakože náročný týden.
     Jak to bylo takhle na rychlo, tak to mělo jednu nevýhodu a to, že jsem nenašla nikoho, kdo měl  off také. Chtěla jsem si zajít do Philly do Independent Hall, jenže jsem si den před na internetu všimla, že i když je to zadarmo, tak už začala sezona a musí se booknout lístek a bohužel na ten pátek už bylo všechno pobookované. Takže jsem nejdřív chodila jen tak po obchodech..zakazovala si cokoli koupit a namířila si to do Visitor Centra...okouknout gift store, co bych si popřípadě někdy v budoucnu koupila do toho mého plánovaného jakože deníčku, kam si budu vlepovat fotečky, psát malé poznámky a k tomu přidávat i různé sarapatičky tady z USA a takhle si tu zmappovat celou dobu pobytu. Našla jsem tam na papirusu sepsanou deklaraci nezávislosti, tak tu si asi pořídím.  Snad se ještě v průběhu času zajdu do Betsy Ross house - což je dům  autorky jedné z prvních amerických vlajek - takže jsem si řekla, jestli si tam zajdu, tak si koupím i jednu mini vlaječku. Pouť jsem zakončila na Franklin Square, které už je také pro sezonu otevřené. Už jsem se tu o tom pár x zmiňovala, je to náměstíčko, kde si můžete zahrát minigolf a jamky jsou udělané jako slavné Philadelphské budovy. Okoukla jsem situaci...sama jsem hrát nešla, ale vím, že tam někdy musíme s holkami vyrazit. Příšel na mě hlad a dala si tzv. Square: Hambáč, hranolky a Ice Tea. Nejdřív mi přišlo, že porce je nějaká miniaturní, ale už jsem asi zapomněla, jak vypadají normální porce, protože tahle byla nakonec úplně ideální - člověk se nepřežral a cítil se příjemně najedený :). Při cestě na vlak jsem se stavila v Ross .. no a to jsem neměla dělat...začalo mně to šrotovat v hlavě...jako přece, že jsem dostalo o 20dol víc na výplatě, a že jsou vlastně ty Velikonoce a to si člověk má koupit něco nového, aby ho nepokakal beránek (nevím, ale u nás v Krkonoších se to říká)..tak jsem tam nakonec nechala skoro pade a zase šla o krám dál. :).
     Njn..stalo se, co se dá dělat...:). Domů jsem dorazila chvíli před sedmou a ještě mě to nějak čaplo a šla jsem skoro na hodinu běhat. Spočítala jsem si to a uběhla kolem 5ti km ..což mne samu překvapilo, páč od té doby, co jsem přijela do USA, tak jsem běhat nešla. :). Doběhnu dom..a že si na dobití energie udělám toast s Nutelou...na to mi HF připravil ještě brownies, který upekl a nakonec to skončilo, že u mě přistála ještě jedna porce, kterou Jax nechtěla. Krásný pocit z běhu byl ta tam...to co jsem za hodinu podstivě vyběhala bylo během deseti minut zase v žaludku :). Co jsem mola dělat?? :)...odmítnout bylo blbé :D.

Zase nějaké ty fotečky:

Tady jedna z pikniku s Pájou a Mayou při krásném pondělním ránu.

------------------------------

Spring Break:

 Tady naše malůvky

Barvení velikonočních vajec (jedna z aktivit kterou pro nás HM nachystala)...jenže jak to dopadlo..chtěla to dělat jen maladá a tý to přestalo bavit už když se muselo čekat než se uvaří vejce, takže jsem je pak dělala sama. 

---------------------------------

Spring in Wayne - PA:

Teď bude pár foteček z mé procházky po jarním Wayne. Bylo fakt tak nádherně, že mě to i vytáhlo ven udělat si nějaké fotečky.

--------------------

Franklin Square: