Philla, neúmyslá návštěva černošského ghetta a slovenský festival v NJ

     Konečně jsem se uráčila přemluvit k napsání příspěvku z uplynulého víkendu. Můsím říct, že celý víkend nebyl čas skoro ani dýcha, jak to bylo nabité. V sobotu se vyrazilo za Mončou, která nedávno doplnila naše řady au-pair, do Philly a konečně jsme se po skoro dvou měsíčním skypování setkaly osobně.
     Na programu bylo najít nějaké normální obchody na nakupování. To se nám po delší době podařílo na Chestnut Street. Konečně mohu říct, že mi to zpravilo shopping náladu :), ale i tak, něco podobného Primarku je stále nenalezeno. Další cílovou destinací byla South Street, co mi bylo doporučováno navštívit. Zrovna při té příležitosti zde probíhala akce něměckého Oktoberfestu. Jelikož už bylo po sedmé, měly jsme pořádný hlad, tak  se vydalo směrem k Mončině domu. (z nějaké 9té ulice směrem na 42tou). Hodně obchodů začalo v tuto dobu zavírat, takže si South Street budeme muset ještě zopadkovat, páč se toho stejně moc nevidělo. Po chvilce hledání jsme našly i místo, kde se najíme. Monča neodolala Philly Cheese Steaku a já si dala Buffalo Chicken Wings - i když to bylo takové prapodivné bistro vlastněné Mexikánci, tak to bylo moc dobré a docela nám jich přišlo i líto. Přijedou sem za lepším životem, sice možná vydělají víc, ale zase tu dřou jak koně. Každopádně se tam s Mončou plánujeme ještě vrátit.
      Po večeři jsme se necítily jít takovou štreku zpět, tak jsme se rozhodly využít služeb hromadné dopravy. Vůbec prostě nachápu, jak se tam ty lidi dokáží orientovat. Tedy ono je to spíš dělané pro místní černé obyvatelstvo (moc bílých se v autobuse nepotká a samozřejmě, že my byly jediné :D ).  Na zastávce máte napsané pouze číclo autobusu, které tam staví a kam ten autobus jede nebo kdy jede už nikde není. Po radě jsme se rozhodly vyžít autobus č. 31, který nás měl zavést na 38 ulici na Market Street a od tam tuď by se kousek docházelo. Jenže autobus na nějaké 33 ulici opustil tu naší Market Street a vidal se do temných uliček Philadelphie bůh ví kde. Samozřejmě, že jsme s Mončou začaly dost panikařit, pač jsme se blížily k místům, která už nejsou bezpečná, zvlašť pro dvě "bílé" blondýny. Jeden, přinejmenším, zhulený černoch se nás ptal, kam potřebujeme a neurvale nabízel svojí pomoc. Takže jsem začaly panikařit ještě víc a při větě - "Dont worry i dont wanna kill you " se obavy ještě umocnily. Nakonec nám řidič řekl, že jsme se vrátili na 46ulici na Market Street a pokud se bojíme, že se na 40.ulici dostaneme vlakem nebo prostě musíme jít. Rozhodly jsem se pro chůzy, páč čekat v těch končinách na vlak by mě asi zabilo. No nebylo to příjemné koukat, jak na nás ty černoši podezřele koukají. No nic, nějak se zvládlo dojít k Monče domů a čekal nás ještě výlet do nočního klubu, kam se nám už vůbec nechtělo. Nakonec nás vyzvednul Martin (Slovák), páč trmácet se někam hromadnou dopravou, na uplně jiný konec Philly bylo nemyslitelné. Vyrazilo se do Roxy clubu, kde mi to upřímě moc nesedlo. Prostředí bylo pěkné, ale prostě remixy, které nasnáším se linuly z reproduktorů a vůbec mě to nenastartovalo do pařící nálady.
     Na neděli byl naplánovaný výlet do NJ (stát) na Slovenksý festival. Nejlepší bylo jídlo. Fakt mě to připomnělo domov a člověk se pořádně nabaštil :). Od Monči bratránka jsme byli pozvání na hruškovici,  kupa čechů a slováků kolem, takže se člověk cítil skoro jak doma. Jen tedy hudba trochu chyběla, přišlo mi, že mohli hrát tak hodinku. Na závěr se pokoupila ještě nějaká kokina a vydalo se dom, kam se dorazilo kolem 9-té večerní.

Fotofrafie

S Mončou a Jágr tričkem - jen škoda, že neměli naše velikosti.

Někod libo si zvětšit prdelku?? :D :D

South Street - Oktoberfest

South Street

 

South Street se západem slunce

Monča a její Philly Cheese Steak

 

Já a Buffalo Chicken Wings

Slovenský Festival NJ - papkání

Slovenský Festival NJ - papkání
Já - Monča -Pája - Martin

 

Hruškovice :)

Slovenský Festival - pohoda v americkém stylu :)

Slovenský Festival 

Nějaká ta česko-slovenská kokina

Západ slunce Pennsylvánie - cesta zpět

Cesta z festivalu - Philadelphia

Souhrn uplynulého pracovního týdne 19.9. - 23.9.

    Tento týden začaly dětem nějaké koníčky a příští týden by mělo ještě něco přibýt, takže se mi trochu změnil harmonogram.
     Jax (12) chodí (po - čt) ve škole na volejbal a domů doráží pokolem 1/4 na 6. Pro mě relativně ještě lepší, páč většinou mi tedy jezdí první domu dvojčata až na 4pm. Trochu mě štve, že na mě Jax zkouší různé finty. Třeba se mě zeptala, po tom, co na ní rodiče už čekali v autě, jestli bych jí "dnes" nemohla vyzvednout. Usoudila jsem, že je to prostě součást mé práce, tak jsem samozřejmě přijela. Po tom jsem se o tom bavila nějak s HM a ta mi vysloveně řekla, že pokud nepadají trakaře, tak bude chodit domů pěšky, ať taky něco dělá. To mi od rodičů příjde docela dobrý přístup. Každopádně jak řikám, docela mě Jax zkouší, kam až může zajít.
   Na středu přibyl holčině (8) kroužek zpěvu v kostele. Vyzvedávám oba mladé ve 3:30 ve škole, pak holčinu vyhodíme u kostela a na 5pm jí zase vyzvedávám. Oboum dvojčatům by měl pak ještě v nejbližších týdnech začínat skaut, tak uvidím, jak se nakonec schedule vyvine.
    Co se týče pracovního týdne, tak byl takový stříavý. Jeden ten, myslím, že to byla středa, byli dvojčata jak milijusové. Ráno nez rvaček a odpoledne bylo také klidné. Za-to si to vybrala Bailey (8) v pátek. Dostala nabídku "sleep over" u kamarádky a hrozně jí vytočilo, že se nemohla dovolat HM, aby se jí zeptala, jestli  může u kamarádky přespat. Jako takové vzkazy, které nahravala do hlasové schránky HM, to bylo fakt nehorázné. Uplně histericky křičela do telefonu, kde jako HM je, že s ní potřebuje mluvit. Pak tedy začala řvát na všechny v baraku, kde jako HM je a jaktože jí nebere telefon atd. No samozřrjmě, že si HM hlasovku poslechla a mladé na "sleep over" za to chování nedovolila jít. Takže pak byla doma ještě větší scéna, jako že HM nasnáší a že ji neche za svoji matku. V ČR by za to dítě už dostalo přes hubu, páč ten ton, kterým to říkala a co říkala bylo strašné. Nechápu, jak si tohle může vůbec dovolit. Asi za hodinku, po tomto konfilktu se mladá uklidnila, ale to už jsem já měla padla, takže mi to byl docela šumák. Jediné co, tak mě z toho celoodpedního řevu začala tak třeštit hlava, že i když jsem měla možnost jít na bowling, tak při pomyšlení jít do nějakého hluku se mi moc dobře nedělalo a tak se zůstalo doma, kde jsem tak nějak ztrávila večer brouzdáním na internetu a sledováním TV.

Víkend byl ale ovšem famozní - v sobotu bylo na programu kokečně shledání s Mončou, která dorazila před týdnem do Philly. Takže po 2ou měsíčním skypování jsme se setkaly i naživo. Prošly kousek Philly, omylem se dostaly až někam skoro do černošského ghetta, popařily v klubu a v neděli byl na programu Slovenký festival, který byl asi 100mil od nás v státě NJ. Snad to do zítřka někak sepíšu :)

 

Moje College

 

1/3 parkoviště pro College

Budova školy

Víkend - už myslím čtvrtý

(pomalu začínám ztrácet pojem o tom, jak dlouho tu jsem :) - už si ale mohu odškrtnout první měsíc a musím se pochlubit, že homesick nebo brečící záchvaty se mi zatím úspěšně vyhýbají )

     Konečně jsem se dostala k napsání příspěvku z uplynutého víkendu. Nebude žádné překvapení, že se na nudu rozhodně stěžovat nedalo.
     V pátek večer se vydalo na rozlučkovou párty Petra (český kluk au-pair) - z prvu se mi ani nějak nechtělo, ale nakonec se mi tam hodně-hodně líbilo. Do Philly se dorazilo kolem desáté a párty byla na říčním mole (jemovalo se to myslím - River Dock/Deck už ani nevím) - kde se mohlo být jak uvnitř, tak venku. Konečně mě netížilo svědomí, že musím řídit, tak jsem si dopřála pivko. Čepovali Fosters, který znám z UK a vím, že mi po něm určitě nebude bolet hlavinka. (po některých pivech se mi stává, že si můžu dát jedno a druhý den hlavu trochu stejnak cítím). Trochu mě překvapilo, že ho točí do umělých kelímků, velikosti tak 3dcl a jedno stálo asi 4.75 $ - což, kdyby to bylo za pul litr nebo pintu, tak je to srovnatelné s UK, takhle to je tedy docela drahé, ale co - chutnalo :). Seznámilo se s dalšimi lidmi a muzika se mi taky zamlouvala. Prostě neremixované radiové hitovky i postarší, což mě vůbec neva. Trochu mě mrzelo, že se to muselo kolem pul1 zabalit, páč Pája, která řídila ( a chudák byla celý cečer o cole) slíbila kamarádce - Srbce, že ještě zaskočí na její narozeninovou párty, která se konala zas kousek od nás z Wayne. Já mohla být kolem jedné doma, sice mě bylo nabídnuto, ať ještě pokračuji, ale na mě pak v autě sedla únava a stačilo to. Další den jsem zjistila, že když Pája přijela na zmiňovanou párty, tak se prý kamarádka trochu víc připicla a v tu dobu už byla párty stejně ukončená. Takže se mohlo bývalo klidně ve Phille ještě chvíli pobýt.
      V sobotu jsem si dopřála pořádného šlogíka asi do půl 12. S Martinou (Italka) bylo dohodnuto, že k ní příjdu a něco podnikeme. Chuděrka na příští týden nemá od rodiny naplánovaný ani jeden den off :(. Každopádně po navštívení Farmers Marketu (farmářský trh) ve Wayne a dopřání si pizzy a ovocného smoothie k obědu se vydalo do asi 15min vzdáleného městečka vlakem, kde měla Martina dohodnutý pohovor na hudební konzervatoři, kam by chtěla docházet na hodiny. Po chvilkovém procházení jsem tam objevily školku, která mi trochu připomínala Bradavice (HP) - fakt jsem nepobírala, že by se mohlo jednat o školku. Martinu konzervatoř jsem si představovala jako rozsáhlou školní budovu, ale nakonec se jednalo jen o větší starší dům ve viktoriánském stylu. Uplně mi to připomělo Anglii a ač moc na tenhle styl nejsem, strašně to k té konzervatoři hodilo. Fakt jsem se cítila jak ve starodávném filmu. Martina měla pohovor asi hodinku. Bylo mi nabídnuto se ho účastnit, ale to jsem odmítla, protože já si neumím představit, že bych někde zpívala a chtěla tam společnost. Měla jsem s sebou knížku, takže žádný problé. Stejně se se mnou dala do rozhovoru postarší američanka, která čeklala na vnuka až mu zkončí hodina klavíru a půl hodinka se ukrátila klábosení s ní. Martina nakonec byla na konzervatoř přijata s tím, že si má vybrat den a může tam docházet. Jedna hodina jí výjde na 50$.  Z výplaty 195$ mi to príjde dost, ale ona zpěv miluje, takže mi je jasné, že peněz určitě litovat nebude.
      Já kdybych si takhle našla nějaké kurzy herectví na jeden den o víkendu pro začátečníky, tak bych to taky hned brala, ale prostě už jsem proseděla dva dny na internetu hledáním něčeho podobného a bez uspěchu :( . Při cestě na zpět se dost ochladilo a já se proklínala, že si vzala jen strašně slaboučkou mikinu. Volala mi Pája, jestli nechci s ní jet k libanonkým přátelům na film, ale já se dostala domů kolem půl9 celá vymrzlá, udělala si čaj, měla horkou sprchu a nikam se mi vůbec nechtělo, takže jsem si udělala filmový večer u mě v pokoji. Pája mi pak říkala, že nakonec zase jeli někam kalit, tak jsem ráda, že jsem nejela. Na to bych náladu ani neměla.
     V neděli byl na programu obr cluster meeting, seskupením asi 8mi clustru dohromady. Bylo to pořádané v Hard Rock Cafe ve Phille od půl 5 - společná večeře. S holkami byl sraz v jedenáct na vlak, aby se Philla konečně také trochu prozkoumala. Kromě dvou Němek, které už znám z dřívějška, naší skupinu dotvořila ještě holčina z Namíbije ( říká o sobě ale, že je z JAR, protože Namíbii většinou nikdo nezná :D - ta teď bude ještě rok prodlužovat ) a pak Australanka, která se rozhodla neproudloužit a pomalu se jí to chýlí k odjezdu. Musím vám upřímě říct, že čtyř hodinová chůze po Phille byla dost náročná a byla jsem docela i dost zklamaná. Představovala jsem si to jak Londýn - prostě sobota/neděla všechno otevřené, ale ono ne. I když jsme byly na jedné z nejfrekventovanějších ulic, polovina obchodů byla zavřená na mříže, takže to byl takový dost smutný pohled. Některé postraní uličky byly vylidněné úplně. Tento víkend se chystám s Mončou a Pájou projít South Street - ta mi třeba trochu zvedne shopping náladu - uvidíme. 
    Před samotným cluster meetingem se čekalo asi 3/4hod než nás začali vpouštět dovnitř - po tom courání si ani neumíte představit, jak jsem se těšila až se posadím. Bylo na výběr z třech druhů jídel: Burger-hranolky-salát / Vegetarianský burger-hranilky-salat nebo  Kuřecí Cézar salát, který nakonec vyhrál u mě, páč jsem byla ještě z oběda (pravý Philly cheese steak)  přejedená. Nakonec jsem tak nebo tak musela poprosit o krabici, pač jsem si dala pár soust a žaludek odmítl příjmout víc. Aspoň byl na druhý den připravený oběd. Jinak tedy lepší kuřecí Cézar salát jsem ještě nejedla - fakt byl uplně luxusní. Mohlo se k tomu objednat v ceně jaké koliv  "soda" drinks (cola, sprite atd.) ale ještě s Namíbijkou a Australankou jsem neodolaly a daly si míchaný drink. Můj se jmenoval Hurikán a byly to smíchané tři druhy alkoholu (pamatuji si jen Bacardi) a tři druhy džusu. Ten byl taky moc dobrý :). Na meetingu se mi konečně poštěstilo trochu víc pokecat se Zeke (holčina z JAR z mého pokoje z oriantation) - no je chudák nešťastná ze své host rodinky a dnes mi od ní příšla zpráva, že to asi nedá a zbalí se domů. Natož tedy jsem jí napsala, ať spíš přemýšlí o rematchy než o samotné cestě domů, tak doufám, že dá na mojí radu a nezabalí to tu. To samé platí pro Monču, která i když je na ní rodinka hodná, tak má nehorázný homesick :(. Holky - nebojte - určitě to bude dobré!!! :)
     Trochu mě překvapilo, že byl meeting docela rychlovka. Prostě se objednalo jídlo, najedlo, obsluha pro nás měla na židlých připravený teneček a už nás začali pomalu vyhazovat. Do Wayne se mohlo dorazit něco po půl 9 a nemůsím ani podoknout,že jsem byla zpráskaná jak pes :)

Martin -SVK, Já - CZE, Pája - CZE, Petr - CZE

Pohled na Phiily z mola z baru

Školka nebo Bradavice :D ??

Školka :)

Martiny budoucí škola zpěvu

Martiny budoucí škola zpěvu

Martiny budoucí škola zpěvu

Philadelphia

Já LOVE fontána ve Phille

Příprava Philly Cheese Steaku

Yummy - Philly Cheese Steak

Hard Rock Cafe - Philadelphia

Menu připravené pro au-pair

Večeře je servírována

Cluster Meeting - všechno au-pair

Další pracovní týden zasebou

     Mám pátek večer. Po třech týdnech strávený s rodinkou mám asi takovýto názor. HM mám moc ráda - třeba někomu příjde trochu odměřenější, ale já ji mám z celé rodiny asi nejradši.  Vždycky když něco potřebuji, tak mi přijde taková nejpohodovějši. HF je taky fajn - ale občas mi přijde takový bručoun. V podstatě zde v USA mi nastala úplně opačná situace než v UK. Tady musím konstatovat, že rodiče jsou dobří, bezproblémoví. Zato dětičky se začínají čím dál tím víc projevovat. (V UK jsem někdy fakt nepobírala HM a třeba Caludia (8let) - byla naprostý zlatíčko).
    Ta 12-ti letá Jax je relativně v pohodě. Jenom mě občas štve, že mi příjde,že jí příjde, že po ní chci moct, když chci, aby mi řekla, co chce udělat k večeři. Včera se na mě i docela osočila, když jsem se jí na večeři ptala, a že prostě neví, že nemá hlad. Všechno to ale vyplývá z toho, že jen a jen čučí na televizi a nevnímá realitu kolem sebe. Takže jsem se na ní prostě vyprdla, udělala jídlo jenom pro mladý a jí neudělala nic. Nebudu jí přeci přemlouvat ať jde jíst. Je už přece dost velká rozhodnout se, co chce k večeři.
     No a dvojčata jsou největší zabijáci. Prostě se kvůli každé blbině začnou hádat - že si tenhle vybral hezčí kostým na halloween než ten druhý, tomu druhému se to samozřejmě nelíbí, tak se začnou pošťuchovat až to občas přerůstá v opravdu nepříjemné bitky a opravdu je to všechno jen kvůli kravinám. Jeden hraje na počítači a chce hrát ten druhý. Jeden má hezčí tričko než ten druhý atd. - nedá se spočítat kolikrát denně zopakuji slova jako: stop it, stop fighting, dont punch your sister/brother .... opravdu, mě z toho začínají i bolet hlasivky. Občas se musí i zvýšit hlas, protože oni prostě absolutně nereagují. Ještě ten klučina má tu odlehčenou formu autizmu a tak když se rozčílí hodně, tak začne ségru mlátit, kopat dost surově nebo dokonce i plivat. Takže si asi umíte představit, když ráno vidím školní autobus, jak se mi uleví. Odpoledne jsou většinou o něco klidnější než rána. Ale opravdu pokaždé odpočítávám dny do víkendu, kdy si od dětiček odpočinu :)

    Jinak tento týden mi začala škola - mám jí úterý a čtvrtky od 8:05pm - 10:05pm - takže tyto dny jsou docela dost náročné. Ve středu jsem z toho byla tak hotová, že jsem usnula v půl 9 a spala jak zabitá. Dělám TOEFL prep. course - upřímně, ani asi nechci dělat ten test. Prý body, které získáte platí pouze dva roky, takže pokud je do té doby nevyužijete, tak propadnou. Kurz jsem si vybrala z toho důvodu, že má 48hod a měla bych získat 3.20 kreditu. Bavila jsem se s Martinou (italská au-pair) a ta si prý jede v listopadu dělat do Baltimoru víkendový kurz, který ti dá další 4 kredity. Takže kdybych ho absolvovala, tak bych v podstatě měla v prosinci, co bych dokončila TOEFL kurz splněno.

    Dnes ráno byla s dvojčaty docela sranda - Bailey si našla na internetu nějaká základní česká slovíčka a strašně cool ji přišlo naše ANO - pak to začal opakovat i Colton - pak se mě Bailey zeptala jak se řekne zadek - no pak si Colton vzal prázdnou ruličku od záchoďáku - začal běhat po kuchyni a říkal ANO, ANO, ANO a za ním Bailey řvala ZADEK - ZADEK - ZADEK - takže mě osobně to přišlo strašně vtipné.

    Kolem jedenácté jsem se sešla z Martinou. Včera mi večer volala a brečela do telefonu, že jí rodinka oznámila, že nemůže na cluster meeting, páč musí hlídat děti (je to btw v neděli odpoledne) - a že na další týden nemá naplánovaný od rodinky ani jeden den off. V podstatě od té doby co tu jsem - tak musí pokaždé pracovat soboty rána a neděle večer. Takže jsem se setkaly a vypovídala se. Asi jí to dost pomohlo, ale stejnak, pokud se neozve naší koordinátorce, tak si myslím, že se to nezmění. Prý třeba jí řekla rodinka, že dnešek je její den off, ale ráno musela někde vyzvedávat děti tak nebo tak - takže to žádný den off není. Upřímně, strašně jí lituji.

    Na dnešek večer je naplánovaná Philla. Prý tu v okolí je Čech (kluk) au-pair, který právě končí a má rozlučkovou párty. Takže tam s Pájou razím a ještě by s námi měl jet Slovák Martin, kterého tedy dnes večer poznám. V neděli je pak cluster meeting - takže program bude opět nabitý :)

Jedna z večeří, která byla v průběhu týdne na stole :/ :D

(jde o hranolky ze sladkých brambor, salát přelitý balzamikovým octem a zrníčka z čerstvého granátového jablka)

Procházka s Martinou po Wayne

Martina - Starbucks

Návštěva sport store (tohle je drez Philadelfského fotbalového klubu - americký fotbal)

Já - fanošek Phillies - baseballovy tým

Tohle je má bychle do školy - takhle to ani nepříjde, ale má skoro 600stran a 6CD

Jenom krátká vsuvka k 10. výročí útoku na Dvojčata

     V pátek jsem se poprvé docela dost pokecala s HM, kdy se čekalo na koordinátorku ohledně podepsání nějakých dokumentů. Když už byla koordinátorka u nás, tak se právě narazilo na téma útoku na Dvojčata. HM pracuje pro Department Justice of America a jednou za čas musí pracovně do NYC. 11.9.2001 bylo datum, kdy tam musela. Kanceláře byly v jednom z Dvojčat a ona právě vcházela do budovy, kdy do ní narazilo letadlo. Říkala nám, že si do teď pamatuje ten zvuk při nárazu letadla do budovy a že jí přišlo, že strašně dlouho trvalo než trosky a sklo z roztříštěných oken dopadlo na zem.
    Povidala, že prý všechny ulice okolo pak byly zavřené a že lidi neměli vůbec kam jít a vládl strašný zmatek. Ještě s dalšími lidmi našla nějakou hospůdku v nedaleké čínské čtvrti a tam pak všechno sledovali na TV.
    Děti do teď neví, že stačilo pár minut a mohla být mezi obětmi 

Víkend 2

    Hlásím se po mém druhém náročném víkendu. Host rodinka mi odjela na chatu u jezera u kanadských hranic a já zůstala samotná - samotinká. Bylo mi nabídnuto se účastnit, ale já po zkušenostech z UK si své víkendy budu trávit po svém. Páč si člověk s rodinkou stejně moc neodpočine, i když jsou ne mě moc hodní.
    Vše začalo v pátek večer, kdy mi Pája nabídla, účastnit se společné večeře s jejími libanonskými kamarády v marocké restauraci v Phille. Jelikož nabídka přišla až po mé večeři vyhrál salát. V podstatě šlo o nakrájený římský salát, paprika a okurka (ještě by tam bylo rajče, kdybych ho papkala) přelité olivovým olejem a česnekovým dresingem. Představovala jsem si, že to bude smetanový dresing, jak bývá u nás, ale byla to asi voda smíchaná s česnekem a citronem. Chuť byla zajímavá, ale na smetanový česnekový dresing to nemělo ani náhodou. Program v restauraci byl vyplněn břišní tanečnicí. Podívaná to byla zajímavá, ale každý den bych to nemusela.
     Pak se rozhodlo, že se půjde do nějakého klubíku trochu popařit. Já z toho úplně nadšená nebyla, protože se s tím tak trochu nepočítalo a nevzala jsem si s sebou moc peněz. Tedy k libanonským kamarádům se dopravilo autem, takže nějaké alkoholické nápoje stejně nehrozily, ale se 7dolary v peněžence mi bylo divné někam jít. Nakonec se zůstalo u coly a vždycky mi byla zaplacena, takže finanční krize nenastala. :). První club do kterého se šlo, se jmenoval Byblos. Byl to také nějaký v libanonském/marockém stylu nebo tak něco a mě osobně vůbec nenadchnul. Bylo tam přeplněno, nebylo místo kde si sednout a muzika mi nic neříkala. Na celý klub byl jeden záchod pro ženy a jeden pro muže. Z toho by EU dostala infarkt :D :D. Jediné, co mě překvapilo, tak s čistou problém nebyl. Naštěstí se tam pobylo asi jen půl hodinky a pak se taxíkem přejelo někam jinam a tam už to bylo o moc lepší. Sice hudba také nebyl můj šálek čaje, ale aspoň to byla normální taneční-zremixovaná muzika, a prostě se to dalo. Zůstalo se tam až do zavíračky, což byly dvě hodiny ráno a ještě se pak nějakou dobu sedělo na terase dokud nás v půl 3 nevyhodily, kdy sklízeli židle. Přejelo se k autu a pokračovalo se domů. No musím se přiznat, že náš řidič vůbec neřešil nějaký alkohol v krvi a pár drinků si dal. Moc příjemně mi při té myšlence nebylo. Dojelo se v pořádku a to je hlavní. Ještě, abych se vrátila k restauraci a prvnímu baru - tolik vodních dýmek najednou jsem v životě neviděla. Oni to fakt kouří třeba místo cigaret - mají to nějaký zvyk nebo co.

     V sobotu se mělo vyrážet do NYC na srbskou "white party". Ráno se muselo zajet do banky - uložit si penízky (HM mi dává šeky - mám tu z hodnějších rodinek, která platí 200$ a né 195.75, které mají v podmínkách). Ještě se musely nějaké penízky vybrat, aby se mělo o víkendu a příští týden z čeho vyžít. No naštěstí jsem poprvé musela kartu použít až teď v bance a přišlo se na to, že byla nějaká ještě zablokovaná a pán za přepážkou ji musel přes počítač odblokovat. Přitom mi při předávání bylo řečeno, že je plně funkční. Neumím si představit, jak by mi bylo, s ní někde platit v obchodě, nemít u sebe cash a karta by odmítla transakci :/.
    Kolem poledne se přecházelo k Páje a vyrazilo na nákupy nějakých těch bílých hadříků, aby se mělo v čem vyrazit. Ještě se volalo jedné ze Srbek (Maja), jestli ta párty opravdu platí, protože ta druhá ze Srbek (Vesna), která se měla účastnit, měla babysitting takže nám bylo řečeno, že se ještě neví. No nic jelo se do obchodu jménem ROSS a heslem toho obchodu je DRESS for LESS. Něco jako TJ(K) Maxx - značkový levný outlet. Konečně mi to opět připomnělo Anglii (úplně něco jiného, než drahý značkový Mall z minulého týden). Nebudu říkat, že bych tam vydržela věčnost a skoupila půlku obchodu :). Našla jsem krásné bílé šatičky, které mají i na mojí pidi postavu ideální délku. Pak se ale dostala zpráva, že se NYC party ruší a já nevěděla co s těmi šaty. Prý by ta holčina, která má babysitting dorazila sama do NYC až by skončila, ale to jí její kámoši nechtěli nechat řídit samotnou a ještě furt v TV říkali, že jak je to 10. výročí od atentátu na Dvojčata, tak je opět riziko atentátů a hlavně by byla strašná traffic, právě z důvodů kontrol. Nakonec se rozhodlo, že se zůstane na baráčku u Libanonců a koupí se pivka a bude se jen tak popíjet a relaxovat. Jenže já měla dilema s těmi šatečkami, strašně se mi líbily, ale jsou takové trochu sváteční, né pro běžné nošení, ale jelikož mi bylo jasné, že bych příště takhle ideální délku už nemusela sehnat, tak se braly. Pak jsem si nakonec řekla, že vlastně ušetřím za ten zrušený NYC výlet, tak se ještě pokoupilo dalších pár věcí. Ještě jedny šaty, na normální nošený ve všedních dnech a dvoje botky :). Přejelo se k Libanoncům, kde se seznámilo s dalšími novými lidmi, kromě těch, které se potkali včera.
     Ve čtyřek se vyrazilo na "Linner" :) - (kdyby někdo nevěděl o co jde - tak je to nové slovo, které Pája vymyslela - jedné se o jídlo mezi obědem a večeří. - Něco jako Brunch - jídlo mezi snídaní a obědem, ale jen servírované později :D). Stejně jako minulý týden se vyrazilo do T. G. I. Friday's (bylo mi vysvětleno, co T. G. I. zkratka znamená a docela mě pobavila slovní hříčka - "Thnaks God It's" - Friday('s). Já si tentokrát dala California club sandwich. (kdyby to někoho zajímalo - tak tady je vidět obrázek, jak to vypadalo http://www.tgifridays.com/menus/Menus.aspx - nahoře vpravo v rohu - slaninka uvnitř je samozřejmě teplá )  - Byla to dobrota, ani se to nedalo celé sníst. George, jeden z Libanonců se nedal odbít a za všechny to zaplatil :). Cestou na baráček se koupilo pivko v obchodě s názvem KUNDA.bev. Samozřejmě, že jsme s Pájou dostaly strašný záchvat smíchu a nikdo kolem-dokola nechápal co se děje :D :D. Po návratu se začalo pomalu popíjet. Vládla taková pohodová nálada a já vydržel asi do dvou a pak to zabalila. Plánovaně se přespávalo tam.

     Neděle byla hodně odpočinková. Vzbudila jsem se kolem půl 11. S Pájou se zajelo do Wawa (takový obchod - sortimentem připomínající benzínku a možnost take away kafíček). Koupily se vajíčka a slaninka a Pája pro všechny připravila snídani :). Po polední se přejíždělo domů. Byla jsem zavezena před baráček a následovala vana, chvilkové serfování po netu a ještě se pak vydalo na asi hodinkovou procházku po Wayne, kde se opět zastavilo ve Wawa a neodolalo se kafíčku a ještě na mě z mrazáku vykoukla Ben and Jerry's zmrzlina - vyhrála příchuť-Cookie Dough  - jedna z mých oblíbených. Domů se dorazilo po půl šesté a zbytek neděle byl už jen odpočinek.

Obrázky z web. stánek marocké restaurace. (foťáček jsem s sebou neměla)

Obrázky z Byblos klubu.

Nákupy s Pájou - sobota

S Pájou - fitting room 

Pája nakupuje botky :)

Má odkládací polička :)

Tohle jsou mé ulovky :)

KUNDA obchůdek s pivkem :D :D

PS: při koupeli se mi podařilo docela solidně praštit se do hlavy o držadlo na mýdlo a tak mi teď na čele vyskočila kvalitní boule :D

První týden, kdy jsou děti ve škole

    Mám skoro za sebou první týden, kdy jsou děti ve škole. Není nic-moc o čem psát, protože každý den je poměrně stejný. Takže vás nebudu neustále nudit stejnými historkami, ale vše funguje na harmonogramu, který mi byl nastíněn po mailech, kdy jsem byla ještě doma.
    Větší odchází mezi  6:50 - 7:00 - většinou jede polovinu cestu autem z rodiči a polovinu dochází. Mladší děti jsou vyzvedávány v 8:30 školním autobusem a tím zažíná mé volno. V klidu se nasnídám, asi 10min poklízím bordýlek po dětech (v dolním patře - jejich pokojíčky neuklízím), v úterý a pátek peru. Větší mi dojíždí v 3:10 domů - s tím, že se většinou obslouží sama se snackem. Do 4 kouká na TV a pak začíná pracovat na úkolech. Dvojčata mi dorážejí domů ve kolem 4:10. Něž dorazí, většinou jim nakrájím do mističek nějaké ovoce a pak si každý řekne, co chce za snack. Než si začnou hrát měly by si vypracovat úkoly. Baily měla včera úkol poprvé a bez reptání se do něj postila. Colton ještě žádný neměl, takže můžu říct, že je tento týden klid a neměl vyloženě nějaké záchvaty vzteku. No na to, aby si vypracoval úkoly tu má MR. Marka, takže si s tím bude muset poradit on, až mu je odmítne dělat. Kolem 5:10/20 začínám připravovat večeři a před 6:00 se začíná jíst. Rodiče docházejí většinou chvilku před 7:00. Skočí ještě vyvenčit hafana a já mám padla.

Pár neobvyklých zážitků, přece jenom mám - o tom, že se mi povedlo v pondělí dostat pokutu za parkování už víte. No, a aby toho s autem nebylo málo, tak v úterý se to bez exesu taky neobešlo. Z pondělka na úterý tu dost v noci pršelo a na koleje vlaku, kterým se HM měla dostat do práce spadl strom. Takže vlak nejezdil. Měla na ten den sjednanou kontrolu u doktora, tak mě poprosila, jestli bych jí tam nezavezla, nepočkala a pak nehodila k jinému vlakovému nádraží, který by jí dostal do práce. Takže se jelo - od domu to mohlo být nějakých 10 - 15min autem. Řekla mi, jestli jsem si aspoň vzala knížku nebo počítač, že to bude trvat asi půl hodinky, ale že přesně neví. Kniha samozřejmě ležela doma. Řekla, ať si pro ní klidně zajedu. Napadlo mě ještě, že při cestě to vezmu přes poštu a hodím do schránky tu mojí pokutu a přihlášku do školy. Na silnici probíhaly nějaké práce a začínalo se to docela štrůdlit. Pro jistotu jsem si zajela pouze pro knihu a radši jela nazpět, aby na mě HM nečekala, pošta mě stejně neuteče a stavím se tam při zpáteční cestě. Dorazilo se na parkoviště a já si libovala, jak se mi tím velkým autem povedlo krásně zacouvat do řady napoprvé :). V USA se nemusí přes den rozsvěcet světla, ale já je automaticky nějak rozsvítila a pak jak zůstala v autě a ani nevylízala, tak na ně samozřejmě zapomněla. HM to trvalo ještě nějakou 3/4hodinku a dokonce se mi i po SMS omlouvala. O to pak bylo velké překvapení, že baterka byla za tu krátkou dobu vybitá a auto se prostě nenastartovalo. (to nechápu, musí jí mít nějakou slabou, páč můj tatin v ČR hodně často zapomíná vypínat světla a určitě nějaké tři hodinky nejsou pro baterku problém. No naštěstí si HM těch rozsvícených světel asi nevšimla a prostě mi říkala, že je špatná baterka a ať příště nechám klidně nastartováno :/ - (to mě přijde jako holý nesmysl). No nic, nakonec se se štěstím našla nějaká příruční nabíječka v kufru, takže požádala nějakého pána, ten nám to na baterku připojil a za minutku se nastartovalo. No doufám, že už mi dá auto pokoj a bude na mě hodné :). Pán nám povidal, že se tam musí dolít voda, že je jí tam málo. No v životě se mi nepoštěstilo vidět baterku, kam se dolévá voda. Pro jistotu jsem nechtěla riskovat, že by se auto před poštou znova nenastartovalo, tak se jelo rovnou domů a radši se tam šlo pěšky. Na zpáteční cestě mi zavolala Pája, hlídala zrovna děti a já se za ní při zpáteční cestě stavila a skejsla tam až do 2:50 a pak rychle přebíhala domu, abych byla doma, až mi mladá dorazí.

Včera večer se s Pájou zašlo asi na hodinku do Kmartu, prý si potřeboje odpočinout od učení. - říkala mi, že jí to trochu připomíná Primark v Anglii, ale mě tedy skoro vůbec. Oblečení tam mají spíš taková jen obyč trička a hodně sportovního oblečení, ale né prostě to nepřeberné množství všeho, co se dá sehnat v Primarku.V Kmartu mají tedy navíc jídlo, což Primark nemá. No a ceny jsou tu vyšší. jen tady se dají nalézt i více značkové kousky, jako třeba mají Playboy, co jsem si tak všimla. Pája zašla ještě na hoď ku k nám, seznámila se s mojí rodinkou a pak se už jen tak klábosilo. Každopádně mě zajímá, jestli někdo z vás žijící v USA víte o nějakém obchodě, který je Primarku podobný? a pak by mě ještě zajímalo, jestli tu existují něco jako Direct Sporty, jako mají v UK??

Dnes mi odpoledne přijde moje koordinátorka. Vždycky po 14dnech se ptá rodinky, co si o mě myslí a pak se ptá mě, co si myslím o rodince. Takže to mě dnes čeká a pak večer po práci musíme s Pájou zajet někam koupit něco bílého na sebe. Její srbské kamarádky jedou na nějakou "white srbskou párty" do NYC v sobotu večer a mi se budeme také účastnit. Čekám, co se z toho vyklube :)

Parking ticket :/

     Myslela jsem, ze dnes nebude moc o čem psát, ale nakonec je. Dnes mé dětičky měly první den školy. Včera mě trochu přepadla nervozita, že nebudu třeba vědět jak přesně připravovat lunch boxy, ale nakonec to bylo v pohodě. V podstatě je to skoro to samé, jako měly minulý týden obědy, jen se to zabalí - takže vždycky každý má jedno jakože hlavní jídlo, misku ovoce, nějaké kokino (dnes dvě kolečka cokies) a ještě preclíkové tyčky. Mladší jsou vyzvedávaly v 8:30 školním autobusem. Fakt to vypadá, jak v těch usa filmech :).
    Větší  holčině dnes začínala škola v 9:50. No a sní jsem si tedy užila něco. Poprosila mě, že když tedy má ještě tolik času, že si zajdeme na snídani do kaféčka. Tak se tedy šlo. Já si dala croisant a rooibos tea. V kaféčku potkala další dvě spolužačky, které taky měly au-pair a tak mi přišla pod ruka další Němka, ale příští týden po dvou letech končí. No holky pak začaly vymýšlet trochu bejkárny. Tady to, že by chtěly jít ještě před školou do knihovny jsem schvalovala. Jenže když se tam dorazilo, tak byla ještě zavřená. No a tak, že se prý pojede do jednoho "beauty shopu" (mají tam od laků na nehty, přes šampony všemožných značek až po různě přírodní tělová mléka). Tam bylo samozřejmě taky zavřeno. Jelikož strašně pršelo, tak že se prý vrátíme do toho kaféčka. Musím připomenout, že jsme na každém místě zaplatily (jak oni říkají čtvrťák - 25centů) za parkovací hodiny. Hodiny vždycky spustí odpočítávání na 30min, po kterou se tam může stát. V kaféčku jsme strávily ani né dvacet minut a přesto, že já i Němka jsme si jistý, že jsme platily, tak pro obě čekalo za stěračem nemilé překvapení v podobě pokuty :/. (samozřejmě, že jsem zodpovědná za placení pokud) - tedy není to nějaká horentní částka 15$, ale prostě mě štve, že nechápu, proč tu pokutu mám, když bylo parkování zaplaceno a čas nevypršel. No nic, nic s tím nenadělám.
    Počasí bylo celý den nesnesitelné, tak se tak nějak poflakovalo po baráku, skypovalo s rodinou, vypralo se dětem prádlo a konečně se vybrala škola. Tedy upřímně - škola je kapitola sama pro sebe.

 Na školení vám řeknou, že tu konečně budete mít možnost studovat co chcete, tak ať toho využijete. No on je v tom jeden háček - sice asi studovat můžu co chci, ale musím splnit buď 6kreditů nebo 80hodin. Jenže oni takové ty zábavnější předměty mají většinou vypsané třeba jen na 12hodin (třeba 6 x 2hodiny) - takže ať jsem hledala, jak jsem hledala, prostě mi nezbylo nic jiného než jít na angličtinu. Nakonec vyhrál TOEFL Prep. Course. Prý základní Angličtina je na prd a tady mi to aspoň něco dá. V podstatě jediné tyhle angličtiny pro cizince měly přes 40hod. Můj kurz stojí 300$ a budu mít splněno 48hodin. Stejně si tedy budu muset za studium asi něco připlácet, aby mě to pokrylo ty hodiny. Nevím, co si budu vybírat příští semestr, pokud tam s optimálním počtem hodin bude pouze zase Angličtina.

    Dětičky mi autobus vyplivl nazpět kolem 4:10. Oproti minulému roku jsou dováženy o nějakých 20min později, které mi zajišťují o trochu delší volno :). Kupodivu byly dnes odpoledne jak míliusové. Ani jedna hádka, ani jedeno pošťuchování, prostě nic. Kolem šesté jim byla servírována véča a rodičové dorazili v sedm. Wendy (HM) mi ještě doplnila do přihlášky číslo účtu, aby se kurz mohl zaplatil a já jí tedy odevzdala 15$ za mojí pokutu, páč se to má platit šekem a neposílá se cash. (Ono totiž za stěračem najdete malinkatou obálku, kde už je předepsaná adresa místní policie a napíší vám, kolik se platí (jen je tam napsané né cash) - pak už jen nalepíte známku a dáváte penízkům zbohem :D.

Takto to dnes trochu vypadalo :/