úterý 31. ledna 2012

Další pracovní týden 23.1. - 27.1.

      Už si mohu odškrtnout další pracovní týden. Mohu říct, že se to pomalu začíná lepšit a začínám se dostávat do formy, jakou jsem měla před Vánoci. Tím pádem mi práce až zas tolik nevadí. Hodně tomu napomohlo pondělí, kdy jsem nebyla ušetřena jednoho boxa do ramene od kluka. A proč zrovna to, že jsem to schytala, pomohlo k tomu, že se cítím o něco lépe..... No bylo to tak, že kluk přišel v pondělí domů a po tom co sní snack, by si měl udělat úkoly. Pondělí je den, kdy nechodí Mr Mark, protože má školu, takže musím s klukem "dealovat " sama. Po tom co se najedl, jsem mu navrhla, že si půjdeme udělat úkol. Na to mi odpověděl, že ještě nepoužil ten svůj Pass. To jsem s ním musela nesouhlasit, protože se s ním domluvilo, že ho použil minulý čtverek. Na to mi řekl, že sice úkol nedělal, ale že ten papír (jako ten pass) nedal učiteli, takže je furt platný...to jsem mu jen řekla, že to takto nefunguje a jelikož jsme stáli asi metr od sebe, tak na mě začal řvát, Shut Up a právě mi dal boxa. V tom mi nějak došlo, že mi fakt nestojí se s dětmi nadále hádat. Od té doby jsem si řekla, že tedy konec. Rodičům jsem napsala SMS, že mě kluk praštil, protože nechce dělat úkoly a že se furt vymlouvá na Pass a že já s ním tedy ten úkol dělat nebudu. Na to mi přišla odpověď, že je to v pořádku, že to s ním vyřeší až přijdou a že se omlouvají, že mě praštil. Prostě od toho dne mi je skoro jedno, co děti dělají, jestli sní nebo nesní snídani.. rodiče na to nepřijdou, pokud se pořádně nenají a mě to za hádky a 1000x připomínání, nestojí. Já nebudu ta, co bude hladová. Prostě jsem nad nimi rezignovala i v tomhle. To, abych si s nimi hrála nějaké hry jsem už rezignovala asi před dvěma měsíci. Sice teď, už máme měsíc režim, že děti nesmí hrát žádně elektronické hry, do doby než jsou rodiče doma a sami jim to nedovolí.Takže člověk by řekl, že by si začaly i normálně hrát, ale stejně je moc k žádným hrám nebo nějakému vyrábění nedonutíte. Hodně to pomohlo v tom, že Colton začal chodit víc ven..většinou chce jen s MR Markem, když tu je a když není, tak si tedy vystačí se mnou. Víc si čte... a celkově mohu říct, že to rozhodně přineslo hodně pozitiv. Opravdu není tolik hádek a bitek, jako bylo před tímto pravidlem. Samozřejmě, že oni si dokáží najít někdy úplně stupidní důvod k hádce..třeba naposledy to bylo to, že Bailey nechtěla dovolit Coltonovi, ať se dívá do knížky, kterou čte. Takže to byl spouštěč hádky, ale určitě bych procentuálně řekla, že tu mohu mít tak o 60% méně konfliktů jak předtím.
     Jak to tedy nakonec dopadlo s tím Passem na úkol.... HM napsala učiteli email a vysvětlila mu, jaká je situaci a že kluk nechce dělat úkoly. Takže se dohodlo, že v úterý učitel vysvětlil Coltonovi, že to bude poslední den, kdy žádný úkol dělat nebude a pak už žádný pass prostě není. Od středy byl tedy relativně pokoj a kluk si úkoly vždycky udělal. Neříkám, že to vždycky šlo jak po másle, ale byly hotové než přišli rodiče z práce a to je hlavní. Hlavně právě od úterý je tu vždycky MR Mark a je to jeho úkol s klukem řešit, ať si udělá co má.

    Teď tu tak trochu rozeberu dny v týdnu, jaký mám u nich pocity a ještě trochu přihodím, co se minulý týden přihodilo.
   Abych se přiznala, tak pondělí není zrovna můj oblíbený den, páč je to začátek týdne, furt strašně moc pracovních dnů přede mnou. Nemám tu pomoc, kdo by se hádal s klukem, ale zas je to den, kdy nejsou žádné koníčky, takže se nikde nemusí lítat s dětmi.
    Úterý zrovna také nepatří k mým oblíbencům a to z důvodu, že se jedná o washing day. Děti za víkend nadělají takového prádla, že mi to dá na 3, někdy i na 4ři pračky a ten den je celkově zabitý. Prostě se nedá pořádně nikam jít, jen třeba si dovést take away kafe. Praní mi fakt zabere skoro celý den a přijde mi to jak promarněnost největší. Jsem jen na počítači a čekám, až se mi vypere pračka nebo dosuší sušička. Zase ale vím, že už tu budu mít Marka a tak s klukem nebudu muset až zas tolik toho řešit.
    Středa už je lepší... jsem v polovině pracovního týdne. Bude tu Mark.. Ten den musím děti vyzvedávat ve škole a rozvážet po kroužcích, ale už se přece jenom pracuje příjemněji. Minulou středu mě zase trochu dostala Jax. Při odchodu  HM do práce s  Jax něco řešila a jediné co jsem zaslechla bylo, "hlavně, ať mi dá vědět". Ale Jax pak když přišla ze školy, tak nic neříkala, takže já jela vyzvednou mladou ze sboru a pak když jsem přijela, tak bylo čtvrt hodiny času do doby, kdy  se měla Jax odvážet na volejbal. Tak jí tedy připomínám, ať se jde připravit, páč jak ona furt jen čumí na Tv tak nevnímá čas a ona že ještě jde zavolat, té holce jak jsme jí minule vyzvedávali. Po 10ti minutách přijde s tím, že jí dnes vyzvednou rodiče té holky a já tedy nikam nemusím. Takže jsem se mohla vrhnout na večeři pro dětka.  Ve středu, kvůli koníčkům jíme většinou o hodinu později než ostatní dny. Pak přichází HM domů a tak jí říkám, že Jax byla vyzvednuta. O ona na to, že to ví, že to tak bylo už od minulého týdne dohodnuto. Tvl.. takže Jax zas přes tu svojí stupidní TV mi úplně zapomněla říct docela podstatnou věc a já tím pádem mohla posunout vaření večeře asi o půl hodiny dřív. Děti si  tedy naobjednaly co chtěly a já se dala do připravováni. Bylo hotovo a Colton se mě ptá, co má k jídlu. Tak já na něj "Mac and Cheese, to co jsi chtěl" a on se na mě rozeřval, že to vůbec nechtěl a že to jíst nebude. No nic, já to tak nějak ignorovala a  pak mi řekl, že chce chicken and French Fries. S předehřátí trouby zabere vaření půl hodiny a mě bylo jasné, že bude za chvíli vřískat, že má hlad, takže jsem ho upozornila, že si bude muset nějakou dobu počkat. Mr Mark si ho vzal k sobě a že tedy budou spolu číst, páč to dnes ještě nezvládl. To kluka rozzuřilo ještě víc a také nějakou tu ránu Markovi uštědřil. No nic, asi za 10min ho to přešlo s tím, že má hlad a že si tedy dá ty Mac and Cheese.. já si je tedy připlavila pro sebe,když je nechtěl on, takže jsem mu dala můj talíř,  ze kterého jsem si až asi dala dvě lžíce. Ale co, hlavně, že byl klid.
   Čtvrtek patří k mým oblíbeným dnům, už je to kousek od víkendu, nemusím prát, s Pájou většinou vyrážíme přes dopoledne do Barnes and Nobeles si číst. Fakt mě to hodně odreagovává. Děti nemají na programu žádné koníčky, takže jde o pohodový den.
    Pátek, ten asi nemusím ani popisovat..sice se jedná o můj další washing day, ale děti většinou nenadělají tolik prádla, takže mám jen dvě pračky. Vždycky čekám, až se ty dvě doperou...a ta druhá je v sušičce a někam si vyrazím. Třeba do TJ Maxx.. nebo Kmart.. teď v pátek jsem si třeba zvolila Bed Bath Beyond - mají tam od vybavení pro domácnost až po kosmetiku, která mi tam přijde nejlevnější ze všech možných dalších obchodů. Já se chystala na víkend do Washingtonu DC a chtěla si pořídit takové ty malé cestovní balení šamponu, kondicionéru, ústní vody atd. Počítala jsem s tím, že to v hostelu nebudou mít, jako výbavu a tahat ty velké láhve by mi zabralo půlku batohu. Pátek si tedy vždycky tahle zpříjemním nějakou tou vsuvkou, přijdu domu, dodělám prádlo a ještě mám většinou třeba hodinku a půl času než přijdou děti. Občas si i schrupnu a prostě už jsem myšlenkami stejně o den napřed a myslím jen na nacházející víkend.
   No nic, něco se mi povedlo sesmolit, doufám, že vás to neunudí k smrti a zas snad někdy brzy něco sepísnu :)

Fotky:
Tady jen tak pro představu co si má Jax jeden den naobjednala ke snacku .. tak nějak chtěla od každého snacku trochu..takže oproti asi 5min, co mi snack zabere většinou jsem nad tímto strávila asi 20min. Páč některé věci jsou zmražené a muselo se čekat, až se udělají.
Malá cestovní balení kosmetiky pro DC

pátek 27. ledna 2012

Víkend 21.1. - 22.1.

      Mohu vám říct, že jsem měla po 5ti měsících víkend na který nebylo vůbec nic naplánováno. Nějak jsme se s Pájou domlouvaly, že by se zašlo do Aquaria, ale už v průběhu týdne mi tak trochu bylo jasné, že trochu couvá a že to nakonec nedopadne. Aquarium je vlastně už v NJ.. ve městě Camden, hned vedle Philly. Jelikož, já auto mohu používat jen v mém okolí a další možná trasa jak se tam dostat bylo dojet do Philly a pak na lodi, která ale přes zimu nejezdí, tak bylo pro mě nemožné tam vyrazit. Nevadí...počkám si na sezonu a určitě se tam podívám i klidně sama.
   Každopádně na pátek byla naplánována mini party u Maria doma. Mario, už mohu napsat i můj libanonský kámoš, který se teď přestěhoval a tak dělal takovou tu kolaudační párty. Nebylo to nic ohromného. Pivka, vínko, pak se objednala pizza, hrála muzika, povídalo se a tak se v pohodě strávil páteční večer. Nakonec tedy vyplynul i tak trochu program na neděli, protože se dohodlo, že ještě na oslavu mých uplynulých narozenin si zajdeme na oběd a cake do T.G.I. Fridays.
    Z pátka na sobotu jsem přespávala u Páji a když jsem ráno přešla domů, tak mi rodinka říkala, že už byli s dětmi sáňkovat a vychutnávat zimních radovánek. Ráno nastalo trochu zpestření a konečně nám začalo chumelit a po dlouhých měsících bez sněhu to tu začalo vypadat jak v zimě. Nastal tedy den, kdy jsem nevěděla do čeho píchnout.  No nic, já přece nebudu sedět doma jak pecka a  převléklo se a jen tak vyrazilo do Philly. Tedy né úplně bez cílně, protože jsem si potřebovala pořídit mapu DC kam se chystám tento víkend. Už jsem to tu i možná několikrát zmiňovala, ale já tyhle obrovská americká knihkupectví zbožňuji. Nejen proto, že u toho máte kaféčko a můžete si nějaký ten drink objednat, ale nejvíce proto, že si tam vezmete nějakou knihu najdete židli nebo si prostě sednete mezi regály na zem s čtete si. Mohla jsem tam vydržet dobré dvě hodinky. Ještě tedy jeden obchod před knihkupectvím, je ZARA, kde mě upoutaly reklamy .. FINAL SALE ..takže se tam vlezlo a pořídily se růžové jeansy (možná to zní hrozně, ale oni fakt na sobě vypadají v pohodě) ..pc. 50dol ..teď 19.90, pak ještě mě upoutaly jedny botky.. final price . 9.90..tak ty se prostě musely vzít :). No a pak se šel ještě v rychlosti okouknout Ross, ale tam jsem si dala limit max. 20dol a dokonce jsem ho ani nedosáhla a utratila o něco méně. Pak už se vydalo na vlak, v rychlosti koupila pizza a valilo se dom.
    Neděle byla ve znamení aspoň malinkého přispání. Konečně jsem se po dlouhé době neprobudila v 6 něco nebo 7 něco a natáhla to až na nějakou devátou hodinu. Udělala jsem si pohodovou snídani...míchaná vejce s toastem a nějak se proštrachala k půl dvanácté, kdy mě vyzvedla Pája. Zajelo se do Wawa na horkou čokoládu a pokračovalo do King Of Prussia Mall, kde je právě T.G.I. Fridays. Bylo ještě docela brzy, tak se šlo podívat po krámech, kde se opět narazilo na nějaké ty slevy a já si pořídila dvě podprdy a dvoje Paul Frank kalhotky...ty jedny stály 2dol..takže také hřích je tam nechat :). Pak se konečně dostalo na plánovaný oběd, kluci číšníkům nahlásily, že mám narozeniny a ty přišly a zarapovali mně Happy B-day. Tedy nebyla to ta úplně typická happy b-day píseň, což bylo hezké, ale Pája, která to měla za úkol natáčet, tak místo natáčení foťák vypnula, takže videjko bohužel nejní :(. Od T.G.I. Fridays jsem dostala zadarmo kopeček zmrzky. Nakonec se to ještě vymyslelo tak, že se zaplatilo, jel se koupit cake který se krájel u Maria na baráku a zase se to zapíjelo vínkem a koukalo na film a poslouchala muzika, takže nakonec z nic na plánového víkendu se vyklubal relativně zábavný víkend.

Foto:
Konečně se ozvala paní zima.
"Čtenářský klub" v Barnes And Nobles knihkupectví.
Dárek od T.G.I. Fridays
Krájení dortu
Tady tedy zase trochu toho nákupu :D. Koukám, že jsem zapomněla na ty nové botky, ale tak třeba je sem hodím někdy příště.

středa 25. ledna 2012

Pracovní týden 16.1 .- 20.1.

     Je hrozné, jak ten čas tady utíká.. v sobotu jsem si tu odškrtla pět měsíců pobytu. Úplně si říkám, že ještě jeden měsíc, který uteče jak voda a když nebudu prodlužovat, tak jsem v podstatě v polovině, když nezapočtu cestování, ale bůh ví, jak to s tím bude, jestli nezačnu radikálněji šetřit :). Ještě si  pak říkám, že přesně uplyne ta doba, kdyby se cokoli stalo a já musela domů, tak nebudu muset doplácet české pojišťovně za zdravotní pojištění :D. Na jednu stranu si říkám, že to fakt uteklo strašně, strašně rychle a ta druhá polovina uteče určitě ještě rychleji, páč mě čekají tři týdny dovolené, kdy má rodinka bude pryč z baráku. První týden je už to v předešlých příspěvcích zmiňované Miami. Ježíš, už jen měsíc a týden a budu vyspávat na pláži za zvuků mořských vln. Pak mi rodinka řekla, že budou pryč jeden týden na začátku července a pak ještě jeden týden v srpnu. Takže budu mít v podstatě o jeden týden navíc placeného týdne než mají au-pair nárok. Jochůůů. Každopádně to ještě vypadá, že ten první týden v červenci by za mnou dorazila moje česká rodinka. Ještě to není 100% vše záleží na ceně letenek, ale má host rodinka mi řekla, že jim vůbec nevadí, když budou tady u nás v baráku. Takže by se ušetřilo aspoň za nějaké dny za ubytování. Když to dopadne, tak bych to měla nějak tak vymyšlené - 2dny NYC, 3dny tady u mě tj. 2dny Philly + 1den Atlantic City a 2 dny DC. Ale uvidíme, uvidíme.
     No nic, abych se vrátila k mé původní myšlence. Opravdu vůbec nevím, jak budu reagovat, až se bude jednat o otázce mého prodloužení. Jak říkám na jednu stranu to strašně letí a přijde mi, že i ty dva roky by tu utekly ani se nenaději a hlavně bych si za ty dva roky v pohodě našetřila na to konečné cestování, abych se pak nemusela vůbec starat o finanční stránku a prostě si to užívat se vším všudy. Na druhou stranu vám vůbec nevím, jestli mám na to tady vydržet s těmi dětmi. Kluk se fakt nezlepší a bude popřát stejný, takže to znamená občasné zmlácení. Druhé dítě je náladové, jak nikdo. Jeden den je úplně bez problému a udělá vše, co je potřeba a pak jsou dva dny, že by jste jí ukousli hlavu. Když po ní něco chcete...př, aby snědla snídani, šla si vyčistit zuby, udělat si úkoly, tak na vás začne řvát, že jí její život děláte zbytečně "stressfull" a takové věty podobného rázu. Třetí má začínající pubertu .. brzy jí bude 13..takže některé dny v pohodě, některé se s vámi moc nebaví a někdy si navymýšlí takové bejkárny, že by se mi z toho chtělo až plakat. Jsem tak nějak ráda, že se otázkou proložení nějaký měsíc, měsíc a půl ještě z pohledu agentury nemusím vůbec zabývat, ale už teď mě dennodenně šrotuje v hlavě, jak odpovím, až to přijde.
   Abych se dostala k uplynulému pracovnímu týdnu. Co tak přemýšlím, tak z mé stránky se to začíná lepšit a už to není tak, že bych každé ráno vstávala s nechutí do dalšího dne. Už to zas relativně beru, jako rutinu, ale furt mi přijde, že před Vánoci se mi pracovalo lépe. Minulý týden, tedy ono už je to v podstatě od doby co děti nastoupily znovu do školy,  jsme s MR Markem měli problém s  Cotnem a děláním úkolů. Jako vánoční dárek od učitele dostal jakýsi pass, který znamená, že nemusí jeden den dělat žádné úkoly. Takže se s ním jakože jeden den nic nedělalo, ale rodiče chtěli, aby aspoň věděl, co bylo v úkolu, takže otec, který má jediný nad klukem autoritu, i když kluk hysterči, tak pod jeho vedením ten úkol vždycky prolétli. Takže to bylo takové nekonečné kolečko... s námi kluk úkoly dělat odpoledne nechtěl, protože ještě pořát nevyužila ten svůj pass, když nad tím třeba jen 5min večer musel sedět pod vedením HF. Další den opět následovala stejná výmluva, že má pass a s námi úkol dělat nebude. No nic, ve čtvrtek se dohodlo, že ho tedy využije a úkol nedělal vůbec, ani posléze večer s rodiči. Tím pádem by měl být pass požitý a už by se na něj neměl vymlouvat. Úkoly tedy byl první oříšek minulého týdne.
     Co se týče další věci, tak je má středa relativně hektický den. Sice to vždycky zhodnotím, že se něco děje, tak to utíká, ale vždycky už ji chci mít za s sebou. Vypadá asi následovně...děti nepřijíždí autobusem, jako většinu dnů, ale vyzvedávám je a Bailey převážím do kostela na 4pm na sbor. V 5pm se musí vyzvednout. V 5:35pm se odváží na volejbal Jax. Vůbec asi nemusím připomínat, že skoro pokaždé kluk dělá strašné scény, že nikam nejede. Takže všechny odchody jsou ve stresu neméně to, že pak ještě 5min někoho v autě mlátí nebo kope do sedačky. No nic...minulou středu jsem se s Bailey dostala z kostela domů asi v 5:15 a Jax mně oznámila, že dnes budeme vyzvedávat ještě její kamarádku, takže za 10min musíme jet. Takže prostě kluk zase vřískal, že se mu to posunulo..ale nakonec jsme ho do auta dostali. Jax pak navigovala cestu a prostě vybrala takovou, kde jsem musela jakože ze stopky vyjíždět na hlavní 4proudovou silnici a asi za 30m zase odbočit z té 4proudovy do ulice vedle. Takže takové trochu písmeno U mezi 4proudovkou. Já nevím, hodně holek si tu řízení chválí, ale já tu zatím moc ráda neřídím, páč jsou řidiči paka. Tady se mi stalo, že samozřejmě se jelo v "rush hour" a bylo skoro nemožné vyjet z té vedlejší ulice na tu velkou. Pak vidím, že auto, které jede bliká, že bude odbočovat jakože ke mně, takže vidím, že to je asi tak jediná příležitost jet, pokud tam nechci zůstat stát dalších 10min. Jenže ten debil si to odbočování rozmyslel nebo nevím co dělal, ale prostě nezatáčel a řekla bych, že moc nechybělo a byli jsem v sobě. Takže jako to ve mě i trochu hrklo. Pak tedy když jsme vyzvedli kamarádku, tak jsem si uvědomila, že se mohlo jet úplně jinak a vůbec by se nemusela křížit tak debilně ta 4proudovka. Na to mi jen Jax řekla, že mi  zapomněla říct, ať všas odbočím. Takže asi tak...aby jste si představili, jak se s ní spolupracuje. No nic,...nic se nestalo, takže aspoň tak.
    A teď k tomu nejpříjemnějšímu. Ve čtvrtek jsem slavila mé 27-mé narozeniny. Už týden dopředu mi host rodiče říkali, že vyrazíme na večeři a že si mohu pozvat koho chci. Já si vybrala jen Páju, pač ta je tu takové mé zlato, která tu všechno zná a vždy mi poradí. I když s ostatními au-pair se mám za dobře, tak ještě jsem v žádné nenašla žádnou pořádnější kamarádku. Možná jsem si pak ještě říkala, že jsem mohla říct Veronice - SWE - s tou se hodně stýkám, ale ta se zas nezná s Pájou a tak jsem se rozhodla jen pro ni. Pája k nám dorazila asi v 6pm, zrovna, když dorazil HF. HM si ten den trochu pospíšila a byla už doma o něco dřív, takže šla ještě vyvenčit bafana, aby se mohlo vyrazit. Aby se nemačkalo, tak HF vzal auto s dvojčaty a HM, já, Pája a Jax jsme jely druhou károu. Rodinka vybrala nově otevřenou restauraci, asi 10/15min od nás McKenzie's Brew Pub (jsou to asi 3rodiné restaurace se stejným jménem tady u nás v okolí). Tuhle restauraci bych zařadila do té lepší třídy. Cena jednoho normálního jídla 15-20-25dol.
      Každý si vybral co chtěl a HF ještě na "shareování" objednal několik strártrů --> konkretně chips and salsa - to bylo především pro Coltona, páč ten to miluje, pak dva talíře kalamárů a "flat bread"  .. jako hlavní jídlo to u mě vyhrály pečená žebírka a byla vynikající. Vše jsem zapíjela výborným bílým vínkem. Pája s HM si daly pokrm nazvaný Jambalaja a obě si tedy stěžovaly, že to bylo až moc ostré. Páje se z toho spustila až rýma, tak si to představte. Po večeři jsme byli tak přecpaní, že se usoudilo, že ani dezert nedáme, protože by se do žaludku stejně už nevešel. Byly mně předány nějaké dárečky a razilo se domů. Opravu musím říct, že to byl příjemný večer a úplně nádherně se mi usínalo a hlavně mě ta příjemná nálada vydržela přes celý pátek, který pak utekl, ani nevím jak. Prostě jsem si říkala, že se nenechám zbytečně vytočit dětským odmlouváním a opravdu jsem se nenechala. Ono tomu možná i napomohlo, že tady funguje, že děti v pátek nemají domácí úkoly, takže se s nimi kvůli tomu nemuselo hádat.
To by tedy asi bylo vše ... a snad ještě do konce tohoto pracovního týdne zvládnu napsat jeden příspěvek z víkendu. Mějte se  X X X

Fotky:
HM mi na každý den připravuje takovýdle malý seznam, abych věděla, co se ten den děje.
A tohle je tedy ze čtvrtka 19.1., kdy byly mé narozeniny.
Tady jsou drobnosti, který jsem dostala. Několik přáníček, od rodinky pak 50dol, 25dol give card na itunes, 25dol give card do Starbucks, 8GB Flash Driver a pak tu malou příšerku, co se motá kolem míčku.
Od Páji pak cd Foo Fighters, druhou serii The Big Bang Theory a ještě dodala českou Figaro čokoládu, která už není :).

pondělí 23. ledna 2012

Balíček z ČR --- balíček do ČR

    Jenom tak v rychlosti napíšou krátkou story jak to bylo s balíčkem, co jsem posílala domů na Vánoce a jak to bylo s balíčkem pro mě, od mojí milované rodinky z ČR.
    Začnu tím veselejším a to balíkem, který směřoval do USA a tedy něco malého pro mě. Mamka mohla balík posílat týden před Vánoci a když s ní tak jednu Skypuji, že právě mi poslala balíček, tak mi jen tak v průběhu oznámila, že omylem spletla adresu, ale že se jen upsala v čísle baráku ..místo 520 napsala 52 ..tak ale že to prý snad nevadí, né???. Takže jsem jí musela vyvést z omylu, že tady jako nejsem v ČR, kde nás tam na tom našem městě pošťáci znají a tady prostě, když jsem tu jen au-pair a né žádný majitel baráku, tak mě prostě nenajdou, ještě k tomu, když napsala adresu, která vůbec neexistuje. Vím, že HM takhle posílala 2x dopis a prostě jí přišel za pár dní nazpět, že napsala neexistující adresu. Po konzultaci s HM mi bylo doporučeno dojít na poštu a tuhle chybu jim nahlásit. Takže se tak udělalo a pán za přepážkou si poznamenal chybu, která nastala a opravu 31.12. mi balíček došel :). Konečně jsem se dočkala mé "drogy". Při odjezdu jsem si doma zapomněla takové přírodní kapičky z 31 bylinek, které jsou lék na vše. Od bolení v krku, hlavy, zubů přes bolení svalů, jediná věc, která mi zabere na opar, když se odchytne včas atd. Takže jsem dostala celé nové balení a né ani to, které jsem požívala doma. Toho jsem se bála nejvíce, že se kapiček nedočkám...zaprvé nejsou zrovna levné .. asi 600kč a hlavně když je mám tak na mě dost působí placebo a fakt věřím, že nebudu nemocná a zatím to funguje. Pak jsem ještě dostala balíček Curaprox zubních kartáčků, které tady v USA jsou skoro nemožné sehnat (tedy i ty kapičky..po těch jsem se ptala v různých healthy shopech a na internetu a prostě nemožné sehnat). K těm kartáčkům.. ty jsem objevila na nějakém webu, ale jeden kartáček za 8.99dol + poštovné, takže to jsem si řekla, že tedy ani náhodou. No a kromě ještě přáníčka na mě vykoukla Studentská Pečeť, která přežila asi dva dny a byla v propadlišti dějin :).
     Ještě tedy má mamka v ČR furt nemůže nějak pochopit, že i když posílala balíček doporučeně, že tady nějak moc nefunguje, že by se to dostávalo do vlastních rukou. Prostě tu balíky nechají před barákem na zemi přede dveřmi, pokud se nevejdou do poštovní schránky a je hotovo. Snad jen jednou jsem tu musela něco podepisovat..a to se mě  pošťák zeptal na věk.. a to, že jsem prý dost stará na podepisovat za rodinu a dal mi to.
     Teď tedy k té neveselejší stránce a to balíčku ode mně domů. Tady není moc za potřební nějaké rozepisováni. Balíček jsem posílala nějakého 4.12. a přišel domů kolem 10. ledna. Takže si teď asi lámete hlavu nad tím, proč neveselá stránka věci, když balíček doputoval kam měl. Jenže prostě někde cestou, asi typuji v ČR .. ho roztrhli, napršelo do něj, přebalili ho do igelitu, takže veškerá trička, která jsem posílala byla plesnivá a smrděla zatuchlinou. Ještě moje mamka je fakt "trubka" a dokonce jim zaplatila CLO - který bylo při cenně balíku 100dol nějakých 380kč. Prý jí i říkali, že to platit nemusí, ale ona, že nechce dělat problémy, tak jim to zaplatila. Jediné, co tedy bylo úplně v pořádku byly Converse boty, páč to nebyly takové ty typicky látkové, ale něco jako kožené, takže ty to přežily bez problému. Mamka všechno vyprala a nakonec 4trička jsou snad úplně v pohodě, že se dají normálně nosit a zbylá dvě jsou skoro nepoužitelná.. jen prý tak na nošení na doma. Zůstaly na nich fleky a jak to bylo měsíc ve vlhku, tak jsou nápisy na tričkách rozpité. Naštěstí  pošta docela spolu pracuje a jelikož byl balíček pojištěný, tak by se měly dostat nějaké peníze zpět. Tedy nejdřív jí říkali, že jí veškerou dokumentaci přeloží a budu to muset vyřizovat já, ale poslední zprávu co mám, tak snad to ani já vyřizovat nebudu a půjde to na vrub České pošty.
    Nejsmutnější na celé věci je, že mamka dostala jakýsi papír, kde jde vidět, jak balík cestoval, takže si představte, že já, která ho posílala 4.12. --tak ho měli v ČR 9.12..takže celý měsíc se motal někde v ČR. Domů přišly papíry někdy týden před Vánoci, kde se muselo vyplnit prohlášení, že jako má rodina potvrzuje, že zboží není určeno dále na prodej a že může celní úřad po obdržení toho prohlášení předat vše České poště. Naši to vše vyplnili a pak celých 14dni volali na jejich uvedená čísla, jestli je vše v pořádku. Ségra mi říkala, že mohla volat 10x denně, z toho jí to zvedli jednou..s tím, že jí někam přepojí a už se zase nedovolala. Nakonec jim přišel prý další dopis, že furt nemají zprávu co mají udělat s balíkem a že asi za 5dní vyprší 20ti denní lhůta a bude balík odeslán zpět na adresu odesílatele. Papíry jim pak doputovaly a jak jsem psala někdy 10.1. se má rodinka dočkala.. plesnivého balíčku z USA.
    Upřímně vám řeknu, že jsem přišla o veškeré ambice ještě někdy něco posílat.

Fotka:
Tohle byl původní obsah mého balíčku do ČR.
Ségra prý vyfotila, jak vše vypadalo, když balík doputoval. Až se s ní někdy chytnu na netu, tak jí zaúkoluji posláním fotky, aby jsme mohli všichni vidět jak to vypadalo po doručení.
Tady něco málo z ČR .. čokoládu už vám vyfoti nemohu :) ... ta je dávno fuč :).

pátek 20. ledna 2012

Víkend 14.1. - 15.1.

      Konečně bylo na uplynulý víkend naplánováno zas nějaké cestování. Jiřce jsem už několikrát slíbila, že za ní přijedu do Atlantic City a tak se taky uskutečnilo. Hodně holek z mého okolí, které tam byly říkaly, že tam vůbec nic není a jestli se někdy v budoucnu chytám do Vegas, tak že se tam ani nevyplácí jet. Byla jsem dost vyděšená, co mě bude čekat.
      Asi ve čtverek se Pája rozhodla, že se k nám přidá. Nemyslím to vůbec ve zlém, ale jde na ní vidět, že už je trochu Amerikou zlenivělá a radši vezme auto, než se někam trmácet vlakem, což bylo původně v plánu. Pro mě jedině dobře, co vám budu povidar, páč se tím dost věcí usnadnilo. Do Atlantic City je to od nás jen hodinku a čtvrt, takže se tam bylo ani se nemrklo. Naše první kroky směřovaly na pláž. Když jsem tam dorazila, tak jsem věděla, že rozhodně nebudu litovat toho, že se do AC vyrazilo. Tedy osobně pláž není nic extra. V písku vidíte rozdrcené mušle, takže to v létě na boso musí docela bolet, ale kolem pláže je asi kilometrová promenáda a asi tomu pomohlo i krásné i když studené počasí, ale úplně jsem si tou procházkou po ní odpočla a zapomněla na všední strasti s dětmi. Ono tomu krásnému-klidnému prostředí dost pomohlo, že je teď zima a není sezona, takže na celé promenádě potkáte jednou za čas pár turistů. Polovina krámků může být v toto období zavřená, ale ono je to úplně jedno, protože když to tak pozorujete, tak to jsou většinou jen krámky se suvenýry, kde je sortiment vesměs furt stejný a nebo bufáče s jídlem, takže si v klidu vystačíte i s tím málem, co bylo otevřené. Já si nakoupila jen pohledy, páč jsem si řekla, že bych chtěla pohled z každého amerického města, co navštívím. Kdo by byl na trička, panáky, otvíráky, magnety a další ptákoviny, tak by si to své také našel.
     Trochu mě mrzelo, že holky nebyly moc akční, protože na té promenádě je možnost jít do takového domu hrůzy, asi za 8dol nebo tam je velký barák - Ripley's World Believe It or not za myslím 15dol a vůbec se jim do toho nechtělo a mně se zas nechtělo samotné a bylo by blbé, kdyby na mě musely třeba hodinu čekat. Cestou po promenádě míjíte různá kasína - některé menší a některé fakt obrovské paláce. Na konci promenády je i  mini luna park, ale byl uzavřený. Zašly jsme se kouknout do jednoho z těch obrovských kasín - jmenovalo se myslím Taj Mahal - tak jsme si to tam tak prošly a vyšly na druhé straně od pláže, že jako půjdeme hlavní centrální ulicí Atlantic City. Jiřka to na poprvé moc netrefila, takže nás vedla něčím, kde toho opravdu moc k vidění nebylo. Pak si to tedy uvědomila a už nás navedla dobře. No žádnýj zázrak to fakt není. Zašlo se do Subway  na oběd a hlavně trochu ulevit nožkám. Další věc, co bych řakla, že je velké +  Atlantic City, tak vyloženě v centru je Outlet Centrum. Naše kroky zamířily tím směrem a trochu se něco nakoupilo, ale žádné tisíce dolarů z okna nelítaly, aby jste si nemyslely :). Fakt teď nakupuji dost s rozumem, protože jsem tak trochu počítala a trochu mi přijde, že docela dost za investuji do blížícího se Miami a jestli tu zůstanu jen rok, tak se budu muset hodně --hodně krotit, abych si vydělala na konečné "měsíční" cestování.
     Pomalu jsme se přesunuly k Jiřce, kde nám její HF uvařil večeři. Udělal nějaké mleté maso a Jiřka pak ještě musela do připravit bramborovou kaši a salát. Přišlo mi to od toho HF trochu nefér vůči ní a hlavně také kvůli tomu, že jak pro nás vařil, tak veškeré nádobí také nechal na ní. Jídlo bylo dobré, to musím přiznat, ale holka se tam chudák asi dost nadře. Hlavně mně by osobně vadilo, že její holčina o kterou se stará jí leze furt do pokoje a v podstatě nemá moc soukromí. Jako, mně to samozřejmě teď nevadilo, já byla na návštěvě, ale prostě bych nesnesla, kdyby mi dítě nadalo skoro vůbec pokoj.
     Kouklo se na Ledové Ostří, to jsem neviděla věky a začalo se připravovat na večerní párty. Jiřka dostala pár typů a že prý je dobrý Club Mur-Mur v Borgata Casino. Takže se vyrazilo tam. A tady tedy pro mě nastalo největší zklamání z celého AC. Asi 20min se stálo ve frontě, aby jsme se dostaly dovnitř, zaplatil se 20dol vstup a do hodiny to tam bylo tak přeplněné, že se to fakt nedalo. Hudba byla snesitelná, dokonce třeba někdy překvapili i třeba "Majkelm" a dašími old hiťákami, takže by se i na to dost dobře zatancovalo, ale parket byl tak plný, že pak vás každý pohyb až bolel, páč se furt do někoho vráželo a fakt jsem si připadala, že budu mít z toho modřiny. Jako nechápu, když vybírají takové prachy za vstup, že to tam neusměrní. Mě to tam tak naštvalo, že jsem poslední hodinu už jen stála a čekala až holky zavelík k odchodu. Zabalilo se to kolem druhé a já byla nejš´tasnější člověk pod měsícem.
      Další ráno jsem se probila kolem půl desáté, Jiřka skypovala v obýváku s rodičema, Pája si už četla, takže jsme se v klidu nasnídaly a pomalu vyrazily zase k nám do našich končin. Do Wayne se dorazilo kolem půl 2 a tak se začalo přemýšlet, co se ještě podnikne. Ani jedné se nechtělo domů, protože mně osobně by to hned připomnělo, že musím další den zase pracovat. Nakonec se zajelo k Páje, vysprchovalo a šlo na zmrzku do Mekáče. S Mayou (Bosna) se domluvilo, že přijedeme do baráku jejího přítele. Toho už osobně znám. Chvíli se povídalo a pak se pustil film Hangover 2 a strašně se nasmálo. Ještě bylo relativně brzy a vyrazilo se na druhou zastávku do Mekáči - tentokrát na véču.. Domů jsem mohla dorazit kolem půl 8 a byla relativně ready na pracovní týden.
     Abych ještě udělala malé shrnutí k AC - Au-pair bych tam dělat v žádném případě nechtěla. Když tam někdo budete plánovat cestu, tak asi vážně jeden den postačí v tomto zimním období, když není možnost se vykoupat. Vyplatí se udělat procházka po promenádě a zajít na trochu shoppingu do Outlet obchodů. Já osobně tam asi z největší pravděpodobností vyrazím v létě. Určitě, když budou hlásit hezké počasí, tak vyvalit se na pláž a chtěla bych se zajít podívat do toho Riples World Believe It or not a třeba prubnout nějakou tu mini horskou dráhu nebo ruske kolo:).

 Fotky:
V dáli Atlantic City
Pláž AC
S Pájou na pláži
Promenáda AC
Promenáda AC
Na promenádě v AC - Ripleys World Believe It or Not!
Kasíno Taj Mahal
Promenáda + Plaž AC
Mini luna park na molu AC
V Kasínu
V Kasínu
S policejní károu
V klubu
Takže jak sami vidíte, zas tak se toho moc nenakoupilo :)

čtvrtek 19. ledna 2012

středa 18. ledna 2012

Pracovní týden 9.1 .- 13.1.

      Tak nějak přemýšlím, jestli se něco podstatného během minulého pracovního týdne naskytlo a asi musím konstatovat, že nic moc. Děti neměly žádného zubaře, mladá zatím nemá ani sbor, takže ani žádná velká action. Jediné, kde jsem musela děti vozit, tak Jax ve středu na volejbal a Bailey místo čtvrtečního Climbing Club teď má v úterý Cooking Club, takže se pro ní musí o půl páté přijet ke škole jí vyzvednout.
     Pamatuji si, že pondělí a úterý bylo ještě strašně takové nudné, já ještě byla asi trochu poznamenaná tím předešlým týdnem a furt jsem byla taková neveselá, ale od středy se to relativně zlomilo a už mě práce ani tak moc nevadila. Tedy furt mě to teď připadá jak strašná nuda, ale aspoň se už snad netvářím, že mě to úplně tak nebaví, jako tomu mohlo být a dokážu nahodit přetvařující se úsměv.
    Mladá byla s HM někdy ve středu u doktora, kvůli tomu jejímu přejídání a zas jí nasadili prášky. Vypadají jinak než ty předešle, ale účinek to má asi stejný. Fakt je obdivuhodné, jak to asi do dvou dnů začne fungovat. (Je tedy fakt, že asi pořád u ní působí, ty které se vysadily..přeci to byl asi jen týden) ale úplně vidíte, jak jí méně a musí se do jídla i trochu nutit, aby snědla aspoň něco, oproti jedění 24hod v kuse. Co se týče její nálady...zase bych řekla, že se to zhoršilo, ale do takového toho normálu, jako jsem měla před Vánoci. Prostě někdy je úplně v pohodě a někdy by jste jí flákly, aby se probrala a uvědomila si, co říká a dělá.
    Ještě tedy minulý týden byl ve znamení plánování mého Miami vacation týdnu. Neustále jsem četla recenze na hostely na web stránkách, porovnávala ceny a dávala na rady ostatních holek, které už tam byly, no a samozřejmě hledala nejlevnější a aspoň trochu časově snesitelné letenky. Vytypovala jsem si asi tři...čtyři hostely, od nějakých 30dol za noc, až do nějakých 70dol, za noc. Nakonec u mě vyhrál ten za něco málo přes 30dol za noc. Ještě minulý týden tam byl dokonce volný pokoj, kde by se "šérovalo" jen s dalšími 3mi holkami, jenže když přišlo na bookování, tak mě dohnal zákon pravděpodobnosti a tento pokoj už byl bohužel booknutý, takže jsem nakonec musela zvolit 8mi lůžák - naštěstí furt byla možnost zvolit si jen dámský, takže snad to bude OK. Právě Jiřka (Češka, o které jsem se tu pár x zmiňovala - bydlí kousek od Atlantic City) tam byla a říkala, že za tu cenu v pohodě a kdyby tam jela ještě jednou, tak by neváhala a brala zase tento. V ceně je i snídaně a je možnost si jen za 3dol připlatit obědy a večeře, které si lidé na web stránkách chválí. Trochu si stěžovala na hlučnou klimatizaci, ale ta prý je na Floridě skoro všude. Hostel i letenka je tedy booknutá, takže v podstatě už to nelze vzít zpět a mohu oficiálně říct, že za nějaký měsíc a půl mě čeká týdenní relax na Miami Beach..... Ani si neumíte představit, jak se tam těším. Nejde ani tak o sluníčko a pláž. Já nejsem člověk, který vyloženě vyhledává opalování a vydržel by na slunci furt, ale myšlenka toho, že nebudu muset týden vstávat v 6am, žádné hádky dětí, žádné nucení je do jídla, žádné rvačky...to je fakt pohlazení na duši. Ještě tedy pařát řeším ten výlet do Disney. Asi zatím pravděpodobně přichází v úvahu jednodenní, páč kdybych nenašla parťáka k sobě, tak ten dvoudenní vychází na nějakých 370dol, protože bych měla pokoj jen pro sebe a to zas takový luxus nepotřebuji. No uvidíme, jak to nakonec vyjde.
     Ještě ve středu večer byl neoficiální sraz au-pair u nás ve Wayne ve Strabucks. Úplně mě překvapilo, že se nás sešlo asi 12. Byla to i malá rozlučka pro Debby (holčina z Holandska), která to zabalila po 4řech a půl měsíce vyloženě z důvodu, že jí to strašně nebavilo. Ona sama říkala, že měla super rodinu (do té doby než jim oznámila, že končí), takže pro ní by rematch nic nevyřešil. Prostě tady jde vidět, že ta práce není pro každého. Fakt budoucí au-pair počítejte, že brzké nadšení tak po dvou..třech měsících opadne a práce začne být hrozně nudný stereotyp s větčným opakováním příkazů pro děti, které je povětšinu stejně ignorují. Jinak ještě po té kávě ve Starbucka mi byla jedna věc líto. Já jsem byla pozvána a tak jsem přišla, ale objevily se tam dvě holčiny, které pozvány nebyly a pravě jim bylo hodně líto, že přišly jen náhodou a vidí hodně holek ze svého clusteru. Přišlo mi to od holek, který o tom meetingu rozesílaly zprávy nefér, že třeba daly vědět někomu, kdo bydlí 15mil od nás a holkám, které jsou přímo z Wayne nebo 2 mile od Wayne se vědět nedalo. Mně osobně by to bylo hrozně líto, kdybych byla v kůži těch holek. No nic, já jsem jim pak napsala, že jsem jen přišla, protože jsem  byla pozvaná a když bude někdy další plánované kafe, tak jim dám určitě vědět.

No moc smysluplného jsem toho nenapsala, ale aspoň už mi jen chybí dopsat příspěvek k uplynulému víkendu a budu mít hotovo. Jinak se ještě snad v brzké době dostanu ke vsuvce o mém balíku pro mojí rodinu z ČR a naopak o balíčku, který putoval pro mě. To je taky docela "dobrá" story.

Fotka:
Promiňte, ale jinou fotku z uplynulého týdne nemám - tady je jedna z mé snídaně - skořicová vafle, s borůvkami, přelitá javorovým sirupem - ňamka :)

úterý 17. ledna 2012

Víkend 7.1. - 8.1.

....no do prdele....promiňte, že si takhle ulevím, ale právě se mi smazal už tak do poloviny napsaný příspěvek. Kdo píše blog, tak ví, že to skoro není možné, páč se vám příspěvek, skoro každých 5sec automaticky ukládá, ale prostě to nepočít s tím, že se to omylem celý zabarví, vy pak zmáčknete nějakou klávesu, v tom je to fuč a když je to fuč, tak se vám prázdné fuč zrovna uloží. No nic..musím začít znovu a aspoň nemusím vymýšlet úvod :)

     Kdo četl můj předešlý příspěvek, tak ví, že jsem neměla úplně nejlehčí týden, takže když přišla v pátek pozvánka od Páji na relax movie night, tak jsem si s radostí sbalila můj "backpack" a pelášila k ní, aspoň na chvíli neslyšet ty věčné hádky/rvačky těch mých zvířat.
      Po příchodu k Páje jsem byla vybavena brambůrky a Colou, připravil se mi pelech a vybral se film - In Time -. Je to akční sci-fi, takže trochu mimo realitu, ale mně se to opravu dost líbilo. Na to se navázalo posledním dílem Rychle a zběsile, ale to už bylo úplně mimo, že nechápu, kdo takové bejkárny vymýšlí. Takže asi po půl hodince, jsem si polehoučku zahrabala do peřin a šla radši spát. Fakt mě to nechytlo ani náhodou.
     V sobotu se relativně vyspávalo..tedy asi tak do půl 10, ale jelikož poslední dobou moc nemohu spát dlouho, i když bych někdy mohla, tak půl 10 je ještě krásný pozdější čas. Naplánoval se ice-skating, pak si jít po sportovním výkonu někam napapkat a konečně přišel čas na už asi 2x odložený film The Girl With Dragon Tattoo. Já osobně mám načtenou i knihu a trochu jsem se bála, že mi tam budou některé věci z knihy chybět, které bych zrovna byla zvědevá, jak udělají. Film mě hodně překvapil...pozitivně. Viděla jsem švédskou verzi filmu, která se mi až tak nelíbila, ale tady jde vidět, že asi měli prachy a docela se jim to povedlo. Domů jsem se mohla dostat kolem půl 11 a vážně měla enegrii na maximálně rychlou sprchu a zaplout do pelechu.
    Na neděli byla domluvená Philla s holkami au-pairkami tady z okolí. Nakonec to většina odřekla a zbyla jsem jen já a Veronica - SWE. Zašlo se na Franklin Brige - taková mini napodobenina Brooklinského mostu z NYC :). Chtěly jsme si zahrát mini-golf na Franklin Square, ale mají teď přes zimu všechny atrakce uzavřené. Škoda no. Tedy já budu mít ještě příležitost zahrát si až zas bude sezona, ale Veronica už za něco málo jak měsíc odjíždí domů, tak té to trochu mrzelo. Vydalo se na South Street, kde nás ještš před plánovanou prohlídkou Magic Gardens přepadl hlad. Zašlo se do nějého něco jako bufetu. Prostš né "table service", ale jídlo se objednalo podle nabídkové tabule ze stěny, posadilo se, čekalo se než vám to připraví a pak na vás zakřičí, že máte hotovo a vy si pro to zajdete. Výběr toho bufáče se odklonil od toho, že když jsme tak nějak pročítaly jídeláky, kam zajít tak tady nám při pročítaní byl dán voucher na hranolky zdarma :D. Pak, už se pokračovalo do plánovaných Magic Gardens. Jsou to v podstatě udělané různé ornamenty ze skla a různých starých krámů, které by normálně člověk hledal maximálně na smetišti (jako třeba rozbité láhve, stará rezavá kola atd..). Vypadá to moc zajímavé, ale chtěli tam vstupné .. sice jen 5dol, ale naším hlavním cílem dne byl Franklin Institute, kde se vstup pohybuje kolem dvacky, tak jsme si řekli, že se pokocháme jen zvenku a pak si tem zajdeme ještě někdy jindy. Ještě při cestě do těch Magic Gardens jsme narazily na obchod "Condom Kingdom", takže jsme tam ze zvědavosti nahlédly a docela se tam pobavily. Samozřejmě, že tam byly na výběr kondomy a různé erotické hračky, ale nás nejvíc zaujaly takové blbůstky, jako třeba lízátka, brčka, tvarovátka na led ve tvaru mužského přirození, dále pečící plechy ve tvaru penisu nebo dámského poprsí. Jako člověk se divil, kolik kravinek na tom světě není :).
     Pak už byl před  námi ten už zmiňovaný Franklin Instutute - nevím, jak to přesně popsat, co je toho cílem .. asi prostě "Science" udělané spíš pro děti, ale kromě toho, že se jen koukáte, tak se můžete i aktivně účastnit. Je tam třeba obrovský model lidského srdce, kterým se můžete projít a vidíte, jak to v tom našem srdci vypadá, kde je to ještě autenticky doprovázeno zvukem tlukotu. Nebo tam třeba byly seřazeny modely zvířecích srdcí, od malinkatého už nevím čeho, až po obrovské srdce velryby. Nebo teď si tak namátknou vzpomenu, že jste se tam mohli vyfotit a ono vám to ukázalo, jak zhruba budete vypadat za 5/10/15/20/50 ...let. No upřímně doufám, že to tak úplně nebude, páč tím pádem chci umřít mladá :D :D.  Bylo tam toho spousty, spousty .. rozděleno do několika kategorií - př - Franklin Air Show, Electricity, Train Factory, Sports Challenge a spousty dalšího a dalšího. Měly jsme zaplacený nejlevnější okruh bez dinosaurů a Imax projekcí a i tak nám to trvalo projít asi 3hod a to ještě tu poslední hodinku jsme byly dost uchozené a moc tomu nedávaly. Obě jsme se shodly na tom, že bylo dobře nebrat si ještě dinousary, o kterých se dost přemýšlelo. Já už bych to stejně nedala.
     Zase tedy mám za sebou víkend, kdy se člověk nestačil nudit, což mám strašně ráda, ale na druhou stranu to vždycky tak rychle uteče, že pak je zas neděle večer a vy víte, že zítra vám bude řinčet budík v 6am a celý pracovní týden máte před sebou. Opravdu neděle večer nepatří k mým oblíbencům.

  Fotografie
- je jich poněkud víc. Nějak jsem se nemohla rozhodnout, které vyřadit a to jsem jich ještě plno s těžkým srdcem vyřadit musela nebo bych vás unudila k smrti.
A jde se bruslit
Jedna společná s Pájou
Zasloužený hambáč po dvou hodinovém bruslení :).

Prostě Philla
Našla jsem tam i část, která mi architekturou strašně připomíná Londýn - stesk! :/
Tak nějak se potkal cestou i hřitov, tak se tam zašlo.

Pár fotek z Condom Kingdom
Brčko
Veronica a lízatko
Pečící formy
Láhev na vodu :D

Magic Gardens
------------------
Tohle už je jen "random wall" nějakého baráku ve Phille

Franklin Institute
Modely zvířecích srdcí
Obrovský model lidského srdce, kterým se dá i procházet

Ve stíhačce
Tady se mělo cítit, že vás to trochu nadnáší - já nevím, moc jsem toho necítila :)
Model starého vlaku
Dobová nádražácká kancelář
Bota Shaquilea O'Neala (basketbal - kdyby někdo nevěděl)