Orientation part II.

    Druhým dnem pokračovalo skolení, už se všemi au-pair. Nakonec nás byla jedna z největších skupin v historii školení pro Au-pair in America. Účastnilo se nás celkem 250 nově příchozích au-pair do USA. Byly jsem rozděleny do třech skupin Obyčejné au-pair skupina A a B a EduCare Au-pair. Ty v podstatě pracují méně hodin, mají méně peněz, ale zase musí splnit více kreditů ve škole.
     Školení prohýbalo ve skoro stejném tempu, jako předešlí den, jen s tím rozdílem, že jak raní, tak odpolední přednášky byly ještě o něco delší a byla i delší přestávka na oběd a relaxaci. Končilo se v sedm a hned nasledovala večeře (pizza night). Podobný program byl obdobný pro následující dny. Nějaký druhý den  přišlo zemětřesení :). Nevím,co o tom psali v ČR, ale asi z toho udělali větší drama, než bylo. Hodně lidí z ČR mi psalo, jestli je vše ok. Já osobně v době zemětřesení byla na pokoji, takže jsem ho cítila. Bylo to divné, ale trvalo to jen chvilinku - asi 5-8sec. Lidi, kteří v tu dobu byli na ulici, necítili vůbec nic.
    Mě osobně školení strašně bavilo. Většinu času nás měla postarší dáma jménem Judy (Džoudy), která i přesto, že byla relativně přísná, tak byla neuvěřitelně vtipná a člověk se od srdce zasmál. Strašně mě bavilo se potkávat a seznamovat s novými lidmi, každý se chtěl s každým fotit, takže já můžu říct, že i když přednášky byly zdlouhavé, tak jsem si školení strašně užila a fakt mi někteří lidičky strašně chybí. Někteří byli fakt neuvěřitelně vtipní se strašně moc energii v těle. Písnu sem jména třech lidí se kterými jsem si hodně sedla :).
Zeke (Zikí) - Jihoafričanka a spolubydla na pokoji - bydlí kolem 9mil ode mě. (není ve stejném clusteru :( ) Adriana - Kolumbijka - neuvěřitelně vtipný člověk, který svojí vtipnost umocňuje svojí angličtinou/ne-angličtinou. Jde na ní vidět, ten Latino-americký temperament, že i když anglicky úplně nevládne, tak se vůbec nestydí a prostě mluví a mluví a někdy vznikaly úplně neuvěřitelně vtipné situace (třeba, když jsme cestovaly vlakem k rodinkám, tak nám jedna Američanka řekla, že ještě nezažila tak vtipnou cestu vlakem) - je umístěna v okolí Washingtonu. Další super holčina byla Taís - Brazilka. Nevím, co o ní napsat. Byla to prostě úplně v pohodě holka. - Je taky někde poblíž Washingtonu.
    I když jsem nejdřív přemýšlela, tak přesto jsem nevynechala NYC trip pořádaný agenturou. Ať si každý říká, co chce, mě se to líbilo. New Your je prostě úžasný a strašně se těším, až se tu rozkoukám a pojedu ho zas navštívit :). Samozřejmě, že jsem si pořídila I love NY tričko.
    Abych nezapomněla, stejný den, jako byl výlet do NYC, tak ještě při samotném školené, proběhla evakuace hotelu, kvůli požáru a přijelo kolem třech hasičských aut, hasit náš hotel. Tedy byl to údajně jen poplach, ale to, že jsem většinu peněz a pas měla na pokoji mě relativně znervózňovalo.
    Když jsem byla ještě v ČR, tak mi trochu nabíhala husí kůže z toho, že budu sama cestovat k rodince vlakem a budu úplně ztracená, ale nakonec nás jelo stejným vlakem 71 au-pair a postupně se vysedalo. V podstatě to kopírovala velká města - NYC - Philly - Washington. Takže lidé postupně vystupovali a já se Zeke a ještě asi dvouma/třema  dalšíma au-pair vystoupila ve Phille.

PS: Dalo by se to shrnout, že jsem za mých prvních  6 dní pobytu v USA zažila zemětřesení, evakuaci z hotelu kvůli ohni, no a pak si nedala říct ani teta Irena a navštívil mě hurikán a pár tornád v blizoučkém okolí Wayne. Třeba TV byla každých asi 15min přerušena upozorněním, že je možnost výskytu tornád v blízkosti toho města a toho města. Jedno z těch ohlášených bylo King of Prussia, který je asi jen ani né 10min cesty. :)
No jak vidíte, nenudím se at all :)

O tom jak se mám u rodinky zase někdy příště. Mám tu po půlnoci a půjdu chrupkat.

Pokud by někoho zajímaly fotky: tak si můžete podívat tady:
http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150297042350970.360802.700510969&l=5c30a3aff3&type=1

Orientation part I.

     Konečně se mi naskytlo trochu času napsat pár vět. Dny v USA zatím letí strašně rychle. Co se týče školení, tak já osobně jsem si ho strašně užila. Samozřejmě, že samotné přednášky byly dlouhé, židle strašně nepohodlné a člověk často ztrácel pozornost, ale většinu času nás měla postarší dáma jménem Judy "Džoudy" a ta byla fakt perfektní a člověk se někdy opravdu od srdce zasmál.
     Vezmu to všechno takovou rychlovkou - první den, kde nás bylo kolem 50ti au-pair jsem se účastnila řidičského školení. V podstatě jsme byly seznámeny s tím, jak to chodí na amerických silnicích a každý dostal knihu, kde si může pořádně nastudovat zákony svého státu. Něco mi přijde docela na hlavu. Třeba v USA je hranice pití alkoholu 21 a když se ti někde opije kamarad(ka) mladší 21 a vezmeš jí do auta, aby jsi ji zavezla domu, tak za to dostaneš přinejmenším pokutu (v podstatě pro au-pair to znamená, že ji mohou poslat hned domů), když tě policie zastaví a zjistí, že ten ožrala na zadní sedačce je mladší jednadaveti. (Kdyby někoho zajímalo, jak by se měl kamarád(ka) dostat domů - tak odpověď je taxi :) ).
    Po školení se skupina asi 20 au-pair vydala na nákupy. Abych byla upřímná, tak mě to ani nějak neoslovilo, tedy nepřišlo mi to nijak rozdílné oproti UK - tedy jediné, co mě překvapilo, že lidé  v obchodech se oproti UK chovali jako lidé. Nefungovalo to systémem, pokud se na něco kouknu a nejsem interested, tak že to upustím na zem a nechám to tam osudu. Některé holky, hlavně Němky obchody vzaly útokem a udělaly si druhé Vánoce. Co je na US příjemné, že ceny jsou v podstatě stejné, jak v UK jen přepočet je ještě příjemnější.

PS: Už budu končit, asi víte, že tu máme hurikán a každou chvíli přerušují TV s informacemi, že Philadelphie a okolí může zasáhnout tornádo a informace jak se popřípadě chovat - jako sklep, pokud je to možné (to u nás v baráčku není, takže všichni spíme dole, já tedy ve svém pokoji a rodinka po gaučích a na zemi v obýváku a v podstatě varování zní: držet se co nejdál od oken a hodit přes sebe deku. Jinak teď je zrovna varování pro tornádo asi tak 5mil ode mě, takže to rozhodně není příjemné. Snad zítra bude líp a budu moci napsat jak život v USA pokračuje.

Flight to America

     Konečně jsem se dostala k napsání úplně prvního příspěvku na půdě Spojených Států Amerických :) Upřímně musím říct, že mi let utekl relativně rychle, dokonce byl víc snesitelnější než loňský do Bulharska :). Turbulence k nám byly přívětivé a ukázaly se jen, aby se neřeklo. Člověk se za těch devět hodin relativně zabaví - furt něco servírují, nebo se koukne na filmy (já zvládla 3 - Hanna, Limitless a nějakou komedie s Benem Stillererem a Jennifer Aniston). No a když se vám, chce, tak si můžete dát dvacet, mě se se to opravdu povedlo kolem těch 20min.
    Na letišti začalo malinké drama - celní kontrola ještě byla v  pohodě. Pán za přepážkou se mě zeptal kde budu v USA přebývat, co tam budu dělat a jak jsou staré děti o které se budu starat. První menší zásek nastal u pásu s výdejem zavazadel - no samozřejmě že ta moje taška dělala Zagorku a přijela mezi posledními. Fakt nás tam mohlo zbýt z celého letadla tak 10 posledních, to že jsem každou minutou nervózněla, nemusím ani zmiňovat.
     Nemohla bych to být asi ani já, aby se něco nestalo. Samozřejmě ať jsem chodila křížem krážem od jednoho východu k druhu, né a né najít někoho s cedulkou Au-pair in America. Začínala jsem pomalu propadat panice a tahat s sebou 23,5kg těžkou tašku (na letišti k tomu, že měla malinkatou nadváhu vůbec nic neřekli) byl fakt zážitek. Takže jsem se rozhodla, že si vezmu vozík a zkusím štěstí znovu. U vozíků nastala první blonďatá chvilka dne. Za boha jsem nemohla přijít na to, jak je vytáhnout z toho stojanu. Zkoušela jsem tahat ze předu, pak ze zadu - pak našla jiný stojan - to samé a tak se to nakonec vzdalo. Spolubydlící mi nakonec řekla, že se zapůjčení platilo 5dolarů :D :D - fakt nevím, kde byla díra na prachy. Každopádně, po dalších dvou neúspěšných pochůzkách mi nezbylo nic jiného než zavolat na emergency číslo a zeptat se, co se děje. Slečně jsem do telefonu už fakt dost ve stresu řekla, kde přesně stojím a ať se mě tam někdo vyzvedne. Asi za dalších 10min už vidím přicházet postarší dámu s cedulí Au-pair in America. Díky všem, že mě má veteránská Nokia 6300 nezradila a normálně spolupracovala a já nemusela řešit ještě "change" na telefon. Fakt mi spadl kámen ze srdce. Prý letadlo holčin, které vyzvedávala přede mnu mělo zpoždění a nemohla mě vyzvednou na čas. Pocity to příjemné rozhodně nebyly, co vám mám povidat. Pak se vyzvedly ještě dvě Němky na jiném terminálu a už následovala dvou hodinová cesta do Connecticatu, kde probíhá školení. S tou 23kg taškou se nachodilo, tak 2km a fakt to nebylo nic moc. Ještě teď cítím mozoly na rukou.  
     Do hotelu se bylo vezeno pouze řidičem v autě, kde byla místa pro 7osob a cestovaly jsme pouze 3. Na hotelu nás přivítala slečna, předala desky s informacemi, řekla některé zásadní a s Němkami  se dohodlo, že si dáme sprchu a pak se sejdeme se večeři.  Na pokoji jsem se seznámila s první spolubydlící z JAR a nestala druhá bloňdatá chvilka dne, kdy jsem za boha nemohla přijít na to, jak se pouští teplá voda. Je tam jeden otočný kohoutek, který tekl studeně, a když se tím kroutilo, tak se přidával proud. Po sprše v relativně studené vodě na systém přišla spolubydla. Prostě se kohoutkem muselo otáčet, proud-neproud a začala téct teplá. Trvalo jí to, ale také dobrých 5min :) Protože na řidičské školení nebylo přihlášeno ani 50 au-pair z 250, které na školení jsou. Dostala se nabídka výběru z asi 10jídel z připraveného jídelníčku. Já si dala, jak tomu myslím Američani říkají, tedy aspoň o tom vedou konverzaci v Pulp Fiction, čtvrtlibráka se sýrem :). Prostě cheesburgera, ještě servírovaného s hranolky :). Jelikož ale na náš český čas to bylo jako dvě hodiny ráno, tak samozřejmě, že toho žaludek moc nepříjmul, nehledě na to, že jsem se pak probudila v noci. s pocitem strašné těžkosti od žaludku :D
     Nechci vás znudit, nějakým dlouhým příspěvkem, takže by to mohlo pro dnešek stačit a jak zas najde chvilka klidu, tak se ozvu :)
 

Poslední příspěvek z ČR - příště už USA :)

     Tak jo má zlatíčka, opravdu je to tady a tak, jak už i já nesčetněkrát četla na kupě blogů, dočkala jsem se toho, že mohu napsat - zítra je tu den D, kdy zas po čase zvednu kotvy tady z té naší zemičky a splním si svůj sen tím, že budu aspoň nějaký čas objevovat taje amerického kontinentu. Vůbec tu nechci plánovat- polemizovat, jak dlouho ve státech vydržím. Hodně lidí se mě už teď ptá, jestli uvažuji o prodloužení. Já vždy odpovím stejně. Kdysi jsem si plánovala, že odjedu na rok do UK, navážu na to rokem v USA a pak si půjdu pracovat někam do Prahy. Kdyby to tak bylo, tak už jsem dva roky v Praze :). Jak vidíte, dopadlo to úplně jinak a já od té doby opravdu nic nechci plánovat - všechno nechávám osudu. Třeba horko těžko budu překousávat celý ten dlouhý rok, třeba si ten rok strašně dobře užiji a budu vědět, že mi to stačí a vrátím se, možná se mi tam bude tak líbit, že opravdu prodloužím, možná budu hledat cesty, jak zůstat v USA co nejdéle a možná se zamiluji a konečně potkám toho pravého, no a možná to dopadne tak, že budu za dva měsíce zase doma. Jaká bude skutečná realita je ve hvězdách a já se budu snažit prostřednictvím tohoto blogu aspoň trochu nastiňovat, jak se můj svět, za tou velkou louží vyvíjí. Možná se tu všichni za chvíli budeme smát a osud si pro mě připravil úplně něco jiného. No nechme se překvapit.

    Bylo na čase a ráno jsem se tedy dala do balení. Kupa mého oblečení, bot, dárků a různých sarapatiček opravdu nabrala možných 23kg.  Na stole mám připravené věci, které přijdou do příručáku a pořád přemýšlím, jestli mám opravdu všechno, co potřebuji. Jako pas, různé další papíry z ambasády k propuštění na území USA, vytištěné potvrzení o letu, peníze atd. - furt si to opravdu omílám dokola a dokola, jestli nějaký z těch papírů přeci jenom nechybí a já na to nepřijdu až na letišti, kde už bude pozdě. No snad nejsem blbka a mám nachystané všechno.
    Zatím, až na to, že jsem se probouzela docela dost časně a nemohla většinou už zabrat nebo když jo, tak se stávalo prdelí napřed a byla jsem jak přejetá, tak se na mě žádná cestovní horečka nepodepsala. Doufám, že to tak i zůstane.

Tohle je tedy oficiálně úplně poslední příspěvek z ČR. Na další si musíte chvilku počkat a bude už z vysněného USA. Opravdu nevím, kdy budu mít čas něco sesmolit. Nekupovala jsem si adaptér, s tím, že si ho pořídím až tam, takže mé dvě a půl hodinky baterie na compu asi využiji pro spojení s rodinou.
(tedy dnes jsem čirou náhodou objevila, že adaptér, který tu doma používám na nabíjení foťáku na nabíječkou z UK má na straně napsáno i USA/AUS, takže možná budu i provozuschopná, kdo ví? :)  )

Všichni, kdo jste v ČR a nikam se nechystáte, tak přeji ať se tu máte co nejlépe a dokážete co dokázat chcete a pro ty, co se někam chystají, tak hodně štěstí na rodinky a hlavně trpělivost a pevné nervy - asi nejpotřebnější vlastnosti au-pair.

Tady jsou ještě ty mé vlastnoručně vyráběné náušnice pro 12-ti letou Jax, tak snad se jí budou líbit :)

Zdraví Miška :)

Už se to opravdu blíží

     Tento příspěvek byl v plánu napsat už včera, ale zrovna, když se našel čas mezi tím, kdy jsem absolvovala rozlučkový trénink s lyžaři na horských kolech a návštěvou babičky, která mi už po sté říkala, ať si to ještě rozmyslím a nikam nejedu, že se o mě bude bát, tak si tady na blogspotu měli jakýsi eror a příspěvky se prostě napsat nedaly.
    Za těch pár dnů, jsem dokoupila všechny dárky  a na jednu hromadu vyházela věci, které mám ráda a přicházejí v úvahu si je vzít (viz fota níže). Největší kupu mám triček, které budu muset určitě ještě redukovat. Na druhou stranu tam mám třeba i pár věcí, které jsou v pohodě, ale určitě je nebudu po roce tahat nazpátek do ČR, takže se nějaké místo na zpáteční let v tašce určitě uvolní, nehledě na to, že dárky toho taky docela dost zaberou. Ještě koketuji s myšlenkou si vzít raketu na squash, kterou jsem si pořídila kdysi v UK a hodně jí tam vyžívala.
     Včera večer proběhla rozlučková grill párty v rodinném kruhu, dnes mě čeká dokoupení posledních maličkostí, jako lékárna atd. a k večeru mě čeká rozlučkový trénink s holkami z fotbalu.
     Vyřešila se i letenka ohledně toho online check-in. Nemusím ho dělat a po dvou dnech pátrání jsem se na Delta stránkách dostala k mé rezervaci, kde je u statusu letu napsáno: confirmed a mám už i přiřazené sedadlo 19A - takže mi to vychází, že buď budu u okýnka, což mi vůbec nevadí nebo u uličky a to mě taky nevadí, páč nebudu nikoho otravovat, když budu vylízat na záchod. Dokonce už tam mám i napsáno, že odlétám z gate B9. Vytiskla jsem to confirmation z Delta stránek a tím bych měla na letišti určitě uspět :)
     Mějte se všichni krásně.

( Kuchařka je pro HF, vínko pro HM, Jenga věž společná hra pro děti, painting podle čísel pro 8mi letou Bailey, lego pro 8mi letého Caltona a belgická čokoláda - studentská pečeť a trubičky pro 12ti letou Jax (má prý strašně ráda čokoládu) - ještě si jí chytám udělat náušnice z korálků, které jsem kdysi dělávala)  a trojhránky je kokino pro všechny. 

(neredukovaná hromada mého zamýšleného oblečení)

Flight Details were received

     Hlásím se s jedním z posledních příspěvků z ČR. Dnes mi byly konečně doručeny údaje o letu. Poletím s leteckou společností Delta Airlines přímým letem z Prahy na Kennedyho letiště do New Yorku. Takže jsem strašně ráda, že jsem ušetřena jakéhokoli přestupování na některém z evropských letišť. Sice mám ještě malé nesrovnalosti, s tím jestli musím nebo nemusím mít online check in , ale to se vyřeší.  

     Říkám si, že už bych si měla začít pomalu balit, ale tu činnost fakt nemám ráda a furt to odkládám. Dnes jsem si zařídila odhlášení od pojišťovny a dovezla domů opravenou cestovní tašku. Zbývá mi už dokoupit pár maličkostí, jako pár dárků, vytisknout potřebné papíry nabít fotoaparát a pomalu budu připravená odcestovat. :)

 

Hned se mi spalo lépe

     Po dvou, docela dost stresových dnech se mi ještě včera večer na Au-pair in America profilu objevilo, že má platba byla přijata a tím pádem je můj bill vyřešen. Ani si neumíte představit, o jak lépe se mi spalo.
      V podstatě někdy v průběhu dneška až pondělka by se mi měly objevit informace o letu, takže poté už by opravdu nemělo nic stát v cestě k mé cestě do Ameriky.
      Abych nezapomněla, včera odpoledne mi ještě přišel email s informacemi o vlaku, kterým se budu dostávat z místa orientace do Philadelphie, kde si mě vyzvedne rodinka. Bohužel přijíždím ve všední den a rodinka se mě nemůže vyzvednout přímo v místě orientace, ale mě to ani nevadí, aspoň si natrénuji cestu pro případné výlety. Myslím si, že určitě pojedeme přes NYC. Přijde mi docela vtipné, že už mám info o tom, jak se budu dostávat v USA "domů" k mé host rodince a ještě nemám info o letu:). Jo jinak - když jsem byla v CA, tak tam mi říkali, že školení je v New Yorku, na stránkách Au-pait in America píší, že školení je kousek od NY a nakonec zjistíte, že je ve městě Stramford ve státě Connecticut, asi 50mil vzdáleno :).  Mě to osobě nevadí, ale přijde mi to trochu, jak klamání zákazníka :D
      Dneska jsem si zvládla oběhat posledního doktora (ženského) - a nechala si napsat prášky na rok dopředu. Chci se zeptat vás, které máte prášky a třeba o rok prodlužujete, nebo se s prášky omylem něco stane, tak jak se to dá v USA řešit? Jde někam pak zajít, že by vám třeba podle krabičky, kde je napsáno množství hormonů, předepsaly nějaké podobné?? Jen mě to zajímá, jak by se to dalo v případě potřeby řešit.
     V pondělí mám v plánu zajít na zdravotní pojišťovnu a odhlásit se a fakt by už potom mělo být všechno zařízeno.

   

Trochu nervozním

     Jak nadpis sám napovídá, začínám trochu stresovat. Není to vůbec způsobeno tím, že by se blížil odjezd. Minulý týden jsem si říkala, už ať mám po ambasádě a pas s vízem v ruce a bude všechno vyřízené. Jenže bohužel. Bohužel mi agentura ještě nepotvrdila zaplacení poplatku, který byl odeslán více než před týdnem. Včera jsem zkusila napsat na pobočku v Londýně, s tím, že banka tentokrát platbu neodmítla a že by už určitě měly mít peníze na účtě, tak jestli by mi to mohli potvrdit na profilu. Na mailu jsem si zaškrtla takovou tu funkci, že po přečtení emailu vám přijde, že by email přečten. To mi došlo asi po hodince. Bohužel mi nebyla doručena žádná odpověď.
    Ráno mi nezbylo nic jiného, než napsat do CA. Kolem poledne mi přišla odpověď, že do agentury napsaly a až něco zjistí, tak se hned ozvou. Pravděpodobně je to zapříčiněno tím, že jsou lidé na dovolených a tak to všechno trvá trochu déle.
    Každopádně doufám, že se to co nejrychleji dořeší, protože mi každým dnem mají dojít informace o odletu, takže se bojím, aby se to někde nezaseklo, když jsou tedy ty dovolené :/
    Fakt už chci mít vše vyřízené a začít v klidu pomalu balit.

btw: pas s vízem úspěšně doputoval v pondělí :)

Změna data odletu

     Jak už jsem v jednom z předchozích příspěvků naznačovala, nastaly u mě malinkaté změny s datem odletu. V pátek mi přišel mail od agentury, že mi rodinka hradí jakýsi AAA driving course, který začíná právě 22.8., takže můj let byl přesunut na 21.8. a od 23.8. začne normálně školení.
     Upřímně, řízení mám ráda a vůbec mi nevadí, ale za ten kurz jsem strašně ráda, protože vím, že dopravní značky tam a tady jsou trochu rozdílné a určitě budou i trochu jiná pravidla, takže aspoň budu mít trochu infa do začátku.

Info o mém clusteru

     V pátek mi byl zaslán email od Au-pair in Amerika s informacemi o mém Clusteru (skupina au-pair z mého okolí). Celkem nás tam je 37 holek, s tím, že 4 ještě dorazíme do konce zaří (to číslo se asi může ještě měnit). Asi nikoho nepřekvapí, že největší procenta tvoří Němky s Brazilkami a já budu jediná Češka :) (V Phille od AC - Au-pair Care bude od září Monča, - takže úplně sama nejsem). Pak mě ještě potěšilo, že nás tam je poměrně dost, kterých jsme národnostně sami, takže doufám, že na cluster meetinzích se bude i kým bavit a nebudou tam skupinky pouze Němek/Rakušanek a Brazilek/Portugalek.
     Ač matika není má silná stránka, trochu jsem procentuálně rozpracovala, jak to v tom mém clustru národnostně je. Takže teď bude na řadě pár čísílek a obrázků. 

Řazeno od nejpočetnější národnosti.

Němky - 12 - 32%

Brazilky - 7 - 19%

Rakušanky - 3 - 8%

Maďarky - 2 -5%

Kolumbijky - 2 - 5%

Francouzky - 2 - 5%

Portugalky - 1 - 2%

JAR - 1 - 2%

Namíbijky - 1 - 2%

Australanky - 1 - 2%

Švédky - 1 - 2%

Thajky - 1 - 2%

Italky - 1 - 2%

Češky - 1 - 2% (já :) )

Holanďanky - 1 - 2%

Rozdělení Au-pairek - podle vzdálenosti od mého města Wayne - on nejbližšího

Mé host město Wayne - 9 au-pair - 24% z celého culusteru  - vzdálenost 0 mil
 ( 3 Němky, 3 Rakušanky, 1 Italka, 1 Brazilka, 1 Češka (já)

Město Devon - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 2,5mil

(1 Namibija)

Město Berwyn - 4 au-pair - 10% z celého culusteru  - vzdálenost 3mil

(2 Němky, 1 JAR, 1 Švédka)

Město Paoli -1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 6mil

(1 Němka)

Město Malven -2 au-pair - 5%  z celého clusteru - vzdálenost 7mil

(1 Němka, 1 Brazilka)

Město Phoenixville -1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 10mil

(1 Francouzka)

Pozn: V tomto městě sídlí i moje koordinátorka

Město Exton - 4 au-pair - 10% z celého culusteru  - vzdálenost 15mil

(2 Brazilky, 1 Rakušanka 1 Francouzka)

Město Chester Springs - 5 au-pair - 13% z celého culusteru  - vzdálenost 15mil

(2 Maďarky, 1 Portugalka, 1 Brazilka, 1 Kolumbijka)

Město West Chester -2 au-pair - 5%  z celého clusteru - vzdálenost 19mil

(1 Němka, 1 Holanďanka)

Město Pottstown - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 25mil

(1 Kolumbijka)

Město Coatesville - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 26mil

(1 Němka)

Město Kennett Square - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 30mil

(1 Němka)

Město Wyomissing - 2 au-pair - 5%  z celého clusteru - vzdálenost 45mil

(1 Němka, 1 Brazilka)

Město Oxford - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 46mil

(1 Němka)

Město Hamburg - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 62mil

(1 Brazilka)

     Jak sami můžete vidět, tak je rozptyl mil docela značný. Pro mě je celkem fain, že moje kordinátorka je jen 10mil vzdálená, ale chudáci některé holky to mají dost z ruky. Možná jste si ještě všimly, že v mém host městu Wayne je největší koncentrace au-pairek, jediné co mě trochu děsí je, že většina z nich jsou Němky a Rakušanky, takže si myslím, že ty stejně budou péct pospolu. 

     

      Co se týče dalšího infa ohledně mého clusteru, tak 10.8. mají au-pair meeting v Phoenixville v domě naší koordinátorky, ale ten bohužel ještě nestíhám. Meeting který by se měl týkat i mě bude v neděli 18. září v Hard Rock Cafe ve centru Philadelphie. Jde ale o meeting clusteru z celého okolí Philly, takže tam bude asi strašná spousta lidí.
     Další informace, které jsem dostala bylo ohledně podzimních školních kurzů, které jsou vhodné pro au-pair v nedaleké Harcum College. Jde tedy o výběru dvou večerních kurzů, jeden specializovaný na  TOEFEL test a jeden, který mě osobně přijde zajímavý se jménem What's cookin'. Ten by začínal 27.9. a je každé urerý a čtvrtek od 7:00 - 9:00, ale s tímhle si chci poradit s mojí HM až dorazím do USA. 

Ambasáda

     Pohovor na ambasádě jsem měla dohodnutý na 9:15. Byl to poslední možný čas, který se dal zvolit. Nevěděla jsem jak dlouho se budu dostávat od kamarádky na místo, tak proto byl zvolen ten nejdýl možný. Kdybych mohla někomu něco doporučit do budoucna, tak pokud víte s jistotou, že pro vás nebude problém se tam dostat na dřívější hodinu, tak si určitě přivstaňte. Těch lidí co čekalo na pohovor byla opravdu kupa a jelikož mají na každou čtvrt hodinu naobjednáno nějakých deset lidí, tak samozřejmě jich tolik nestihnout odbavit, takže fronta s přibývajícím časem přibývá a přibývá.
    Já dorazila nějakých dvacet minut předem a pro krácení času jsem si zvolila procházku v okolních uličkách. Připadala jsem si jak v Itálii - takový malý, roztomilý uličky. Chvilku po deváté se vyrazilo k ambasádě. Vůbec jsem netušila, jestli budou pánové hlídači mluvit česky nebo anglicky. V řadě nás tam stalo za sebou asi šest a když přišel k prvnímu a ptali se na jméno v češtině, tak mi bylo všechno jasné. Takže tam nepracují samí Amíci, ale i Češi :).  Byla jsem propuštěna dovnitř, musela odevzdat veškeré elektronické přístroje a nástroje ( a já jich zrovna neměla málo: dva telefony - jeden používám jako mp3, jeden normální, foťák, flashku a externí disk, který byl na opravě ). Pak následovalo vyslání do druhého patra, napravo, kde se žádá o nepřistěhovalecká víza. Moc mi nebylo jasné jestli si mám sednout nebo zařadit do poměrně dlouhé fronty. Z poza rohu nebylo vidět  kam ta fronta vede, ale zařadit se do ní mi přišlo nejpříhodnější. Po chvilce jsem zjistila, že stojím dobře a vykoukly na mě dvě okýnka, kde bylo napsané, připravte si: žádost o vízum, pas, potvrzení o zaplacení kurýrního poplatku a obálku pro kurýrní službu. Takže se jednalo o registraci, o které mi všichni říkaly. V obou okýnkách byly úřednice - sympatické Češky a na všechny se mile usmívaly. Je hezké, že oni se "nakazily" Ameriknou v  tom dobrém slova smyslu. Na řadu se mi podařilo dostat po nějakých 15-ti minutách. Jediné o co mě ještě bylo požádáno navíc byly DS 2019 a Service formuláře a nakonec o zaplacení vízového poplatku. Byla jsem odbavena asi za 2min a zkusila si najít nějaké vhodné místo k sezení. V první místností, která sousedí s okýnky, kam se chodí na pohovor, byly veškerá sedadla obsazena, takže mi nezbylo nic jiného, než se posadit v místnosti,  kde se registrovalo. Tady nastalo asi poprvé, kdy jsem trochu znervózněla, bylo to hlavně zapříčiněno tím, že do té mé místnosti moc nebylo slyšet jména, která měla jít na pohovor.
     Po chvíli se ke mě posadila jedna holčina - také Míša a obě jsme pak začaly vtipkovat, že opravdu nerozumíme když někoho volají. Tak nějak jsme začaly konverzovat a vím, že je ve druháku na střední a bude na rok přerušovat a pojede právě na rok na střední do USA. Docela mě pobavilo, že říkala, že odlety na ten jejich program probíhají od začátku do konce srpna a že ona ještě teď neví, kam vůbec pojede. Prý si jí musí vybrat hostitelská rodina, která se o ní bude starat a podle toho kdo si jí vybere tak tam zakotví. Takže ona tu svojí lokalitu má ještě mnohem méně ovlivnitelnou než my au-pair. Ona to má vážně jen o štěstí. A ještě povídala, že klidně jí teď mohou zavolat a za týden letí. Obě jsme vůbec nechápaly, jak to s tím pohovorem je, protože já měla informace, že se jde právě k registračnímu okýnku a pak se jde k dalšímu na pohovor. Ale tady to fungovalo tak, že někoho zavolali a do dvou minut byl nazpět a opět si sedl a čekal dál. Takže mi vůbec nebylo jasný co se děje.
     Asi po hodině se konečně ozvalo něco jako mé jméno. Jistota mi zrovna pane neříkala, ale jelikož se nezvedal nikdo jiný, tak to bylo poměrně jasné. Za okýnkem se na mě usmíval mladý,sympatický, americký úředník - Povidal anglicky, že bude potřebovat čtyři  prsty levé ruky, které přiložím na jakousi snímací krabičku, kousek ode mne. No jo - já trochu negramot na pravou a levou stranu si nejdřív musím uvědomit, kterou rukou píšu a pak vím, že ta ruka a strana je pravá. Moje uvědomování spočívá v tom, že udělám malý pohyb pravou, jakože imaginárně píšu. Po tom co pán uviděl, že dělám pohyb pravou rukou, tak na mě "česky" levá ruka :D :D - to že v tu dobu už jsem si byla vědoma toho, která je pravá a levá bylo asi nepředmětný :D :D. Nakonec stejně sesnímal všechny prsty, jak levé, tak pravé ruky. Otisky tedy bylo to okýnko, se kterým jsem nepočítala.
     Vrátila jsem se ke své spolusedící, která šla na řadu chvíli po mně. Pak se čekalo ještě dobrých 20min než se dostalo k samotnému pohovoru. Při hlášení mého jména jsem tentokrát opravdu netušila, zda jde o mne nebo ne. Dokonce se tam i jedna paní zvedla, ale jen poposedla o dvě sedadla blíž. Takže mi má společnice řekla, jestli náhodou nejsem na řadě a já tedy šla na věc. Po tak dlouhém čekání veškerá nervozita opadla. Okýnko bylo jiné a i pán se změnil, ale pořád se ho dalo charakterizovat jako mladý, sympatický :). Anglicky se mě zeptal jestli jsem "Mikeila" - moc to oslovení od dob UK nemusím, ale nebránila se. Zeptal se jestli mluvím anglicky a jeho první otázka pak směřovala na to jestli jsem někdy před tím už au-pair byla. Obratem jsem se ho zeptala jestli mysli v USA (když si žádám o US vizum) - tak prý celkově. To jsem mu potvrdila, pak něco asi minutku zapisoval do počítače, pak mi jen řekl, jestli vím, od kuď je má hostitelská rodina a o kolik se budu starat dětí. Pak se zas odmlčel a zapisoval do počítače - pak ještě přišla na řadu otázka, jestli budu bydlet přímo s rodinou nebo někde jinde, zase odmlka a v poslední řadě mi ukázal jakýsi papír, jestli jsem ho četla. Rozpoznala jsem v tom dokument, který na mě vybafl při vyplňování víza (prý jsou to nějaké změny ohledně víza) - já ho osobně tedy nečetla, spíš jen v rychlosti prolítla, ale jelikož si pamatuji, že na internetu jsem stvrzovala jeho přečtení, tak jsem pánovi řekla, že byl přečten na ambasádních stránkách. Pán zase smolil něco do počítače a jako poslední mi řekl, your visa is approved and have a nice time in the US. Já mu popřála pěkný den a bylo po všem. Celkově to zabralo necelých 10min, ale otázek, jak vidíte bylo pár a jednoduché, nejvíce času zabralo to jeho vepisování do počítače. Počkala jsem ještě na Míšu, která byla odbytá za dvě minutky a vydaly se společně ven, kde jsem se rozloučily.
     Abych to shrnula - celá procedura u okýnek nezabrala více než 15min, ale já ambasádu opouštěla jen pár minutek před jedenáctou.
     Poslední důležitá věc, která mě v Praze čekala bylo pořízení anglicky psané kuchařky od Jamieho Olivera, kterou chci dovést HF jako dárek. Nechtěla jsem riskovat, že ji u nás ve Vrchlabí neseženu. Pak mě ještě napadlo, kouknout do hračkářství a podívat se po Jenge. Sice měli, ale nějaké maxi válcovité balení, které stálo skoro 500kč. Nešlo ani tak o cenu, ale skladnost byla fakt na houby, takže jsem se ujistila, že koupím takovou menší, kterou mají i nás za necelé dvě stovky.
     Do odjezdu autobusu mi chyběla ještě nějaká hodinka a půl a já se rozhodla, že stejně přejedu na ČM a zakotvím v Ikea, a pujdu využít moji Family card a dám si obídek. (nějaké chození po obchodech mi tady v ČR přijde stejně zbytečné, protože ani po dvou letech mě nepřešlo přepočítávání na libry a pak si uvědomím, že tohle bych tam přece pořídila 4x levněji, takže celkově nakupání tady v ČR z krouhávám pouze na to potřebné a zvlášť když mě čeká USA, tak přece nebudu kupovat zbytečnosti) Po příjezdu do Ikea mě trochu rozesmutněl nápis, že restaurace je v rekonstrukci a bude znovu otevřena až na konci srpna :(.  Pro občerstvení byl k dispozici pouze bufet. Takže i tak se mi podařilo využít zákaznickou kartu a za dvacku se mi dopřálo dvou párků v rohlíku a bezedného kelímku :D - ta cena je fakt směšná. Nechápu, že se jim to za tuhle sumu vyplácí prodávat. Místa k sezení už byla obsazená, tak jsem aspoň našla volný bufetový stůl a nejedla se na stojáka. :D no žádný luxus to nebyl, co vám mám povidat :). (tady se mi naskytl pohled na takového postaršího pána, který nezapřel naše češství - normálně na férovku vytáhl z odpadkového koše kelímek, který si pak můžete bez mezně doplňovat, přešel ke stolu a postupně si plnil přinesenou dvoulitrovku :/ ). Já si ještě chvíli sedla na lavičku před obchodem a čekala až mi trochu stráví a po chvíli se zase přesunula na ČM a vyčkala příjezdu autobusu. Dobrou náladu mi nezměnilo ani to, že při nástupu bylo v autobuse asi 40 stupňů a já se celé dvě a půl hodiny pekla jak prase na rožni. Jen domů jsem přijela celá utahaná.

Návštěva CA a nečekaná předodletová schůzka

      Pro nadcházející dny jsem se rozhodla, že napíšu tři kratší články o návštěva CA před ambasádu,o ambasádě a informacích o mém budoucím clusteru. Přece jenom se čtou kratší příspěvky lépe než jeden dlouhý.

     Kolem půl páté odpoledne se mi podařilo dostat do kanceláře CA. Se slečnou jsme se posadily do místnosti, kde jsem dělala pohovor, když jsem tam tehdá v prosinci byla poprvé. Bylo mi nabídnuto, že mi zkontroluje dokumenty a všechno potřebné na ambasádu a ještě mi podstrčila další dva (tři -jeden byl jako dvou strana) papíry. Šlo o DS 2019 dokument, který se musel stvrdit mým podpisem, místem a datumem a ještě  SERVICE dokument. Vše mi bylo schváleno a tak slečna řekla, že rovnou uděláme předodletovou schůzku, pokud chci, nebo bych mohla dorazit ještě další den. Takže to bylo vzato jedním vrzem.

Pod pojmem předodletová schůzka jsem si představovala, že mi bude oznámeno jak to chodí na letišti, jak to chodí po příletu do USA a že mi budou předány informace o potencionálních společnicích pro případný společný let. Slečna však otevřela obálku, která pro mě přišla od Au-pair in Amerika agentury s dokumenty pro ambasádu. Zbylo tam ještě pád dalších papírů, ale moc toho na víc co bych neznala nebylo - dostala jsem barevně vytištěné informace o možnostech pojistky, která mě bude krýt - tu už mam btw. zaplacenou (tedy doufám, že to na druhý pokus vyjde) a několik měsíců poskytnutou od agentury, pouze s tím rozdílem, že se jedná o černobílou verzi. Pak ještě několikastránkový dokument a právech a povinnostech jak au-pair tak host rodiny. + další informace o au-pair programu, kolik kg může mít můj kufr  a v poslední řadě jakýsi růžový pohled, kde  je jen napsáno How you doin'? a na druhé straně zpětná adresa na pobočku v Londýně, kde bych za čas měla napsat pár vět, jak se mi daří a poslat jim to. Takže jak mi byly postupně předávány další a další papíry, tak si to slečna odškrtávala na svém A4 papíru a pak mi řekla ať jí podepíšu, že mi všechny papíry byly poskytnuty a že je tedy schůzka u konce a jestli mám ještě nějaké otázky. Takže jsem moc nechápala, proč se tomu říká předodletová schůzka - Já se tedy začala ptát, jak to bude s letenkou a jestli si budu muset na přestupu vyzvednout kufr nebo jestli poletí přímo do USA. No a hlavně mě zajímaly kontakty na někoho, kdo by se mnou mohl letět. Slečna jen řekla, že je dobře, že se ptám. 

Co se týče kufrů, tak mi bylo oznámeno, že se většinou letí jednou společností, takže kufr by měl doputovat až do USA, ale ať si to radši ještě při odletu zjistím. Ohledně letenky teď vím jen to, že mi bude potvrzena nějakých 10 až 7 dní předem, že si budu muset udělat online check-in a že mi pošle adresu nějakých stránek, kde je to přehlednější než když se to dělá na domovských stránkách leteckých společností. 

     Co se týče potencionálních společnic pro společné cestování tak se číslo nenavýšilo, ba naopak jedna holčina ubyla, protože jí rodina změnila let na začátek září. (byla to holčina, která bude ve státě NJ, takže mi na ní byly i tak poskytnuty kontakry, protože budeme relativně blízko od sebe a prý, kdyby jsme se chtěli sejít třeba v NYC). Jediný kdo zbyl je jakási Martina, která bude dělat au-pair na Hawaii. Pro to, abych mohla tyto informace dostat jsem ještě musela podepsat papír právě s tím, že agentura může mé kontaktní údaje podávat dál. S mým samotným odletem to ale nakonec bude trošičku jinak, ale o tom někdy později. 

    Takže asi tak, pokud bych se sama nezajímala, tak by samotná předodletová schůzka byla úplně zbytečná, ale jelikož tady neplatilo pravidlo lína huba - holé naštěstí, tak můžu říct, že jsem aspoň zas o něco chytřejší. 

     Se slečnou jsem se rozloučily, popřála mi hodně štěstí  v USA a kdyby měla do odletu ještě nějaké otázky, tak se mám kdykoli ozvat. 

Nasranost !!! :(

    Promiňte mi, že jsem takhle sprostá ale můj tep teď bublá na nějakých 220-ti za minutu. Ptáte se, co se děje? Prostě české bankovnictví opět nezklamalo. Minulý příspěvek jsem se zmínila, že byly zaplaceny agenturní poplatky a pojištění. Bylo to placeno z firemního účtu mého tatina a dnes měl telefonát z banky, že platební příkaz z nějakého důvodu neprošel. Takže kolega musel letět do banky a zjišťovat co se stalo. (Ještě odpověď nevím)
    Po odeslání příkazu se má agentuře poslat kopie onoho příkazu. To jsem udělala hned v pátek a tím pádem mi napsali, že kopii dostaly, tím mi uzavřeli přístup k možnosti vidět jejich bankovní detaily a bylo tam psáno, že jakmile platba dorazí, tak můj "bill" bude vyřešen. Takže jsem jim dnes musela psát, že prostě příkaz neprošel přes banku a jestli by ho mohly zkontrolovat a pokud v něm uvidí nějaké nesrovnalosti ať dají vědět.
Odpověď byla jasná - žádné errory nevidí. Jsem na-nejvíc zvědavá, s jakým vysvětlením banka přijde.
     Jinak zítra razím do Prahy, kde si musím v agentuře vyzvednout ještě potřebné dokumenty na ambasádu a ve čtvrtek ráno mě čeká samotný pohovor. Držte mi pěstě, ať se jim nezdám moc teroristická :)

Tady jsou dokumenty připravené na ambasádu