Víkend 18.2. - 19.2. - CAPE MAY - NJ

      Jsem teď s příspěvky docela ve skluzu, tak se to budu snažit během tohoto týdne napravit. Respektive, příští týden budu celý mimo, takže jestli se mi něco nepodaří sesmolit teď, tak pak už budu muset dopisovat nějaké tři týdny a to nevím, jestli by má paměť spolupracovala. No nic...vrhnu se na víkend, který následoval po mém hororovém pracovním týdnu. Naštěstí bylo naplánováno vyjet si na výlet do Cape May - NJ s Jiřkou. V mysli mi tedy pořád tkvělo, že nebudu v podstatě vůbec doma a odpočinu si hlavně od kluka. Tahle myšlenka mě v té době hodně, hodně držela nad vodou.
     Ještě tedy v pátek večer po práci mi volá Pája, jak na tom jsem a jestli chci, že mě vyzvedne, něco uvaří, koukneme na film a pak by mě hodila domu. Neměla jsem auto k dispozici, jelikož HM musela později vyzvedávat mladou z kostela. Pája připravila mexické pohoštění. Já si furt nemohu zapamatovat jména těch mexických jídel, ale byla to tortila, do které se dala rýže s fazolemi a pak ještě kuřecí maso se zeleninou, které bylo jakože ve šťávě a ještě se to posypalo sýrem, zabalilo a vesele hodovalo. Tím, že byl víkend přede mnou, tak se mi konečně začala vracet chuť k jídlu. Nakonec jsme se k filmu ani nedostaly, a jen tak povídaly a já pak musela poprosit Páju, ať mě hodí domů, protože jsem si ještě musela sbalit a brzy ráno pak vstávat na vlak.  Po návratu mi v baráku, až na HF který koukal na TV, všichni ostatní spali.
     Další den se vstávalo kolem sedmé, popadla jsem batoh a valila na vlak. Ve Philly si uspěšně koupila zpáteční jízdenku do Atlantic City, kde byl scuk s Jiřkou. K naší smůle měl můj vlak nepatrné zpoždění a mi tím přišli o návazný autobus do plánovaného Cape May a měly další hoďku čas. No nic, trochu jsme se po rozhlédly po Outlet Centu, které je v podstatě v centru AC. Já si chtěla pořídit nějaký teplejší kabátek. Né žádný  vaťák. Zima tu přeci jenom už končí, ale právě něco, co zahřeje při studených ránech, kdy se teploty ještě pořád pohybují pod bodem mrazu. Ještě jsem si chtěla pořídit nějaké bílé polo tričko k těm mým růžovím jeansům. V rychlosti se proběhlo pár obchodů s tím, že se zajde na shopping zítra.
      Na čas se dorazilo k autobusu a byla před námi dvou hodinová cesta. Při cestě se povídalo a hodně pozorovalo okolí. Obě jsme se shodly, že prostě Evropa je Evropa a ta je stejně lepší než USA. Při průjezdu pár malými "městečky", které vypadaly asi tak, že byl jeden barák, pak 100m nic a další barák a kolem jen pole, lesy a za nějakých 5/7mil, takové to typicky americké parkoviště, kolem kterého je posázeno pár obchodů. To jsme si říkaly, že tedy chudák au-pair, která by někdy skončila v takovýdlech končinách. Ta by opravu mohla leda jen dávat liškám dobrou noc.
      Po příjezdu do Cape May na mě dýchla taková jiná atmosféra než jsem doposud zažila. Bylo to konečně zas něco jiného než města, která se do teď mohla poznat. Hodně tomu i přispělo, že Cape May je přímořské město, které bude hodně žít v letních měsících, ale teď v mimo sezoně, mně atmosféra města naháněla až husí kůži. Většina baráků je viktoriánského stylu a v podstatě kvůli mimo sezoně je hodně hotelů, obchodů zavřená. Lidí je tam pomálu a člověk si umí představit, že je to přesně pravé místo, kde by se mohl natáčet hororový film. Já to teď vůbec nemyslím špatně, pravě jsem strašně ráda, že jsem to městečko mohla vidět teď, než v létě, kdy tam bude nevím kolik tisíc turistů.
     Po chvilkovém bloudění (chytrolínky jsme si nevytiskly ani mapu) a malé pomoci nějaké paní z Jižní Ameriky, kde Jiřka musela oprášit Španělštinu, páč paní anglicky nevládla jsme dorazily na pláž, kde jsme si udělaly asi hodinkovou procházku. Při cestě na zpět jsme objevily příjemné místo, kde prodávali home made fudge, kde nám bylo nabídnuto i ochutnání. Paní nám pak doporučila, kam tady v Cape May ještě jít a co stojí za vidění. Já si u nich koupila aspoň pohledy, když byli na nás tak příjemní. Dorazily jsme na tzv. Washington Mall Street, kde je to něco jako nákupní zóna, ale přesně taková, kterou znáte z turistických letovisek a hodně krámků nabízelo home made výrobky. Určitě by jste tam nenašli žádný Gap, Old Navy, H&M .. všechno bylo přesně tak hezky uspořádané s tím veškerým viktoriánským stylem okolo. Ještě tedy výhodou, být tam takhle mimo sezonu bylo to, že hodně upomínkových předmětů bylo ve slevě, takže já si pořídila Cape May tričko za 5$ a rámeček na fotky za 7$.
     Dostal se hlad a jelikož jediná taková normálně vypadající hospoda byla na bouchlá k prasknutí, tak jsme se vydaly na pizzu do něčoho jako kaféčko, které jsme zahlédly už dříve.
     Místa jako bylo tohle, mě budou v ČR chybět...... to musím se vší upřímností přiznat. Je to takové typické americké místo, které vás přivítá americká vlaja u vchodu, v oknech vidíte pár neonových cedulí (které by v ČR asi neuspěly, páč to vypadá jak z 70. let, ale tady to k té Americe tak nějak patří)... Sortimentu na výběr není nějak přemrštěně .. byla možnost v podstatě jen dvou druhů pizzy, hot dogy a ještě něco snídaňového. Pokud si objednáte kávu, tak vám dali kelímek, vy si jí pak sami načepujete z termosky a dochutíte mlékem, smetenou, cukrem podle chuti. Né, žádné mini mléčka do kávy, jak je to zvykem u nás. Prostě si tam otevřete ledničku, čapnete galonovou pixlu mléka a nálijete si kolik chcete,  bez toho aby vám naúčtovali 6kč za 2ml mléka. Uvnitř najdete čtyry stoly, venku dva, každý kus nábytku je jiná ves, na první pohled je vidět, že to tu není úplně nejčisčí, ale na druhou stranu tam máte majitele, který si ten svůj buisnes vybudoval, prodává sortiment, který má rád, dělá svoji práci s úsměvem a prostě i když to není pěti hvězdičkový přepych a rozhodně to nebyla ta nejlepší pizza na světě, kterou jsem kdy jedla, tak ale z toho všeho sálá taková příjemná atmosféra, že si tam zas příště zajdete znovu.  (Kdo je tu v USA - tak mě to atmosférou připomíná "diner" -> prostě nemůžete očekávat nejlepší jídlo, příbory nejsou nablízkané, ceny jsou většinou hodně přijatelné a je to prostě celé takové americké.)
    Po načerpání sil jsme se vydaly k majáku. Jenže tady nás Amerika "překvapila" v trochu negativním. Najdeme si kudy to bude nejlepší a nejkradší,  takže jdeme, jdeme už asi 1km a v tom vám končí chodník a po 4proudovce se vám rozhodně bez chodníku šlapat dál nechce. Takže jsme se rozhodly, že zkusíme najít cestu nazpět k pláži a že to vezmeme po promenádě. Při cestě k pláži se začínalo stmívat a mi procházely kolem takového divného baráku, za kterým bylo kukuřičné pole a jak jsem říkala, že to město má v této době takovou hororovou atmosféru, tak mi ti to úplně připomnělo starý horor - Děti kukuřičného pole. Zase mi tak nějak projel mráz po zádech. Fakt to ale všechno bylo spíš příjemné...hrozně se mi líbilo poznávat úplně něco jiného než doposud. Nakonec jsme cestu na pláž našly a tady dostaly s Jiřkou brutální výtlem. Jdeme...jdeme... a najednou konec silnice, žádná promenáda a už jenom v podstatě pláž a maják byl hodně .. hodně vzdálený. Řekla bych další kilometr a půl, což by nám v písku zabralo stráááášně dlouho a jelikož nám jel autobus za nějakou 3/4 hodinku, tak jsme to vzdaly. Pohled byl ale přesto úchvatný. Jinak tady mi to zase připomnělo, že jsem opravdu v Americe. Američané si přijednou takhle na konec té silnic autem, 5 min koukají v autě na západ slunce a zase si jednou domů. Já nevím, dobře,..... nemám nic proti tomu přijet autem, ale ani nevýlézt ven z auta a nenadýchat se čerstvého vzduchu, to mi přijde divné. Ještě pak vidíte, jak si lidé fotí západ slunce přes sklo auta na iphony. To musí být fotka jak stejno, to vám povím.
    S Jiřkou se tedy vydalo nazpět k autobusu, kde se nám městečko začalo ukazovat už ní v tolik strašidelném světle, jak tomu bylo přes den. Hodně baráčků začínalo být osvětleno a vypadalo to o hodně živěji než ve dne. Tedy na ulicích stále skoro nikdo, ale bylo vidět, že tam asi i někdo žije. Při čekání na autobus jsme pěkně vymrzly. Nedalo se zalést nikam do tepla, už přes den foukal studený vítr, ale s poklesem teploty to bylo ještě ostřejší. Takže jsme se strašně moc těšily až nás konečně pustí do autobusu.
     Při cestě nazpět, ta malá "městečka" ....oni to jsou spíš jen baráky mezi poli na samotě vypadaly ještě strašidelněji než všechno co jsem ten den viděla a pocítila. Nevím, mě by na takovýdlech místech nebavilo žít. Víte jak vám každý říká než odjedete do USA .. "víš v USA se bez auta neobejdeš" ...tak přesnou myšlenku toho, jak to člověk myslí nepochopíte, dokud to tady neuvidíte. Ono to všechno vypadá i mnohem víc samotářky než ta nejzastčenější samota v ČR (kde vám btw...aspoň 2x denně třeba nějaký ten autobus zastaví .. i když třeba kilometr od vás).  Tady se může stát, že je nejbližší zastávka 10mil a to se pěšky nedá.
    No nic, po návratu do AC při nás stálo tentokrát štěstí a my chytly hned autobus do Somers Point, kde Jiřka přebývá. Po návratu jsme se nadlábly, vyspršily, chvilku povídaly a usnuly únavou.
     Neděle byla taková poklidná..vzbudilo se, nasnídalo a mohlo nám vyjít, že se něco před polednem vyrazilo na bus zase nazpět do AC, kde byl na plánu už dříve zmiňovaný shopping. Já si vybrala nový kabátek ve Forever 21 a ještě bílé polo tričko. No a ani by jste asi nevěřily, že jedno z nejlevnějších bylo v Calvin Klein - (16$) .. většinou všude jinde bylo kolem té dvacky, takže to je nakonec to, co mi teď říká pane :). Mohlo nám to celé zabrat asi dvě hodinky a já se zas vydala vlakem nazpět do Philly a posléze přesedlala na vlak do Wayne. Celou cestu jsem protextovala s Pájou a nakonec se dohodlo, že se zaskočí  to T.G.I. Fridays na večeři. Ona chudák celý víkend dědala na seminárkách do školy, takže se potřebovala trochu provětrat. Vyzvedla mě na vlakáči ... a mohlo se vyrazit .. takže se pak už jen jedlo, pilo, klábosilo a mě ten víkend aspoň pomohl, trochu se oklepat.

     Co bych ve zkratce řekla ke CAPE MAY - Já osobně jsem hrozně ráda, že jsem ho mohla poznat v takovém osamělém světle bez žádného velkého turistického ruchu kolem. To město sálá opravdu takovou příjemnou hororovou atmosférou, kdy vám jednou za čas naskočí husina nebo projede mráz po zádech. Když tam někdo náhodou budete plánovat jet, tak vám v tomto období určítě postačí jeden den. Sice by mohlo být příjemné někde se tam po tom celodenním ťapání usadit a přespat, ale věřte mi, že další den by tam nebylo do čeho píchnout. Je to malinkaté.
    V létě to může být jiné. To si i klidně umím představit jet tam na víkend na pláž, ale zas na druhou stranu si říkám, že už to určítě nebude mít takovou tu atmosféru, jako to má teď, když je tam liduprázno. Až na to příjde, tak asi upřednostním pláž v AC z důvodu, že tam jsem z Philly za hodinku a půl vlakem. Do Cape May mi to zabere + další dvě hodiny a když se nechytne spoj, tak se pak ještě trčí další jedna extra hodina v AC. Ale nevím, možná vyrazit tam na celý víkend nebude špatný nápad. Určitě prostředí je příjemnějsí než AC. Uvidíme...uvidíme :)

Fotky:  

Cape May

 Náš dopravní prostředek

 :)

 Victoriánské baráčky

 Pláž

 Takhle velké mušle jsem ještě neviděla

 Pláž

 Tohle mě zas příjde, jak nějaké baráčky pro panenky

 Tohle sice není ten podnik, kde jsme byly na pizze, ale přesně takhle podobně to všechno vypadá.

 Růžový victoriánský baráček

 Vítejte v Cape May - Washington Mall Street

 Washington Mall Stree

 Tohle je tedy už ten podnik, kde jsme si zašly na jídlo. Prostě Amerika :)

 Nevím, ale do tohodle hotelu by mě nikdo nadostal. Fakt mi příjde, že ti tam budou dělat duchové společnost.

 Tohle byl ten barák na samotě, který mi připomněl horor - Děti kukuřičného pole.

 Američané a západ slunce v autech.

 Tady tak pro představu, jak jsme měly maják daleko

 Maják

 V Cape May po setmění.

Tady ještě jedna relaxační z odpoledne.
(nejde mi ji nějak přehodit výš a nechci si ty fotky celé rozházet)

 Tady ještě nějaké ty úlovky z víkendu :)

Pracovní týden 13.2. - 17.2. - HOROR WEEK

    Co bych k tomuto pracovnímu týdnu mohla říct, je asi tolik, že to byl očistec mého života a poprvé jsem se tu i rozbrečela.Vezmu to ale nějak tak popořádku, vlastně trochu na přeskáčku.....
     Už v příspěvku o minulém pracovním týdnu jsem se zmiňovala, že kluk rozhodně nebyl v dobrém rozpoložení. Tento týden se to ještě stupňovalo. V podstatě tu je na denním pořádku, že má záznamy ze školy, že někoho praštil, poplival, kousnul a doma to většinou pokračuje ve stejném tempu. Jedinou vyjimkou bylo úterý, kdy byl Valentýn a možná tomu, že byl v pohodě přispělo to, že nedostal žádný domácí úkol, takže se ho nemuselo do ničeho nutit. Něco málo napíši o Valentýnu, když už jsem ho nakousla. Nevěděla jsem, jak  moc se u nás slaví, takže jsem to vyřešila tak, že jsem každému z rodiny koupila přání a pytlík čokoládových srdcí a každému dala po dvou - jedno ve stříbrném obalu a jedno v růžovém. Prostě něco, co snad neurazilo. Děti pak od rodičů dostali po jednom plyšáku a to bylo asi tak všechno. Na vstupních dveří nám visí papírové srdce a v obýváku a mém pokoji přibylo pár nafukovacích balonků. Rodiče si šli v sobotu, kdy si zavolali babysitterku na večeři. Nic enormního.
    Vrátím se zpět k pondělku, které bylo průměrné. Nemohla jsem kluka donutit si sednout a napsat úkoly. Jelikož jsem byla sama (v pondělí nechodí Mr Mark), tak fakt nemám na to, ho do ničeho přes příliš nutit, abych to náhodou neschytala, takže úkoly prostě nebyly udělané. Ale rodiče to berou. Nikdy mi nic nevytýkají.
    Středa byla jeden z mých nejhorší dnů tady vůbec. Prostě už od rána měl kluk špatnou náladu... a vyvrcholilo to tím, že Bailey si oblékala pásek, který ji HM připravila a jelikož to by pásek, který asi původně patří právě klukovi, který mimochodem měl na sobě tepláky, tak bylo zemětřesení na světě. Na celý barák začal řvát, že nikdo ten pásek nosit nebude, že je jeho, ať ho Bailey okamžitě sundá a tak. Ono je těžké si ten řev představit, ale prostě hysterák, který má asi 100decibelů. Bailey zrovna snídala a bylo otázkou času, kdy se na ní kluk vrhne a začne jí mlátit. Taky že jo...já se tedy vrhla mezi ně...a prostě kluk na mě začal tím svým hysterákem řvát "Shut Up....go away" plivl mi přímo do obličeje a celou jeho silou mě strčil na židli, kde seděla Bailey a já si narazila žebra, která mě bolela další dva dny.
    V životě bych si neuměla představit, jak je těžké mít doma autistu. Oni jsou asi různé verze, ale tohle je fakt strašné. Kluk je jak časovaná bomba a prostě nikdy nevíte, co bude to motivum, které ho rozzuří do nepříčetnosti. Odpoledne to v podstatě pokračovalo ve stejném tempu, kdy to tentokrát schytal Mr Mark, když se s ním snažil dělat úkoly. Mark to pak při tom všem zabalil dřív, protože ho bolel žaludek. Pomohl mi dostat kluka do auta, když se muselo Jax odvážet na volejbal a jel si domů. Po návratu domů jsem se musela dát do vaření večeře a ty dva se zas do sebe pustili...a zase tu byl řev, rvačka a já fakt už nevěděla co dřív. Představte si bublající těstoviny na sporáku, které by se měly cedit, skoro hotovou polévku, která se musí každou chvíli vypnout nebo bude moc horká a teď o kousek dál řvoucí a rvoucí se děti. V tom se mi opravdu chtělo začít brečet, ale ještě jsem to ukrotila.
    Hned jak přišel HF, tak jsem mu říkala, co se ten den odehrálo a fakt jsem se neudržela a rozbrečela se. Nebyly to nějaké krokodýlí slzy, ale asi bylo těžké nevšimnou si červenajících se oči. Jak jsem mu to dořekla, tak jsem se zeptala, jestli si mohu vzít auto, že prostě potřebuji na vzduch a trochu to celé rozdejchat. Hrozně se mi omlouval, ale co se tím zachrání, že? Říkal mi, že klukovi budnou zvyšovat dávky medicíny a měl by začít chodit  na nějaká sezení. Jenže tohle už opravdu přestává být legrace...i psychologové, co k nám dochází říkají, že by v tomhle věku už měl své emoce mít relativně pod kontrolou, jenže u něj se to vůbec nelepší, ba naopak. S přibývajícím věkem, přibívá síla a co bylo nedávno jen malé šťouchnutí je dnes už velké strčení a neumím si představit co to bude za dva, tři, čtyři.... roky. Zatím to vypadá, že to bude člověk hodně nebezpečný pro společnost. Jestli se s tím něco neudělá, tak on nebude moc nikdy jít na Vysokou, kde by sdílel s někým pokoj. On nemůže mít zaměstnání, kde by měl nějaké kolegy. To by prostě nefungovalo. Neumím si představit, kdyby se měli kolegové v práci jít někam schovávat, pokaždé, když by to na něj přišlo.
    Já ten večer vydržela ve Starbucks až do zavíračky, kdy jsem se ještě jednou rozbulela, když jsem povídala holkám au-pair, které také dorazily, co se stalo. Jediným utěšením celého dne bylo asi to, že jak jsme tam byli až do takhle pozdě, tak začali zadarmo rozdávat nějaké ty Starbucksácké zákusky, páč by je stejně museli vyhodit.
    Ve čtvrtek s námi zůstal HF celé ráno, které proběhlo relativně v klidu, ale já měla pořád divný pocit být ve společnosti kluka. Hned jak děti odjely, tak jsem se rozjela k Páje a celé jí to povyprávěla. U ní jsem v podstatě zůstala až do doby, kdy měly děti zas přijíždět. Dokonce jsem u ní i na chvilku usnula, když jsme koukaly na film. Byla jsem hrozně utahaná, protože jsem toho předešlou noc moc nenaspala, jak jsem se děsila co zas bude. Odpoledne pak proběhlo relativně také v pohodě, ale maximálně jsem se obávala nacházejícího dne, kdy děti měly volno ze školy. Následovala tedy další dlouhá, probdělá a bezesná noc.
     Na pátek bylo s HF domluveno, že dorazí domů kolem půl jedné, kdy by měl přijít play date právě pro Coltona a já pak se všemi dětmi měla jít do kina. S tím, až se vrátíme, tak bude skoro čas odvést kamaráda domů a pak HF s klukem odcházeli na nějaký univerzitní basketbal. Celou dobu jsem si pro sebe říkala, ať se nějak přežije dopoledne a pak už to nějak zvládneme. Teď když kluk nesmí hrát videohry, tak relativně vydrží déle spát. Takže jsem si v duchu říkala, kéž by mi vydržel aspoň do půl deváté v posteli. Byl vzhůru něco málo po sedmé. Asi tak 10min po tom co odešli rodiče do práce. Naštěstí holky ještě spaly a když mám jen jeho, tak to také většinou jde. Bailey, která je většinou příčina největších rozbrojů se zjevila až po deváté. Neříkám, že někdy nedělá nascháli a osobně mi příjdemi, že kluka chce vytočit, ale většinou je problém z jeho strany a začne si vymýšlet kraviny, které ho na ní vadí. Př. začne mu vadit, že si Bailey čte, začne mu vadit, že si zpívá, začne mu vadit, že mi neco říká, začnemu vadit, že si s něčím hraje a takhle bych mohla pokračovat dalších 100let. Naštěstí k žádným velkým hádkám nedocházelo. Colton mi pak i na chvilku usnul, takže byl od něj klid úplně. Kolem jedenácté mě opět překvapila Jax, svou leností. Přišla mi od ní SMS, když si ležela v posteli a ještě se neuráčila slézt dolů a já byla o patro níž..."V kolik se jde jako do toho kina??". Vím, že vám se to zdá jak nic, ale mě u ní tyhle věci maximálně vytáčejí. Ona je líná jak prase. Při běžných školních dnech si naporoučí nesmysly ke snacku, kdy nad tím trávím až 20min, když pro mladší děti je vše připraveno do 5min. Pak si vleze k TV. Ví, že si má nejdřív udělat úkoly, nedělá. Ví, že nemá mít zapnutou TV dokud nemají dvojčata udělané úkoly, protože je to rozptyluje. Vyřeší to tím, že si zavře dveře. No a pak když je čas, kdy mají přijít rodiče, tak TV vypne, jde si k sobě nahoru a dělá, jak hrozně čte. Když bylo v létě ještě světlo, tak zase popadla míč a šla si ven pinkat. Takže před rodiči vypadá jak největší svatoušek. Tady nastalo to, že věděla, že se má HF každou chvíli vrátit, takže se konečně uráčila slézt dolů a ať jí přichystám nějaký oběd. Takže přesně, on přišel, kdy jakože jedla a četla zároveň.
     Zanedlouho byl přivezen nějaký ten klučina na Play date. Jeho jméno je tak krkolomné, že jsem si ho ani po 10x přeptání nezapamatovala. Kluci šli ven, HF s Jax jeli do banky a hned jak dorazila, tak se vyrazilo do kina na Jurney 2. HF mi vysloveně řekl, ať nám nabalím pití a koupím dva obrovské popcorny. Jeden pro kluky a jeden pro nás holky. Děti na mě zkoušely, že chtějí něco jako ledovou tříšť. Já tedy říkám, že ne, že to mám od HF zakázané. Co si myslíte, že udělala naše milá Jax? Řekla mi, že má své peníze a že si "tříšť" koupí sama. Takže to samozřejmě ti mladší viděli, začali vřískat a ten kluk na play date mi řekl, že má také vlastní peníze, takže si to také koupí za vlastní. To jsem mu zakázala a Jax  poděkovala, že tu děti kvůli ní skoro brečí a "nasraně" jsem odešla ke stojanu, abych popcorn polila máslem. V kině netrvalo dlouho a kluci si převrhli popcorn na zem. Já jim tedy přesypala polovinu s toho našeho a byl zase na chvíli klid. V polovině filmu si vzpomněl, ten kluk na play date, že potřebuje na záchod a ve 3/4 to byla Bailey a ta mi ještě do toho začala vyprávět, že se jí ten film nelíbí, že určitě všichni umřou a že nechce jít nazpět do sálu. Já fakt myslela, že vyskočím z kůže. Začnu tedy s tím, že je to pohádka a že všechny pohádky končí šťastně. Ona na mě s tím, že v Hamletovi také všichni umřeli (nevím, Hamleta jsem nečetla), ale každopádně když jsem jí řekla, že Hamlet není pohádka a tady to určitě šťastně skončí, tak se tedy uráčila jít nazpět do sálu. Asi 5min na to zase pro změnu Jax vysypala zbytek našeho popcornu. No chápete to někdo??? Naštěstí, ale všichni už byli přecpaný, tak nějaké hysterické výlevy nezačaly. Asi si umíte představit, jak vypadalo naše místo, když se odcházelo po asi tak jednom celém mega popcornu vysypaném na zemi. Po návratu si kluci ještě asi půl hodiny hráli venku. Musím říct, že ten kamarád bude asi také pěkný prevít. Jako né, že by byl autista, ale prostě typický hajzlík. Takže i ta půl hodinka hraní venku byla pro mě docela utrpení, páč jsem jen čekala, kdy se můj mladej neovládne a začne vyšilovat. Naštěstí se nic nestalo. HF nám pak neservíroval nějakou koupenou buchtu, sbalil kluky a jel toho druhého odvést domů. V tom nějak přišel Mr Mark, tak jsem mu řekla, že až se HF s klukem vrátí, že se chystají na basket. Chtěl na ně původně počkat, nikdo ale do 15min nepřijel a tak se sbalil a jel domů. HF dorazil chvilku na to. Já ještě připravila Party Dogs k večeři pro mladého (jsou to takové mini hot dogy), sbalila jsem Bailey, která měla nějakou pizza a movie akci od kostela a jela jsem jí tam odvést. Po návratu už mi oba chlapi vypadli a já tam měla jen Jax. Myslím si, že tentokrát nedělala ani ofrky s večeří a něco si normálně vybrala bez nějakého toho jejího oblíbeného....I dont know..I am not hungry... I dont know...poklidila jsem kuchyň, Jax si šla k TV, já k sobě do pokoje, nechala si otevřené dveře, kdyby náhodou ještě něco potřebovala a vyčkávala jsem příchodu HM, abych si konečně mohla odškrtnout hororový týden.
     Ještě tou příšernou středou jsem si vysloužila celé další nasledující pondělí off. Byl tu tzv. Presidents Day. Původně mě prý chtěli požádat o půl dne práce a půl dne volna, ale kvůli hodně náročnému týdnu si prý zasloužím celé pondělí off.

     Od té středy jsem tedy hodně zas začala přemýšlet co dál. Nechtěla jsem to teď nějakou dobu řešit a prostě se chtěla správně rozhodnout, až přijde doba se rozhodnout. Jenže tenhle incident mě hodně poznamenal a já v podstatě udělala finální rozhodnutí. Dokončím si tady svůj rok a zkusím se vrátit nazpět do Londýna, kde se mi líbí stejně víc než tady. Kdyby bývalo nebylo kluka, tak musím říct, že bych tu asi o rok prodloužila. Nebylo by to z důvodu, že mě au-pair hrozitánsky baví. To naopak, přijde mi to jako hrozná nuda. Věděla jsem do čeho jdu ještě před tím, než jsem sem přijížděla. Přece jenom už jsem si odsloužila jeden rok au-pair v UK. Furt to ale tady byla ta Amerika, kterou jsem si chtěla vždycky zažít a prostě jsem si řekla, že zatnu zuby a určitě jeden rok au-pair ještě zvladnu. Nevím, jak to teďka všechno zní. Já rozhodně nelituji, že jsem sem jela. Je to ohromná zkušenost, kterou každému jen mohu doporučit.
Hrozně hodně mně tu drží nad vodou mé zaručené volné víkendy, kdy se většinou něco děje a když se našetří nějaké ty dolárky, tak se jednou za čas vyrazí na nějaký výlet. Je právě strašně super, že si klidně mohu říct...jo tak za čtrnáct dní, jo tak za měsíc, jo tak za dva měsíce pojedu tam a tam a v podstatě to tak může být. Žádné hlídání dětí nebo babysitting mě v tom nemůže zastavit. No a to je právě ono...kdyby nebylo kluka, tak bych právě prodlužovala z důvodu, že bych toho více procestovala než tedy nakonec stihnu. I když po tom, co tady trochu cestujete, příjdete na to, že si jsou města vesměs podobná. Na každém je něco typicky amerického, co člověk nepochopí, dokud to nevidí, je tam pár menších, čí větších budov a pár historických budov ve Staro Řecko - Římském slohu - což jsou pak různá muzea, galerie a další veřejná místa. Já musím přiznat, že cestování, i když je to všude nějakým zbůsobem podobné, tak jsem si ho tu zamilovala. Prostě jsem si v tom našla něco, co mě uspokojuje. (když tedy není žádný ten chlap :D :D ). Je to vždycky takový relax, poznávat nová místa. Možná se vám může zdát, že jste tam, či tam už možná byli, ale víte, že to není možné. Jo asi jste tohle či onohle zahlédli v nějakém filmu, ale vidět to na vlastní oči je něco jiného. Spíš je vždycky překvapující, že to opravdu takhle vypadá i v tom filmu a vy tu teď jste taky. Nehledě na to, že když takhle vypadnu na celý víkend, tak si užívam toho, že mě dětský křík nevzbudí kolem osmé hodiny jak o sobotě, tak neděli a nemusím poslouchat ty nekonečné dětské hádky a bitky.
    No a to je právě ono...kdyby nebylo kluka, tak bych prodlužovala jen a jen z důvodu, že bych toho více procestovala. Na druhou stranu si říkám, kdyby se mi podařilo se vrátit do LND a našetřit zase nějaké penízky, tak se sem přece mohu vrátit a jednou procestovat to, co teď nestihnu.
    Doufám, že se mi aspoň ještě podaří dostat se na víkend do Bostonu. Chicago jsem už pomalu vzdala. Je to spíš z finančních důvodů. Musím prostě začít šetřit. Chtěla bych si zaplatit 3 týdenní cestování na Západním pobřeží, jako můj Travel Month. Uvidím, jak na tom budu finančně po Miami, které se mi už hrozně přiblížilo a vyrážím v podstatě už tuto nadcházející sobotu. Jelikož už tedy vím, že se tam příští rok určitě nepodívám, tak jsem si naplánovala 4 výlety. (Jeden den Disney, jeden den Key West, jeden den Everglades Park .. kde se jezdí na takých těch vznášedlech na vodě a měli by jste zahlédnout krokotýli a pak bych chtěla jen nějakou tour po Miami) a zbytek vesele proležím na pláži, kde to budu prokládat klížkou, koupáním a spaním. Tohle všechno mi dost vleze do penízek a podle toho, jak na tom po Miami budu, tak pak budu moci plánovat další menší, či větší cesty.
    Kdyby se náhodou našel někdo, kdy by se se mnou chtěl vydat na víkend do Bostonu. Počítala bych někdy v Květnu, tak určitě dejte vědět. Jiřka, společnice se kterou hodně cestuji si naplánovala týdení cestování, takhle po Severo-Západním pobřeží, kdy tam má i Boston,  když má její vacation week a to je v termínu, kdy já budu ostře dřít od rána do večera, kdy budou mít děti spring break, takže nám nevyšlo jet tam spolu.
    Každopádně to zakončím tím, že jsem na 99,9% rozhodnutá jet po roce domů. Vím, že můžete namítat, že mohu po roce změnit rodinku, ale já se držím helsla, které razí Janča (asi všichni víte která). "Vždycky může být hůř". Já nemít autistu, tak se tu mam jak v pohádce a právě bych přetrpěla i to, že mě au-pair dělat nebaví. Neumím si ale právě představit žít v situaci, v které jsem teď ještě další rok a půl. Je to pro mě prostě hrozný stres...je to jen čekání na to, kdy se zas něco stane a příště mi kluk ty žebra klidně zlomit může. Na druhou stranu nechci zkoušet štěstí a pak třeba dopadlout tak, že ani na žádné Západní Pobřeží nepojedu, protože by to s novou rodinou bylo peklo a já to zabalila. To by mě právě mrzelo nejvíc...nejet cestovat. 

Fotky: 

 Příníčka a čokoládová srdce pro mojí host rodinu.

 Valentýnská výzdoba v obyváku

 

Valentýnská výzdoba na našich dveřích

Mini valentývská výzdoba v mém pokoji.
Tohle bylo docela pěkné... balonky mi byly podstrčený do pokoje v době předešlého víkendu, kdy jsem jak z pátku na sobotu, tak ze soboty na neděli přespávala u Páji. Takže, když jsem se takhle v neděli večer vrátila domů, tak na mě tohle malé překvapení čekalo v pokoji :)

Takhle pro představu vypadají ty Party Dogs - jen nemají udělaná ty očka.
Jsou většinou dlohé tak 3 - 4 cm.

Mluví za vše....

....nepotřebuje další komentář

Víkend 11.2. - 12.2. - Trochu toho sněhu a Aquarium Camden - NJ

     Vím, že jsem si s příspěvkem dala trochu na čas, ale v pátek, kdy jsem si zvykla příspěveky psát měly děti volno ze školy, takže já musela být v pohotovosti celý den. No a včera v pondělí jsem měla zasloužené volno a zas někde lítala. Původně prý ani nemělo tak úplně být, ale po událostech minulého týdne mi ho rodiče dali. K tomu se ale dostanu v příštím článku. Tento bude sumarizace minulého víkendu.
     Na minulý pátek večer jsem byla s Pájou dohodnutá, že mě vyzvedne s jejími dětičkami, až pojede z kina. Měla babysitting a já, že bych jela poté k ní a kouklo by se na nějaký film. Bylo dohodnuto, že už tam zůstanu a ráno se vyráželo do aquaria  v Camden - NJ. Je to od nás asi půl hodinky...projede se Philadelphií, přejede se most a jste právě v Camden - už ale New Jersey stát.
     Jako film to u nás při výběru vyhrály Bridesmaids ... prý nejlepší americká komedie minulého roku. Neříkám, že jsem se někdy nezasmála, ale některé scény byly až ubohé. Představte si nevěstu, která si zkouší svatební šaty, najednou na ní přijde potřeba, ale jelikož je záchod plný, tak si sedne do prostřed silnice a uleví si tam???? ... takže tohle třeba považuji, už za trochu moc.
     V sobotu se mělo vyrážet brzy ráno do aquaria, jenže se probudilo a zjistilo, že nám napadl sníh. Letos potřetí. (vždy vydrží max den, dva). Pája řekla, že se jí v tomhle řídit nechce, páč nevěděla, jak to bude vypadat na cestě do Philly. Já se jí ani nedivím. Tady jak nemají normální zimu, jako je u nás, tak auta samozřejmě nejsou na sníh připravená. Takže vám prokluzují a kloužou i když tu hodně prší. Já v ČR žiji v Krkonoších, kde jsem na ježdění na sněhu zvyklá, ale tady se fakt také bojím, protože ty auta, jak nemají zimní pneumatiky, tak vám prostě nezastaví, kloužou, nerozjedete se...prostě děs. Proto pak vidíte, když přijde do takových míst jako bydlím tu v USA nějaká zimní vánice, tak tu auta bourají jedno přes druhé. Prostě oni ty auta nejsou na sníh připravená. Prý to tady chodí, když je opravdu hodně sněhu, tak tu vyhlásí zákaz vycházení a tím by se mělo zabránit i autonehodám, pač by lidé měli sedět doma na zadku a auta nechat stát před barákem. No nic, kvůli sněhu se tedy vymyslel jiný plán. Měl jet s námi původně i Mario - Libanonec. Nabídnul nám,  že prý můžeme zajet k němu, on udělá oběd a pak se můžeme na něco koukat u něj. My souhlasili a vyrazilo se. Zajelo se do Acme, něco pokoupit, aby se nepřišlo s úplně prázdnou. Musím uznat, že Mário si u mě šplhnul. Oběd byl vynikající. Snad poprvé, co tu jsem, jsem měla pořádný plátek masa. U nás v rodině se to nekupuje. Maximlaně rodiče si občas udělají nějakého steaka.  To je ale, když si vaří pro sebe večeři.  Já jelikož jím s dětmi, tak jsem živena v podstatě jen: Mac and Cheese, Chicken and French Fries. Pasta with pesto/tomatoe sauce nebo Torteliny, takže si umíte představit, jak jsem si na masíčku pochutnala.
     Po obědě se asi hodinu vybíral film a nakonec se skončilo u Drive. Už minule, když jsme s Pájou byli u Maria, tak si obě všimli, že má nějaký divný obraz na TV. Přitom má novou, obrovskou telku. Minule se ale vybral starý film, tak jsme to připisovali tomu. Jenže ono to dělalo i u tohohle ... nového filmu. Abych to přiblížila...obraz televize vypadá, jako by to byl nějak "béčkový" film. Opravdu...jako kdyby se použila domácí kamera a šel se točit filmu. Takže tahle skutečnost filmu hodně ubírá. Nevím, jaký by byl film na normální TV, ale já při sledování dost trpěla.
   Pája pak prohodila pár SMS s Martinem - Slovákem, kterého jsem naposledy viděla při oslavě Nového roku. Už jsme se dlouho neviděli, tak že si zajdeme na drink. Rozloučili jsme se s Máriem, že pokud přestane sněžit, tak další den prubneme konečně to aquarium.
    Dojelo se, kde se mělo setkat, ale jelikož byl víkend před Valentýnem, tak místo, kam se mělo jít mělo hodinu a půl čekačku na stůl. Takže to se vzdalo a jelo do nějaké další hospůdky, která byla v okolí. Musím říct, že to bylo místo, kde se mi konečně po čase zas líbilo. Já prostě od doby, co mě tu skoro každý club zklamal, tak moc těmhle americkým clubum/barum nevěřím. Tohle nebyl klub, spíš bar, kde se servírovalo i jídlo, ale nechodí to tam jak v restauraci, že by vás ke stolu usadili. S Pájou jsme si vybrali nějaký crazy růžový, valentýnský drink a ještě si dali pečený cookie se zmrzlinou na shareování. Martin mezitím dorazil a prostě se příjemně pokecalo a vydrželo se tam asi dvě hodinky. Ze soboty na neděli jsem zase zůstala u Páji, protože to bylo lehčí s vyzvedáváním. Tedy nemusela mě vyzvedávat další den ráno.
    Na neděli se sníh naštěstí umoudřil a mohlo se vyrážet. Vyzvedla se Gabča - SVK, která s rodinou od toho incidentu z minulého týdně naštěstí vychází v dobrém a nic dalšího se tam nepřihodilo. Zajelo se pro Maria a vyrazilo. Cesta opravdu byla jen ta půl hodinka. Venku vypadalo, že je krásně, tak aby se nemusely tahat bundy v rukách, tak se rozhodlo, že se nechají v autě. To byla docela chyba...od parkoviště se mohlo docházet takových 300m a nějak se dost studeně rozfičelo a mi fakt sprintovali dovnitř, do tepla.
    Camdenské aquarium má 4 části, ale bohužel jedna se předělává a je celá uzavřená pro veřejnost, takže jsme si museli vystačit jen se třemi. Jak bych to popsala...aquarium je pěkné. Určitě jsem ráda, že jsem tam zavítala, jen mě překvapilo, že za 28dol bylo docela malé. Člověk to měl projité asi za dvě hodiny a to jsme zrovna ještě dorazili na čas, kdy nám bylo v takovém koloseu s výhledem na žraloky a další ryby vyprávěno právě o aqauariu a ještě jsme přišli včas na krmení tučňáků. Nebýt toho, tak to máte za hoďku a tři čtvrtě prošlé. Pamatuji si, když jsem byla kdysi dávno v podobném aquariu ve Vencouveru, tak to bylo obrovské. Tam to mohlo trvat dobré čtyři hodiny všechno projít a byly tam i vystoupení s delfíny a kosatkou. Ale krom toho, že to bylo menší než jsem si myslela, tak to bylo opravdu pěkné.. Nelituji, že jsem tam šla, to vůbec. Hlavně poprvé v životě jsem viděla žraloky na vlastní oči a člověk si i na tokové malé mohl šáhnout. To jsme bohužel nestihli. My přišli na čas, kdy jsme si mohli ošahat myslím, že to byli rejnoci. Takové ty ryby, co vypadají, že létají, když plavou.
   Původně bylo naplánováno, že se projede polovina aquaria, zajde se tam na jídlo a prošla by se druhá polovina, ale jelikož to tedy bylo tak malé, že se to stihlo projít na jeden zátah, bez toho, aby se dostal hlad nebo se cítila uchozenost, tak se rozhodlo zajet na normální jídlo nějak do restaurace. Mezi tím se ještě musela udělat malá vsuvka u nás doma. Bailey má projekt do školy, kdy vyrábí různě barevné palačinky a každý má říct, která mu nejvíc chutná a pak se to zkouší ještě jednou se zavázanýma očima. HM mě požádala, abych dopravila nějaké kamarády, takže než se zašlo na oběd, tak se právě stoplo na palačinky u nás a každý jsme byl tak trochu testován testován. No stejně ale to všechno s námi dělala HM a Bailey si tak nějak běhala okolo a hrála. Takže to byl spíš projekt, který dělala má HM.
      Na oběd se zašlo snad už klasicky do TGI Fridays. Ještě se zavolalo Georginovi - také Libanonec a pořádně se nadláblo. Pája se pak od nás odpojila, protože měla ještě dopisovat nějakou seminárku do školy a mi se rozhodli proložit nedělní odpoledne kinem. Vybral se film The Woman in Black. Jako docela dobrý horůrek, kdo má rád duchařské příběhy. Jen mi tam trochu neseděla jedna věc. Hlavní postavou byl hlavní herec z Harryho Pottera.. samozřejmě, už je větší a je z něho chlap, ale tady hrál, už i otce a měl dítě a to k němu prostě nějak nešlo. Georgina pak dělal taxikáře a rozvážel nás domů, kde jsem dorazila něco před osmou. Ready .. neready na další pracovní týden.

Zase nějaké ty fotečky:
Aquarium:

 Taková nějaká vodní potvůrka :)

 Krokotýl ... a pěkně velký

 Také zajímavá rybka :)

 Dekorace

 Baf...kdo je tam?? žralooook

 Mořští koníci

 Pán langusta, nebo co to je :)

 Tady jsou ty potvůrky, co jsem si mohla touchnout

 krmení tučňáků

 Naše čtyřka .. Gabča - Pája - Mario - Já

 Tohle mi příjde dost vtipné :D

 a tihle dřímající hrošíci zas roztomilí

 medůzky, kdo si sáhne??

 huáááá..pomooc,,,žraloook

 Tohle bylo super, byli jste jakože v tunelu,  kolem kterého je všude voda a vy vidíte všechny ty potvůrky kolem.

Gift Store --  člověk by si vybral. Já nakonec odešla s rámečkem na fotky a pohledy :)
Další fotečky

 dobrota od Mária

 trochu zabijácký drink, ale chutnal

 Pečený cookie se zmrzkou :)

Baileyn projekt do školy ...tak co, která by vám chtnala nejcíc? :)

Pracovní týden 6.2. - 10.2.

     Přemýšlím, co se tak minulý týden událo, abych přišla s něčím zajímavým. Omlouvám se, ale asi se toho moc světoborného nedozvíte.
      Od nějakého úterý byl podle psychologů u nás zaveden nový systém ohodnocování dětí (těch mladších). Každý má bodování odlišné. Bailey má v podstatě danou škálu od 1 (nejmíň) - 10 (nejvíc) b. Je na mně, jak jí dohodnotím. Podle chování ji mohu strhávat body. Když denně získá aspoň 8b, tak může hrát 20min na počítači, až se rodiče vrátí z práce. Pak podle toho, kolik získá bodů od pondělí do pátku, tak ještě získává minuty/hodiny hraní na počítači o víkendu. U ní musím říct, že to zatím dost funguje. Jde vidět, že se musí hodně ovládat, ale většinou to dá a v podstatě jsem jí zatím nemusela dát méně než 8b.
    U kluka máme systém, kde má tabulku, která říká, jak může získávat a jak může ztrácet body. V podstatě ztrátu bodů má za to, když někoho praští, kopne, plivne a nebo řekne I will kill you. No u něj to fungovalo zhruba tak den. Celkově minulý týden mohu považovat za ten horší, co se jeho chování týče. Naštěstí pro mě, všechno odnášel Mr. Mark, protože on byl ten, kdo po něm chtěl něco dělat. Jednou to dopadlo i tak, že jsme se všichni museli schovat. Nejhorší byl asi pátek, kdy měl kluk s HF deal.  Pokud by měl dobrý den ve škole, tak pak půjdou společně se skauty, kam Colton chodí, přespávat do nějakého muzea. Jelikož ale neměl dobrý den ve škole, tak byl na nás celý odpoledne hnusný. 2x volal HF, že ve škole nic neuděl, a že to je lež a nesmysly. Když mu HF řekl, že se prostě nikam nejde, tak vždycky hodil telefonem a začal utočit na prvního koho viděl. Mr Mark to s nim vždycky zkoušel řašit a uklidnit ho, ale právě proto to pak nejvíc schytával.
     Takže asi tak...bodový systém byl možná dobrý nápad, ale bohužel u toho mého kluka se neujal. Myslelo se, že když uvidí, že se mu opravdu  něco nepovolí, tak to zabere, ale nezabralo.(Teď myslým to, že se opravdu nešlo na to přespání v muzeu.) Včera měl zase záznam ze školy, kde tam někomu nadával "Shut Up.. I hate you" a i někoho praštil a kopnul. Nehledě na to, že si vůbec nechtěl dělat úkoly, za co by měl plusové body. Večer jsme i nějakého toho boxa schytaly já a Jax. Už ani nevím, kvůli čemu to bylo. Asi ho rozzuřilo, že Jax mi něco říkala a já mu nevěnovala úplně tak pozornost.
      Jak jsme se tak trochu bavili s Mr Markem, když jsme čekali u mě v pokoji než se kluk uklidní, tak mi říkal, že se dost bojí o jeho budoucnost. Pracuje s ním prý rok a půl a v podstatě nevidí žádnou změnu k lepšímu. Je to s ním prý jak na houpačce, má vždycky období, kdy to s ním relativně jde a pak má období, kdy je to hrozné a každý den má něco. V tom se btw nacházíme teď. Říkal, že je to prostě psychopat a že pokud se něco v jeho chování radikálně nezmění, tak si myslí, že někomu jednou může i hodně ublížit. A pokud bude po HF, tak to bude chlap jak hora. Ještě se mi Mark svěřil, že doufá, že se mu co nejdříve podaří dodělat škola, a že by snad mohl od září začít učit. To by znamenalo, že by přestal docházet k nám. To mě příjde v této situaci nemožné a u mě by to rozhodně přispělo k rozhodnutí tu nezůstat déle než ten rok.  Vím, že sem asi pravdě podobně pošlou někoho jiného, ale nevím, co to bude zač a jestli by to bylo něco, jak kdysi k nám chodila Seabra, tak by to bylo stejně houby platné, protože ta mi s ním stejně vůbec nepomáhala a já bych byla ta, co by všechno schytávala a na to prostě nemám.
    Ještě tedy přidám trochu do mlýna a zůstanu u drbání kluka. Ony ty děti jsou tu fakt snad natroublý. Každou středu je vyzvedávám autem a Bailey se musí odvážet na sbor do kostele. každou středu jim to tedy připomínám. Minule ze mě dokonce už dělaly blbečka, že jim to nemusím říkat, že ví. No a co ten můj neudělal. Samozřejmě, na něj čekám v autě, už jak trubka jedu po třetí, takové kolečko, kde se děti nabírají. ( Tady děti stojí něco jako na zastávce a auto k ní přijede a děti nasednou do auta a když tam dítě ještě není, tak se musí jet znovu, aby se nezaclánělo autu za vámi.)  Takže už to jedu asi po třetí, žádné děti už viditelně ze školy nechodí, tak já tedy, že se půjdu podívat do autobusu. Jenže než jsem zaparkovala, tak autobusy se rozjely a byly fuč. Tak se ptám té lady, co vždycky je u nasedání děcek do aut, co mám dělat. Tak mě doporučila se jít zeptat do office, jestli není někdo ve škole, nebo že asi pravdě podobně odjel autobusem. Takže zaparkuji a ona za mnou doběhne, že nějaký kluk ho viděl nastupovat do autobusu. Takže jsem doufala, že tam je. Rychle jsem Bailay vyložila v kostele a valila dom. Autobus dojel asi 30sec. přede mnou a Colton naštěstí vystupoval. Jako ani si neumíte představit, jak se mi ulevilo, že tam byl, páč při představě, že by byl někde ve škole se mi dělalo mdlo. Ty děti si to neuvědomí,  ale jejich debilitou jsem fakt měla strach.
    Pak tedy ve čtverek mi trochu zaperlila Jax. Přijde za mnou 5min před tím, než mám vyzvedávat děti ze zastávky, že potřebuje zavést do knihovny, protože knihovna dostala knihu, kterou už měla asi 14dní zamluvenou. Tak jsem jí řekla, že ať s tím rozhodně teď nepočítá, protože by se nestihlo být nazpět včas.. Tak prý jestli pro knihu nedojedeme, až přijedou. Já jí řekla, že to klidně, ale ať si to domluví s Coltonem nebo ať řekne Mr Markovi, ať to s ním zkusí domluvit. Tohle je prostě další s Coltonových nedostatků, kdy se většinou dost rozčílí. To když se musí někam jet. Počítala jsem, že to nebude jednoduché ho dostat do knihovny a taky že ne.  Něž jsem se stačila rozkoukat, tak Jax s Coltonem byli v sobě a rvali se. Tohle následovalo ještě jednou, asi o hodinu později, když to na něj Jax zkoušela znovu. Dopadlo to tak, že pro větší klid se nikam nejelo.
     Tahle, né moc zajímavá story měla pro mě dvě strany mince. První byla ta, že jsem si v tu dobu fakt přála mít normální děti, které by nedělaly problémy.  Prostě by se nasedlo do auta a někam s nima zajelo. Kdyby byly normální, tak jsme mohli třeba strávit půl až 3/4 hoďku v knihovně. Děti by nebyly furt doma a něco také dělaly, ale tady to prostě tak nejde. Člověk by nevěřil, jaký mám problému dostat kluka do kina. Což počítám tak 99% dětí  chodí s radostí.
    Na druhou stranu jsem byla trochu ráda, že si Jax konečně nevymohla svoje. Ona si  vždycky nějakým způsobem prosadí to své a to mě někdy hrozně štve, jak tím pak komplikuje situaci. Právě příklad s kinem: Kluk nechtěl jít do kina. Po větší bitce a nekonečných hádkách je smířený, že se jde a v tom nejdou Jax zavelí, že s námi nepůjde a že si vybrala jiný film a že si pak půjde s kamarádkou sama později. Takže když kluk vidí, že nemusí jít Jax, tak je samozřejmě zase ohnň na sttřeše a následují další hádky a kopance. Ona si pak zavolá HM, poví jí, jaká je chudinka, že by musela jít na dětský film s dětmi. Takže já pak jen dostanu SMS od HM, ať si Jax dělá co chce. Jenže ona už nevidí, jaké to způsobí problémy. Já jsem ta, co pak zase dealuje s klukem. Prostě fakt na zabití.
   Koukám, že příspěvek je takový celý dost pesimistický. Týden to byl fakt docela náročný, ale zase mi strašně rychle utekl, což jsem byla hrozně ráda. Ve čtvrtek přes dopolko se  vyrazilo s Pájou už do našeho obvyklého Barnes and Noble. Začala jsem číst knížku The Hunger Games a musím všem doporučit. Není to něco extra, že by jste po přečtení vymysleli druhou teorii relativity, ale je to fakt strašně čtivé a pro ty co jsou v USA, tak v pohodě angličtina. Samozřejmě nerozumíte každému slovíčku, ale v pohodě si dáte příběh dohromady. I slzička mi při čtení ukápla.
   To bylo jen takové malé doporučení na závěr. Mějte se všichni krásně a snad zase brzy "načtenou".

 Nějaké ty fotečky:
Máme zase ostříhanou Lily. (bafana). Když je takhle krátkosrstá, tak je fakt nádherná. 

Teď jsem si uvědomila, že nemám skoro žádnou fotku Lily, jak je chlupatá Jen jednu, ale to je jen hlava.

--------------

Pak ještě pár fotek z obchodu, když jsem byla v týdnu Páje pomoc s nákupem.

Heslo Valentýn:

Tohle bych si fakt dala.. :)

Výzdoba u kasy :)

--------------------

Tohle mě trochu pobavilo. Tady prodávají i bílky zvlášť.