Co se týče mého druhého dítka...toho nejstaršího Jax, tak ta zas jeden den chytla také tu svou protivnější náladu a opět jsem sní bojovala s jídlem. Měla poslední hodinu volejbalu, kterou měla od 7pm - 9pm. Normálně to bylo od 6pm do 8pm, kdy se jí po příchodu ze školy udělal větší snack a večeři jedla až když přišla. Jak to ale měla tentokrát posunuté, tak jsem se jí ptala, jestli si přeci jenom nedá něco k večeři, když jí už připravuji dětem. Tak ona že jo...že si dá Chicken Nugets - byla jsem překvapená, vím, že je nikdy před tím nechtěla, protože mi tvrdí, že jí nechutnají. Ale tak co, řekla si o ně, takže jsem zkusila trochu psychologie a poprvé se mi za tu dobu, co tu jsem povedlo, že vařím pro všechny tři děti stejné jídlo. Ti dva mladší k tomu chtěli ještě hranolky. Tak jo, mám to hotové, volám všechny k večeři a milá Jax se na to koukne, co to jako je, že tohle jíst nebude. Tak já jako, že si řekla o Chicnekn Nugets...tak kde je problém. Na to otevřela mrazák, ukázala mi nějaké její speciální Chicken Nugets z Whole Food (mělo by to byt zdravější než normální...no kdo ví??) a že chce tyhle. Na to jsem jí řekla, že má smůlu, ale že já jí jiné kuře připravovat už nebudu. Vytočilo mě to nehorázně, co vám mám vyprávět. Pak už mě tedy jen poprosila, ať jí ohřeji pizzu, kterou měla k večeři den předem co zbyla ... sbalila si to ven a vypadla. No já myslela, že se fakt rozskočím. V ČR by tohle v žádném případě neprošlo, ale co, tady ty děti jsou fakt parchanti.
No nic, abych napsala aspoň něco pozitivního, tak se zmíním ještě o mém třetím dítěti. Bailey. Neříkám, že byla hodná každou "single" minutu, občas jí ty její moody nálady také chytly, ale přesto ona byla ta, která byla zlatíčko. Jeden den, kdy Colton jel s HM zas za psycholožkou jsem měla Jax u TV a Bailey si šla udělat bez řečí úkoly a jestli sní nepůjdu ven, že by chtěla lézt na strom. Nejdřív jsem měla trochu obavy, protože jestli ona něco nesnáší, tak je to jakýkoli sport, takže jsem jí v lezení na stromy vůbec nevěřila. Překvapila maximálně. Před barákem mají smrk, kde právě mají děti dovoleno lézt. Mají růžovou páskou označenou větev, asi 3 a půl metru vysoko, že tedy výš už nesmějí. Ona tam vyleza během minuty jak prd. Fakt jsem jí pochválila a zeptala se ,jak to, že umí tak dobře lézt, když nemá ráda sport. Tak prý lezení na stromy je jediný, co jí ze "sportu" baví. Pak jsme si lehly na trávu, pozorovaly mraky a říkaly si, co v každém mraku vidíme za obrázek. Na to mi řekla, že jsem její nejlepší au-pair, protože vidí, že mám fantazii. Pak mi vyprávěla nějaké ty její story. Asi už jsem tu pár krát zmiňovala, že ona je svým způsobem taky trochu "weirdo" .. a řekla bych, že ona má určitou poruchu autistického spektra také. V podstatě, ona nemá žádné kamarády..je maximálně asociální typ...a mezi její nejoblíbenější činnost patří chození v kolečku po kuchyni, nebo venku, mávání rukama a třeba tak vydrží si pro sebe vyprávět půl hodiny nějaký příběh. Jak byla v tom dobrém rozpoložení, tak se mě zeptala, jestli mi nebude vadit, když mi nějaký ten její příběh řekne. Úplně jsem si tu chvíli, kdy jsem věděla, že nemůže přilétnout kluk užívala. Prostě se leželo na trávě, venku asi 24 stupňů, koukalo se na oblohu a mladá mi říkala příběhy. Až mi to připadalo, kdyby mi někdo četl pohádku na dobrou noc. Pak jsem jí řekla, že si myslím, že by mohla být jednou hodně dobrá spisovatelka pohádek pro děti... jak je divná, tak bych se nedivila, že by z ní byl jednou i druhý Andersen..na to mi jen odpověděla, že nerada píše, že si příběhy jen ráda říká. (No nic, pro sebe vím, že to, že nerada píše v devíti letech se může změnit). Jak pak nějak dokončila své vyprávění, tak se zaptala, jestli by ještě mohla jít lézt na strom, tak já na ní, že může, ale že si to jednou vylezu také. To mě varovala, že se o mě bojí...tak já nato, že já jsem z České republiky ještě z generace kde děti, když byly staré jak ona, také lezly za stromy. Když pak viděla, že jsem fakt schopna lézt, tak mě znova řekla, že jsem její nej au-pair, že žádná před tím na stromy lézt neuměla. (já tedy myslím, že žádná před tím to jen nezkoušela). Musím říct, že to byl jeden z mých nejlepších dní, které jsem tu jako pracující au-pair měla. Jenže čím to bylo? ...bylo to způsobeno tím, že tu prostě kluk nebyl. Nemuselo se být furt ve stresu, že časovaná bomba vybouchne. Takže to, že není kluk okolo nepůsobí klidně jen na mě, ale má to zázračné účinky i na Bailey. To mi poté potvrdila i HM, když jsem jí říkala, že jsem s Bailey měla krásný den...a přesně..ona na to.."jj já si to umím představit, ale bylo to hodně kvůli tomu, že Colton wasnt around".
Ještě trochu přidám trošku do mlýna a o malé se rozepíšu. Její druhá nejoblíbenější činnost, po chození v kruhu, mávání rukami a říkání si strories patří čtení. Když jí nevidíte chodit v kruhu někde okolo, tak víte, že je někde zalezlá s knihou. Což někdy tedy působí i negativně, páč je 10min do doby, než se musí jít do školy..pošlu jí vyčistit si zuby a když vidím, že se do nějakých 3min nevrací, tak vím, že si zas někde začala čít a v podstatě nevnímá svět kolem. Fakt se pak pro ní musí dojít, jelikož když jí voláte, tak vás stejně nevnímá. Hodně čte i různé přírodovědné knížky pro děti, jako encyklopedie atd. a musím říct, že je schopna rozpoznat hodně zvířat a hodně květin v okolí...to mě na ní také fascinuje. Ví toho o zvířatech a květinách víc než kde jaký dospělí, "including me" :). Ještě, jak ráda čte, tak minulý týden volali ze školy, někdy během odpoledne, kdy jsem byla doma jen já, že Bailey byla mezi nejlepšími deseti v nějaké čtenářské soutěži ve škole a vyhrála dva lístky na 76ers ( Philadelphsky NBA team). Jestli mohu hádat a trochu věštit do budoucnosti, tak ona je jeden z těch lidí, co to asi někam dotáhnou. Viděla bych to buď v nějaké oblasti ART, ať už právě ta spisovatelka, ona i na svůj věk docela dobře kreslí a rodiče mi řekli, že i dobře zpívá. Nebo bych jí možná viděla někde v oboru biologie, protože co ona všechno ve svém věku ví, to je obdivuhodné. Já ji tak trochu pro sebe říkám "Little Sheldon" ...víte, podle Sheldona z Big Bang Theory :).
Jéžiš, to jsem se zas rozepsala o dětech. Myslím si ale, že jsem už pěknou dlouhou dobu všechny tři pohromadě takhle neproklepla :).
Teď se už jen v krátkosti vrhnu na zajímané události minulého týdne. Hlavně v pondělí a úterý bylo nádherné počasí a bylo to právě pondělí, kdy Pája vzala svého nejmladšího svěřence (5let) a vyrazilo se do parku na picknick, dorazila i Maya (Bosna, kterou jsem už dlouho neviděla). Děti si vyhrály sami na prolézačkách a mi si krásně popovídali...člověk by ani nevěřil, že holky pracovaly. Já si jen pro sebe říkala, škoda, že já nikdy takovou pohodu nezažiji. Za prvé, mé děti nesnáší chodit do parku a když je kolem kluk, tak on si v podstatě nevystačí sám ze sebou a většinou musí být někdo, kdo si s ním hraje. Takže by se mi nikdy nestalo, že bych si mohla vyvalit na deku, pozorovat děti jen poočku a v klidu klábosit s ostatními.
V úterý měl pak kluk nějaké skautské vyhlášení, kde mohla přijít celá rodina. Všichni ze skautu, kteří jsou z 3 grade, jako právě můj kluk, měli za úkol udělat dezert v nějakém tématu, na kterém se dohodli na minulé schůzce. Na tom vyhlášení pak byla soutěž o i nejlepší cake. Kluk tedy v pondělí večer s host otcem pekli o sto šest a upekli "BROWNIE PIG" .. :). Já jsem se původně neměla účastnit, ani se mi popravdě moc nechtělo. Protože vidina toho, že bych třeba končila v šest a né v sedm a měla rodinku aspoň na dvě hodiny z baráku a nemusela poslouchat řev kluka mě tak nějak osvěžoval. Tohle je ale také jedna z těch au-pair věcí. Člověk, aby se zavděčil, tak udělá vše. I když by rodinka z toho, že bych s nimi nešla nic nedělala, ale pro klid duše, že budou rádi uděláte i to, co by jste normálně neudělali. Doma bych na férovku řekla, že nikam nejdu a čabas...tady to prostě tak nefunguje. Jax byla ta, co mě začala přemlouvat ať jdu také. Já tedy zkusila to, že jsem jen v teplákách a oni jsou vyšňořený...tak HM zavelila, že HF vezme dvojčata a ona s Jax na mě počkají a dorazíme později. Já už tedy byla bezbranná a chce nechce jsem "musela" vyrazit. Já pak tak trochu prokoukla ten úmysl mé HM. Ono se jí tam vyloženě nechtělo, takže hledala každou skulinku, jak tam strávit co nejméně času. Říkala, že tam byla loni a že to je prostě jen o stovce běhajících a řvoucích dětí okolo. Než se dorazilo na místo, tak se ještě před tím "muselo akutně" zajet na benzínku,i když byla nádrž ještě do poloviny plná a pak ještě zastávka v bance. Při Jaxině otázce, jestli je to tam, kde loni odpověděla .."I dont know..thats where i am driving...if not we might escape".:D :D. To mě fakt pobavilo.
Samotnou skautskou akci mohu zhodnotit, že to pro mě bylo něco nepoznaného a nemohu říct, že by to bylo něco děsného. Určitě jsem se pěkně najedla. Byl tam něco jako švédsky stůl s dvěma druhy salátů, těstoviny - s omáčkou nebo bez, meat balls a nekrájená bageta + máslo. K pití byla voda, ledový čaj nebo limonáda. Vím, nezní to nějak fancy, ale rozhodně to chutnalo dobře. Pak už přišlo vyhlašování všech skautů podle grades a v podstatě každá grade je pojmenovaná po nějakém zvířeti ... můj kluk je třeba letos tyger, ale loni nebo příští rok bude něco jiného. Každý ze skautů dostal nějaké nášivky na svoji skautskou košili, které řeknou jak jsou dobří. Těm nášivkám nerozumím, tak po mě nechtějte, ať to vysvětlím. Musím uznat, tohle tedy nebylo moc zábavné. Pak už přišlo na řadu vyhlašování dortů a Colton vyhrál cenu za nejlepší design .. Abych řekla něco k vítězi. Vyhrál cake, který byl sice ze všech nejhezčí. Byl to v podstatě popcorn cake, který vypadal fakt jak kbelík popcornu, který si koupíte v kině, jenže nebylo možné, aby tohle nějaké dítě (dobře i s pomoci rodiče) vyrobilo doma. Na první pohled to bylo vyrobené na zakázku v nějakém obchodě. Což mi přišlo vůči těm, co se s tím doma dělali trochu nefér.
Teď tedy z jiného soudku, co mě na druhou stranu pobavilo. Vyhlašovaly tam cenu ..něco jako "the most patriotic cake" (nejvíc vlastenecký cake) ... vím, že Američané jsou patrioti každým coulem, ale tohle mě, jako neameričanku, fakt pobavilo. Tohle by se v ČR nestalo, i když já mohu říct, že jsem hrdá být Čech a myslím si, že možná 80% Čechů je, ale oproti Američanům to nedáváme na sobě tak znát. U nás v ČR prostě nenajdeme vlajky na domech, před domem na zahradě, prostě všude, jak je tomu tady. Na začátku mě to přišlo divné, ale teď mi to přijde úplně normální, až si říkám, že bych si také vyvěsila českou vlajku, až dorazím domů, jenže to by asi dost působilo jak trn v oku :).
Každopádně, co mě ještě na konci toho skautského sletu překvapilo, jak pak každý začal pomáhat s úklidem. Blížil se konec, každý si uklidil svůj bordel na stole a v podstatě na připravené vozíky složil židle a stůl a tak při odchodu toho na organizátory už zas tak moc nezbylo. Tohle bylo také takové milé. Každému to zabralo 3min, než pak by pár lidem později dvě hodiny. Při úklidu (dospělí) bylo pro děti přichystáno žonglovací vystoupení a tak další den kluk přišel s tím, že se chce naučit žonglovat. Jenže jak mu to nešlo, tak se právě furt jen vztekal a nenechal si vysvětlit, že vše je jen o tréninku. HF pak večer přišel s novými tenisáky, jako ať má s čím trénovat. Co myslíte...klukovi to vydrželo dva dny...po prvním dnu byly už dva tenisáky ztracené a jak to bylo pro něj stressful, jak mu to nešlo, tak to samozřejmě bylo stressful i pro nás okolo, protože my jsme byli ti, co tu jeho blbou náladu museli snášet. Takže žongléřské vystoupení na konci skautské akce měla docela negativní dopad na náladu po zbytek týden v domě. Další věci které ho jen tak namátkově dokázaly během týdne vytočit .... Bailey leze na stromy lépe než on. To nemohl přenést přes srdce a byl záchvat na světě. Usmyslel si, že si vezmen takové to dětské prkno do vody a bude na něm surfovat na driveway. Předem jsem ho varovala, že umělá hmota na asfaltu nepojede...vyzkoušet to musel a znova další záchvat. No nic... i přesto, že to už nebylo tak easy jak minulý týden, tak mi to relativně uteklo, byl pátek a já věděla, že následující dva dny budou děti na rodičích a já si trochu orazím.
Úplně jen ještě kratičce se zmíním (zase o klukovi) a návštěvě jednoho z psychologů ve škole. Do školy šla Delith .. psycholožka, docházející k nám jednou týdně. Prý chodí do školy dvakrát do roka. Po pohovoru ve škole, přišla s výsledkem, že právě můžeme pozorovat aspoň malé zlepšení v klukově chování, jenže to není zapříčiněno tím, že by se kluk nějak lepšil, ale je to tím, že lidé kolem něj se k němu naučili přisupovat tak, aby ho to vždycky nerozzuřilo. To znamená, pokud to jde, nechat ho dělat co chce a začít ho do něčeho nutit, když opravdu musí něco udělat. Takže asi tak...
Pak tedy se prý všichni shodli na tom, že autismus je vždycky vítěz. Prostě, i kdyby jste se na hlavu stavěli, tak v případě mého kluka, když má záchvat, tak opravdu není jiného vítěze než ta "nemoc". Prostě, dokud ho záchvat nepřejde, tak vám kluk nikdy neudělá co chcete vy a bude se do nekonečna dožadovat toho, co chce zrovna dělat on. Pokud budete své nároky opakovat, jeho agrese se bude víc a víc stupňovat. Takže musíte být vždycky vy, kdo se nechá tak trochu spláchnout... (sbalit se na 10min a někam schovat a za 15min to zkusit znova s výsledkem, který nikdy nevíte jaký bude a celé se to může 2x, 3x, 4x ...opakovat ).... Určitě, nic pozitivního pro jeho budoucnost. Ani si neumíte představit, jak já si říkám, že jsem ráda, že nejsem jeho rodič a vím, že za tohle dítě nebudu v budoucnu nést odpovědnost. Moji host rodiče si to opravdu nezaslouží a určitě na ně budu do konce života myslet, jak si asi tak s klukem vedou.
Fotky:
Ze skautského slezu
Tohle je výtvor mého kluka s HF
+
další náhodné vyfocené dorty.
(bohužel jsem si všimla, že jsem nevyfotila ten popcorn, co nakonec vyhrál)
Takhle to pak vypadalo v dějišti dění
-------------------------------------------------
Tohle je malý úlovek z pátka z TJ Maxx
sluchátka k ipodu jsem ztratila tehdá v Miami, takže jsem si musela koupit nové a ten nosič na ruku, pro případ, že se dokupu běhat :)
btw: kabelku takhle na ramenu jsem také "potřebovala" :)
btw: kabelku takhle na ramenu jsem také "potřebovala" :)
přesně, když dojde něco z kosmetiky, tak se toho sejde víc a už jsem i na štíru s normálním krémem, řasenou, odličovačem na oči a make up ...ale to zas tak až za 14dní :)
